Tak vítej zpět Davide,
Tvoje komentáře mě zase moc pobavili. Díky za ně :yes
Tatra 130
-
Jozef Dojčar
- Expert fóra
- Příspěvky: 2050
- Registrován: 12 srp 2005 06:35
Re: Tatra 130
Olomoucká výstava For Model se pro nás již potřetí stala úvodní akcí modelářské sezóny. Vkládali jsme do ní velké naděje, mimo jiné proto, že navazující Modely Brno se po loňském fiasku nekonaly a kopřivnických akcí z kraje léta se možná nebudeme moci zúčastnit.
Čtvrtek
Vyrazili jsme už ve čtvrtek, neboť nás čekala velmi milá návštěva v hulínské firmě Fillamentum . Přivítala nás šéfka marketingového oddělení a než došlo na malou exkurzi výrobní halou, kde vznikají ty výborné tiskové materiály, chtěli všichni vidět Tatru 130 při jízdě a vychutnat si její zvuk. Pochvalu sklidil i přívěs vytištěný ze stříbrného materiálu ASA . Děkujeme za vřelé přijetí a těšíme se na další spolupráci.
Pátek
U příležitosti olomoucké výstavy lze už několik let také pozorovat výrazné snahy organizovat jednotlivé modeláře do funkčního celku (klubu) – což s sebou kromě bohulibých cílů nevyhnutelně přináší i negativa. Ta absolutní volnost, kterou jsme zažívali v minulém desetiletí, byla opojná, a ne všichni jsou ochotni se jí dobrovolně vzdát jen proto, aby si mohli zajezdit na hromádce písku.
Vydáním pravidel chování v modelovém prostředí na sebe jejich autoři dobrovolně vzali velmi nevděčnou vůdčí roli. Mám trochu pocit, že se tím také vytratila dobrovolná invence všech zúčastněných a spíše se spoléhalo na to, jaké úkoly hlavní stavbyvedoucí přidělí. Příprava modelového terénu se tak nesla v atmosféře nerozhodného plánování a vzájemného pošťuchování.
Přesně dle stanovených pravidel jsem se také zapojil do stavby. Svěřené úkoly jsem plnil řádně, svědomitě a ve stanoveném termínu. Splnění rozkazu jsem hlásil: "Soudruhu veliteli, hlásím splnění rozkazu" ... samozřejmě včetně salutování, protože "tak je to spravne, kazeň musi byt!" :) . Na pochvalu od hlavního stavbyvedoucího jsem odvětil klasickým: "Sloužím lidu!". Tahle šaškárna evidentně kolegu vyváděla z míry natolik, že nevěděl, zda mi má vůbec svěřit nějaký další úkol :) .
Směrem k divákům vznikl simulovaný sesuv svahu. Hlavní stavbyvedoucí jej pečlivě vyzdobil rekvizitami - polámané stromy, stržené zábradlí, sudy s nebezpečným odpadem atd. Sesuv svahu byl doplněn také velkou cedulí oznamující záměr stavby a investorský a řešitelský tým. V závalu zůstal zaklíněn dokonce i býk, kterého se po celý den snažili vyprostit dva pracovníci veterinární správy.
Sesunutý písek zabíral jeden pruh silnice a v zápětí jsem pochopil proč - bylo potřeba otestovat semafory pro řízení kyvadlového provozu. Naladění doby průjezdu jsem se ujal dobrovolně se svou Tatrou. Ostatně jsem měl dojem, že celý pátek pan hlavní stavbyvedoucí jen programoval svou elektroniku. V každém případě úspěšně, váha i semafory fungovaly bezchybně po celou dobu akce. Váha dostala nový display, který je však překvapivě na fotkách hůře čitelný - resp. rozdíl mezi rozsvícenými a zhasnutými segmenty není velký. Kontrolní vážení:
Pořád tomu ale něco chybělo. René přinesl ukázat své vzorky 3D tisku a mezi nimi relativně velkou sochu V. I. Lenina. V tu chvíli bylo jasno, symbol komunismu musí přijít na vrchol hromady písku, společně se zmatenými kravičkami. Krásně to dokreslovalo situaci sesunutého svahu - podle hesla: kam šlápne noha bolševika, tam 100 let tráva neroste.
S otevřením výstavního pavilonu veřejnosti však bylo vše nachystáno. Celkově bylo modelové prostředí navrženo velmi dobře, umožňovalo bezproblémové fungování silničním tahačům i relativní dostatek prostoru pro terénní výlety s Tatrami. Denní rozkaz zněl jasně - převážet písek na stavbu nadjezdu.
Samozřejmě jsem se zapojil i s Agrovkou. Zrovna takhle vezu 12 tun písku, když tu na mě mávají kolegové, abych přišel. Oslovili je totiž reportéři z olomoucké televize ZZIP a rádi by na některý z modelů namontovali svou kameru. Požádal jsem o 5 minut času s tím, že to nebude problém a jistě budou s výsledkem spokojeni. Musel jsem totiž zaparkovat Agrovku a na T130 přišroubovat nosník pro kameru. Když jsem byl připraven, přijel jsem s T130 k okraji a začali jsme řešit uchycení kamery SJCAM vybavené stativovým závitem. Vodotěsný obal jsem odmítl, bránil by zvuku. Stativový závit je i zde málo hluboký, takže bylo potřeba použít gumové podložky, které mám vždy k tomuto účelu připraveny. Blesková montáž kamery na Tatru pány z ZZIP TV evidentně zaujala, ostatně nedělám to poprvé.
Tatru jsem nastartoval, mazácky počkal, až se nafoukají brzdy, a vyrazil na okružní jízdu. Nejprve jsem objel několik koleček jen po silnicích a pak projel i terénní části. Trasu jsem volil s ohledem na co nejvěrnější zvuk simulace motoru (ano, za Tatrou jsem chodil jako za pejskem, abych slyšel motor) a také abych vyzkoušel gyroskopickou stabilizaci kamery SJCAM. Pánové mi totiž slíbili zaslat záznam z kamery ;) . SJCAM mi totiž "chybí do sbírky" pro porovnání s GoPro7 a Rollei. Výsledky nejsou špatné - gyroskopická stabilizace funguje dobře a samozřejmě netrpí neduhy softwarové stabilizace GoPro7. Překvapila mě však jiná záležitost - zvuk je zvláštně přebuzený, ale možná by se tomu dalo pomoci nějakým nastavením. Barevné podání SJCAM je někde mezi Rollei a GoPro7, v této disciplíně GoPro7 jednoznačně kraluje, byť s posledním softwarovým updatem přišla dost divná filtrace šumu, která z obrazu dělá v podstatě omalovánky. Obraz tak začne být použitelný paradoxně až po zmenšení do PAL rozlišení, což mi ale vyhovuje.
Tímto bych chtěl reportérům z ZZIP TV poděkovat za spolupráci, byla to velmi zajímavá a příjemná zkušenost. Reportáž můžete shlédnout zde ... v jedné z hlavních rolí - Tatra 130 ;) .
Zpátky k Agrovce - bohužel, při sklápění šesté fůry se vyšrouboval prostřední článek zadního pístu. Dlužno podotknout, že jeho zajišťovací kroužek už nějakou dobu vypadal podezřele uvolněný. Opatrně jsem píst sesadil zpět a sklopil korbu do přepravní polohy. Od té chvíle už Agrovka jen postávala na bezpečném místě, nechtěl jsem riskovat další poškození. S Pepou jsem se domluvil, že v neděli se u něj stavíme cestou domů.
Dopoledne jsem také zavítal ke kolegům, kteří pro své modely potřebují vodu. Pro jistotu jsem se zeptal, zda mohu ve volném bazénku otestovat náš čínský člun. Je řízen 27MHz (kanál neznámý), tak jsem nechtěl ohrozit ostatní krásné modely lodí. Bohužel, ani přes opakované pokusy se mi nepodařilo člun zprovoznit. Baterie byly prokazatelně nabité, ale vysílačka se s člunem prostě nechtěla spojit. Člun tak zůstal po zbytek výstavy jen jako statická dekorace, což mě trochu mrzelo, chtěl jsem ho použít jako plovoucí kameru ;) . Až doma jsem zjistil pravou příčinu problému. K člunu byl dodán i držáček na 8 AA článků. Bohužel je vyroben natolik diletantsky, že se plíšky pro kontakt kladných pólů vůbec nemohou dotýkat článků samotných. Člun prostě neměl "šťávu".
Během pátku mi byl přidělen rozkaz vytvořit simulovaný brod. Lehce jsem vybagroval rašelinový svah, pěkně směrem k divákům. Brod tvořila plastová miska vytuněná skrytými nájezdy tak, aby do něj mohla i jiná vozidla než Tatra. Pak stačilo dolít trochu vody, nasypat rašelinu a umístit vodní květenu a bahenní lázeň byla hotova. Tuto kratochvíli si pak skoro žádná sklápěčka nenechala ujít - dokonce ani leštěnky Mercedes Benz (a dokonce jsme je ani nemuseli tahat ven :) ).
Na druhé straně rašelinového vršku byl umístěn prototyp třídičky materiálu. Při prvních testech se ukázalo, že násypka bude vyžadovat úpravy frekvence a amplitudy vibrací, hrubá rašelina se nechovala příliš přátelsky a otvor směrující do rotujícího bubnu se ucpával. Jinak je ale třídička velmi efektní model a po doladění drobných problémů bude opravdu krásným zpestřením našich modelových akcí. Když už se rašelina dostala do bubnu, roztřídilo ji to přímo ukázkově na jednotlivé frakce.
Velkým překvapením pro mě byla přestavba návěsového tahače Tatra 163 Jamal zpátky na sklápěčku. A proč "zpátky"? Protože jediný skutečný exemplář T163 NT 6x6 vznikl právě ze sklápěče, který měl být dodán do Jižní Ameriky. Přestavbu tehdá provedl "budějcký" Parma Servis. Důvodem přestavby modelu byl fakt, že ani plně pohonná Tatra nedokázala v terénu táhnout naložený návěs jinak než na pevném povrchu. Písek a štěrk, což jsou naše nejčastější terény, v podstatě použití soupravy vylučovaly a musela potupně jezdit pouze po silnicích. Teď jde naopak o velice schopnou sklápěčku ... leštěnku ... do brodu jsem ji nenalákal ;) .
K pátku se váže ještě jedna zajímavost - v podvečer v lobby hotelu jsem se svou krásnou paní seděl v lobby hotelu. Konzumovali jsme ohřívané lasagne (bohužel se změnil majitel hotelu a s ním odešla i výborná kuchyně) a hodnotili jsme uplynulý den - tedy probírali jsme drby z naší modelářské skupiny, zejména ty velmi pikantní z rána :) . Poklidnou ulicí občas projela šalina a najednou odkudsi přibehl zajíc. Panáčkoval před proskleným přízemím hotelu přímo před našima očima. Rozhlédl se, a když se ujistil, že nic nejede, rozvážně přehopkal silnici a zmizel kdesi mezi činžáky. Vypadalo to, jako kdyby se vracel z hospody domů :) .
Sobota
Sobota bývá obvykle dnem největší návštěvnosti a nejvyšší koncentrace modelů všeho druhu. Nejinak tomu bylo i v letošní Olomouci. Naše modelové prostředí doplnil vlak (měřítko 1:16). Kolega představil dvě lokomotivy, odhadem 10 vagónků a množství kolejí, ze kterých postavil velmi efektní trať podél celého našeho prostoru. Obě vlakové soupravy se pak po oba dny střídaly v přepravě dětí i dospělých, jediná podmínka byla býti "docentem", tedy do 100 kg ;) . O jízdy byl obrovský zájem, soupravy se v podstatě nezastavily. Parní lokomotiva zvládla odvézt najednou přes 300kg nákladu - taková byla v jednom případě skutečná celková hmotnost všech osob sedících na modelových vagónkách.
Abychom natočili modelový přesun techniky, musel hlavní výpravčí a mašinfíra v jedné osobě na chvíli převoz lidí pozastavit. Kolega zapojil skoro všechny své vagónky do jedné soupravy a poskládali jsme na ně všechny volné modely. Mimochodem - Škoda 706 RTHP na vagónu není dnes nic neobvyklého, řeší se tím i ve skutečnosti protipožární opatření u souprav tažených parní lokomotivou (jak jsem byl poučen ;) ).
Zajímavé bylo také umístění celé soupravy tahače Tatra 815 TP 6x6 s podvalníkem P32 na trojici vagónů. Jako obvykle na podvalník s návrhovou nosností 32 tun byl naložen tank Tygr s hmotností pouhých 54 tun ;) . A ještě si ten divočák nechal normální široké pásy, takže překračoval průjezdný železniční profil :) .
Kromě vlaku představil kolega i svůj model německého tanku Löwe. Jak sám říká, rád staví "papíráky" - tedy tanky, které existovaly jen na papíře. Poskytuje mu to značnou volnost tvorby a nemusí přesvědčovat "zaručené znalce z publika" o správnosti provedení svých modelů.
Jeden takový "znalec" se na mě náhodou také obrátil. Začalo to tvrzením, že co nevyjela Tatra 111, nevyjela už žádná jiná Tatra. Následovaly perly jako že T148 je k ničemu, protože nemá uzávěru předního diferenciálu a Kolos je k ničemu, protože je těžký. Vše samozřejmě podtrženo sebejistým tvrzením: "já to musím vědět, mladej pane, já jsem s tím jezdil". Po nějaké době mi spravil chuť jiný znalec, tentokrát bez uvozovek. Sledoval jedoucí sto-třicítku a prohlásil: "to je Tatra 128 s jednou nápravou navíc, že ano? V tom byl osmiválec, že? Jen si přesně nevzpomenu na typové označení."
Nadjezd byl v sobotu skoro dokončen a začal se navážet štěrk na upravený podklad z rašeliny. Zde se ukázal zásadní význam nápravových uzávěrek. Štěrk byl totiž velmi sypký a v podstatě se nedal udusat. Mercedes Benz Arocs ve variantě nosič kontejnerů díky možnosti uzavřít všechny své diferenciály demonstroval až nerealistickou průchodivost. To je lepší konfigurace, než mají naše Tatry - nemáme zapínatelné uzávěrky předních náprav až na pár výjimek (Pepovo dakarské speciály a připravovaná Tatra 84). Je to dáno především konstrukčními důvody modelů, ale také faktem, že mnohé předlohy skutečně žádné uzávěry vpředu neměly (T130, T111, T128 a mnohé varianty T815). A při navážení štěrku to bylo krutě znát. Jakmile osmikolové Tatře 815 proklouzlo jedno přední kolo, zadek se začal zahrabávat. I prázdná sto-třicítka se při výjezdu smýkala ze strany na stranu a s přívěsem už se nesmělo v kopci zastavit. A přitom žádný extrémní kopec to nebyl.
Hmm, tak tohle je i na mě moc, to zatím nesjedu...
Vedle našeho plácku byl zelený koberec a na něm odpočívaly autentické závodní stroje série RC Truck Race a trialová Tatra 813 TP 6x6 v měřítku 1:10.
Objevil se tu i sovětský raketomet BM-27 Uragan. Model je zajímavý tím, že je téměř kompletně vytvořen pomocí 3D tisku. Kolegu jsem detailně vyzpovídal ohledně jeho zkušeností s 3D tiskárnou Průša i3 MK3 - tyto informace se mi budou zakrátko hodit ;) . Ale co dělá zbraň nepřítele na sovětském stroji :) ?
Během sobotního poledne jsem plnil další z přidělených úkolů - bagrem Huina s drapákem posbírat rekvizity ze sesuvu a naložit je na přistavený přívěs. Podařilo se mi konečně vyprostit i uvězněného býka. Chytil jsem ho bagrem za hlavu a po několika pokusech jsem ho z hromady písku dostal. Naložil jsem ho spolu s ostatním odpadem na přívěs :) . Bagr jsem při této příležitosti vybil téměř do nuly.
Sobotní odpoledne jsme také věnovali prohlídce ostatních expozic. V přízemí výstavní haly bylo kromě nás také malé moře (bazén), kde se několikrát denně konaly námořní bitvy s velmi hlasitými dělostřeleckými salvami (pravidelně doprovázené usedavým pláčem vyděšených dětí). Zájem obecenstva budily i expediční RC vozidla v měřítku 1:10 odvážně se prodírající náročnými terénními překážkami. V přízemí byla také závodní "střelená slepice" s několika modely sama sebe v různém měřítku.
První patro bylo věnováno především statickým modelům všeho druhu. Trvale velký zájem budily vitrínky s historickými hračkami - také jsem tu našel mnoho exemplářů hraček, které jsem jako dítě buď přímo měl, nebo po nich aspoň toužil.
Mezi dalšími vitrínkami s modely všeho druhu mě zaujala tato. Jaká vášeň asi vede autora ke tvorbě věrných a detailně propracovaných modelů historických přileb?
Plavidla
RC drift a závodní automobily
RC vrtulníky a drony
Modely raket a vesmírné techniky
Historické RC modely
Rád si prohlížím také papírové modely, přestože dnes už papíráky stavím jen výjimečně. Hlavním důvodem není nedostatek času, ale fakt, že u běžně dostupných modelů postrádám tvarovou věrnost (ano, jsem v tomto poněkud puntíčkář). Typickým příkladem je pokus o Tatru 148 v podání Ripper Works. Tato kabina bohužel trpí značnými disproporcemi. Přitom T138 není zas tak složitá ;) , jen je potřeba mít naprosto přesný 3D model. Vystavované modely byly v každém případě slepené velmi dobře, o tom není pochyb.
Jeden stánek vystavoval i roboty. Nejcennější jsou roboti vyrobení už před více než deseti lety. Tehdy šlo o výborná inženýrská dílka prošpikovaná nejmodernější dostupnou technikou. Dnes už není problém masově produkovat jednoduché hračky vybavené soustavou serv a čidel, díky nimž se dokáží pohybovat a reagovat na okolní podněty. Jsou obdobou levných RC hraček, které potkáváme i na našich modelových staveništích. Vzhledově mě nejvíce zaujal tento dinosaurus.
Uprostřed pavilonu byly vystaveny velké modely letadel.
Když jsme při procházení výstaviště objevili hlouček jedinců stylově oděných do kostýmů z Hvězdných válek, nemohl jsem si odpustit svou nejoblíbenější scénku: "kredity budou stačit", doplněno charakteristickým pohybem ruky. Dostalo se mi očekávané odpovědi: "Co tady mácháš pařátou, jseš snad ňákej Džedáj? Ne, kredity stačit nebudou!"
Neděle
Hromada písku po celou dobu trvání akce přitahovala řidiče nakladačů jako magnet. Každý se snažil způsobit další sesuvy bagrovaného svahu a v lepším případě včas se svým strojem ujet před řítící-se masou písku. Několik takových situací máme zachyceno na videu.
Až v neděli dopoledne se konečně podařilo úspěšně provést revoluci - tedy podkopat svah tak, že se socha bolševika zřítila do údolí. Kolegovi jsem hned osobně blahopřál ke svržení socialismu. Scénu jsme plánovali dlouho dopředu a byla zachycena na kameře.
Hlavní stavbyvedoucí dostal v neděli nápad, že by se můj přívěs na přepravu lodi mohl upgradovat na přepravu rour. Provizorně jsme tam připevnili další nosníky a na ně roury. Terénní jízdu s přívěsem jsem si pak velmi užíval, zejména couvání. Osvojil jsem si při tom pár nových triků a získal trochu lepší odhad, co ještě dokáže Tatra 130 při couvání vymanévrovat. Roury jsme pak zkusili z přívěsu snést za pomoci pásového nakladače. Přívěsu se tak dostalo dalšího zátěžového testu, když se o něj shora opřela lžíce nakladače. Listová pera dosedla na doraz, ale přívěs vydržel.
Složené roury pak zaujaly mou krásnou paní - na otestování našeho bagru se moc těšila a trápilo jí, že jsem jej v sobotu zcela vybil při čištění sesuvu. Čerstvě nabitý bagr tak čekal jen na její povely. Ovládání stroje se ujala prvně, neměla s tím (ani s jiným bagrem) žádné zkušenosti. Už po ujetí necelého metru ležel bagr na boku - to bylo ale naposledy, od té chvíle jí to šlo přímo skvěle. Styl sběru rour byl sice řekněme neobvyklý, ale velmi efektivní a roury dokázala přestěhovat za pár minut.
Obvyklá statistika: Tatra 130 ujela za 3 dny celkem 6h 23m 11.98s.
https://youtu.be/h0WIOWMbOE8
Na nedělní odpoledne byla naplánována také oprava Agrovky, kvůli čemuž jsme také z akce předčasně odjížděli. Pepa to měl v ruce, za půl hodiny bylo spraveno, věřím, že definitivně. Perfektně věděl, co má udělat, je vidět, že to nedělal poprvé. Zároveň jsem se naučil předepnout přední zkrutné tyče, takže odteď bude Agrovka vpředu trochu zvednutější. Nyní je tedy i Agrovka opět v plné síle a připravena plnit plán ;) .
Na úplný závěr bychom chtěli poděkovat celému organizačnímu týmu za pozvání na velmi vydařenou modelářskou výstavu. Náležitě jsme si to užili a těšíme se na další ročníky.
Čtvrtek
Vyrazili jsme už ve čtvrtek, neboť nás čekala velmi milá návštěva v hulínské firmě Fillamentum . Přivítala nás šéfka marketingového oddělení a než došlo na malou exkurzi výrobní halou, kde vznikají ty výborné tiskové materiály, chtěli všichni vidět Tatru 130 při jízdě a vychutnat si její zvuk. Pochvalu sklidil i přívěs vytištěný ze stříbrného materiálu ASA . Děkujeme za vřelé přijetí a těšíme se na další spolupráci.
Pátek
U příležitosti olomoucké výstavy lze už několik let také pozorovat výrazné snahy organizovat jednotlivé modeláře do funkčního celku (klubu) – což s sebou kromě bohulibých cílů nevyhnutelně přináší i negativa. Ta absolutní volnost, kterou jsme zažívali v minulém desetiletí, byla opojná, a ne všichni jsou ochotni se jí dobrovolně vzdát jen proto, aby si mohli zajezdit na hromádce písku.
Vydáním pravidel chování v modelovém prostředí na sebe jejich autoři dobrovolně vzali velmi nevděčnou vůdčí roli. Mám trochu pocit, že se tím také vytratila dobrovolná invence všech zúčastněných a spíše se spoléhalo na to, jaké úkoly hlavní stavbyvedoucí přidělí. Příprava modelového terénu se tak nesla v atmosféře nerozhodného plánování a vzájemného pošťuchování.
Přesně dle stanovených pravidel jsem se také zapojil do stavby. Svěřené úkoly jsem plnil řádně, svědomitě a ve stanoveném termínu. Splnění rozkazu jsem hlásil: "Soudruhu veliteli, hlásím splnění rozkazu" ... samozřejmě včetně salutování, protože "tak je to spravne, kazeň musi byt!" :) . Na pochvalu od hlavního stavbyvedoucího jsem odvětil klasickým: "Sloužím lidu!". Tahle šaškárna evidentně kolegu vyváděla z míry natolik, že nevěděl, zda mi má vůbec svěřit nějaký další úkol :) .
Směrem k divákům vznikl simulovaný sesuv svahu. Hlavní stavbyvedoucí jej pečlivě vyzdobil rekvizitami - polámané stromy, stržené zábradlí, sudy s nebezpečným odpadem atd. Sesuv svahu byl doplněn také velkou cedulí oznamující záměr stavby a investorský a řešitelský tým. V závalu zůstal zaklíněn dokonce i býk, kterého se po celý den snažili vyprostit dva pracovníci veterinární správy.
Sesunutý písek zabíral jeden pruh silnice a v zápětí jsem pochopil proč - bylo potřeba otestovat semafory pro řízení kyvadlového provozu. Naladění doby průjezdu jsem se ujal dobrovolně se svou Tatrou. Ostatně jsem měl dojem, že celý pátek pan hlavní stavbyvedoucí jen programoval svou elektroniku. V každém případě úspěšně, váha i semafory fungovaly bezchybně po celou dobu akce. Váha dostala nový display, který je však překvapivě na fotkách hůře čitelný - resp. rozdíl mezi rozsvícenými a zhasnutými segmenty není velký. Kontrolní vážení:
- Tatra 130: 3.52 kg je relativně dobře, odpovídá to 9.6 tun
- Tatra 815 Agro: 6.7 kg, čili 16.5 tun ... to je o něco těžší, než by měla být, prázdné Agro mívalo okolo 12 tun
Pořád tomu ale něco chybělo. René přinesl ukázat své vzorky 3D tisku a mezi nimi relativně velkou sochu V. I. Lenina. V tu chvíli bylo jasno, symbol komunismu musí přijít na vrchol hromady písku, společně se zmatenými kravičkami. Krásně to dokreslovalo situaci sesunutého svahu - podle hesla: kam šlápne noha bolševika, tam 100 let tráva neroste.
S otevřením výstavního pavilonu veřejnosti však bylo vše nachystáno. Celkově bylo modelové prostředí navrženo velmi dobře, umožňovalo bezproblémové fungování silničním tahačům i relativní dostatek prostoru pro terénní výlety s Tatrami. Denní rozkaz zněl jasně - převážet písek na stavbu nadjezdu.
Samozřejmě jsem se zapojil i s Agrovkou. Zrovna takhle vezu 12 tun písku, když tu na mě mávají kolegové, abych přišel. Oslovili je totiž reportéři z olomoucké televize ZZIP a rádi by na některý z modelů namontovali svou kameru. Požádal jsem o 5 minut času s tím, že to nebude problém a jistě budou s výsledkem spokojeni. Musel jsem totiž zaparkovat Agrovku a na T130 přišroubovat nosník pro kameru. Když jsem byl připraven, přijel jsem s T130 k okraji a začali jsme řešit uchycení kamery SJCAM vybavené stativovým závitem. Vodotěsný obal jsem odmítl, bránil by zvuku. Stativový závit je i zde málo hluboký, takže bylo potřeba použít gumové podložky, které mám vždy k tomuto účelu připraveny. Blesková montáž kamery na Tatru pány z ZZIP TV evidentně zaujala, ostatně nedělám to poprvé.
Tatru jsem nastartoval, mazácky počkal, až se nafoukají brzdy, a vyrazil na okružní jízdu. Nejprve jsem objel několik koleček jen po silnicích a pak projel i terénní části. Trasu jsem volil s ohledem na co nejvěrnější zvuk simulace motoru (ano, za Tatrou jsem chodil jako za pejskem, abych slyšel motor) a také abych vyzkoušel gyroskopickou stabilizaci kamery SJCAM. Pánové mi totiž slíbili zaslat záznam z kamery ;) . SJCAM mi totiž "chybí do sbírky" pro porovnání s GoPro7 a Rollei. Výsledky nejsou špatné - gyroskopická stabilizace funguje dobře a samozřejmě netrpí neduhy softwarové stabilizace GoPro7. Překvapila mě však jiná záležitost - zvuk je zvláštně přebuzený, ale možná by se tomu dalo pomoci nějakým nastavením. Barevné podání SJCAM je někde mezi Rollei a GoPro7, v této disciplíně GoPro7 jednoznačně kraluje, byť s posledním softwarovým updatem přišla dost divná filtrace šumu, která z obrazu dělá v podstatě omalovánky. Obraz tak začne být použitelný paradoxně až po zmenšení do PAL rozlišení, což mi ale vyhovuje.
Tímto bych chtěl reportérům z ZZIP TV poděkovat za spolupráci, byla to velmi zajímavá a příjemná zkušenost. Reportáž můžete shlédnout zde ... v jedné z hlavních rolí - Tatra 130 ;) .
Zpátky k Agrovce - bohužel, při sklápění šesté fůry se vyšrouboval prostřední článek zadního pístu. Dlužno podotknout, že jeho zajišťovací kroužek už nějakou dobu vypadal podezřele uvolněný. Opatrně jsem píst sesadil zpět a sklopil korbu do přepravní polohy. Od té chvíle už Agrovka jen postávala na bezpečném místě, nechtěl jsem riskovat další poškození. S Pepou jsem se domluvil, že v neděli se u něj stavíme cestou domů.
Dopoledne jsem také zavítal ke kolegům, kteří pro své modely potřebují vodu. Pro jistotu jsem se zeptal, zda mohu ve volném bazénku otestovat náš čínský člun. Je řízen 27MHz (kanál neznámý), tak jsem nechtěl ohrozit ostatní krásné modely lodí. Bohužel, ani přes opakované pokusy se mi nepodařilo člun zprovoznit. Baterie byly prokazatelně nabité, ale vysílačka se s člunem prostě nechtěla spojit. Člun tak zůstal po zbytek výstavy jen jako statická dekorace, což mě trochu mrzelo, chtěl jsem ho použít jako plovoucí kameru ;) . Až doma jsem zjistil pravou příčinu problému. K člunu byl dodán i držáček na 8 AA článků. Bohužel je vyroben natolik diletantsky, že se plíšky pro kontakt kladných pólů vůbec nemohou dotýkat článků samotných. Člun prostě neměl "šťávu".
Během pátku mi byl přidělen rozkaz vytvořit simulovaný brod. Lehce jsem vybagroval rašelinový svah, pěkně směrem k divákům. Brod tvořila plastová miska vytuněná skrytými nájezdy tak, aby do něj mohla i jiná vozidla než Tatra. Pak stačilo dolít trochu vody, nasypat rašelinu a umístit vodní květenu a bahenní lázeň byla hotova. Tuto kratochvíli si pak skoro žádná sklápěčka nenechala ujít - dokonce ani leštěnky Mercedes Benz (a dokonce jsme je ani nemuseli tahat ven :) ).
Na druhé straně rašelinového vršku byl umístěn prototyp třídičky materiálu. Při prvních testech se ukázalo, že násypka bude vyžadovat úpravy frekvence a amplitudy vibrací, hrubá rašelina se nechovala příliš přátelsky a otvor směrující do rotujícího bubnu se ucpával. Jinak je ale třídička velmi efektní model a po doladění drobných problémů bude opravdu krásným zpestřením našich modelových akcí. Když už se rašelina dostala do bubnu, roztřídilo ji to přímo ukázkově na jednotlivé frakce.
Velkým překvapením pro mě byla přestavba návěsového tahače Tatra 163 Jamal zpátky na sklápěčku. A proč "zpátky"? Protože jediný skutečný exemplář T163 NT 6x6 vznikl právě ze sklápěče, který měl být dodán do Jižní Ameriky. Přestavbu tehdá provedl "budějcký" Parma Servis. Důvodem přestavby modelu byl fakt, že ani plně pohonná Tatra nedokázala v terénu táhnout naložený návěs jinak než na pevném povrchu. Písek a štěrk, což jsou naše nejčastější terény, v podstatě použití soupravy vylučovaly a musela potupně jezdit pouze po silnicích. Teď jde naopak o velice schopnou sklápěčku ... leštěnku ... do brodu jsem ji nenalákal ;) .
K pátku se váže ještě jedna zajímavost - v podvečer v lobby hotelu jsem se svou krásnou paní seděl v lobby hotelu. Konzumovali jsme ohřívané lasagne (bohužel se změnil majitel hotelu a s ním odešla i výborná kuchyně) a hodnotili jsme uplynulý den - tedy probírali jsme drby z naší modelářské skupiny, zejména ty velmi pikantní z rána :) . Poklidnou ulicí občas projela šalina a najednou odkudsi přibehl zajíc. Panáčkoval před proskleným přízemím hotelu přímo před našima očima. Rozhlédl se, a když se ujistil, že nic nejede, rozvážně přehopkal silnici a zmizel kdesi mezi činžáky. Vypadalo to, jako kdyby se vracel z hospody domů :) .
Sobota
Sobota bývá obvykle dnem největší návštěvnosti a nejvyšší koncentrace modelů všeho druhu. Nejinak tomu bylo i v letošní Olomouci. Naše modelové prostředí doplnil vlak (měřítko 1:16). Kolega představil dvě lokomotivy, odhadem 10 vagónků a množství kolejí, ze kterých postavil velmi efektní trať podél celého našeho prostoru. Obě vlakové soupravy se pak po oba dny střídaly v přepravě dětí i dospělých, jediná podmínka byla býti "docentem", tedy do 100 kg ;) . O jízdy byl obrovský zájem, soupravy se v podstatě nezastavily. Parní lokomotiva zvládla odvézt najednou přes 300kg nákladu - taková byla v jednom případě skutečná celková hmotnost všech osob sedících na modelových vagónkách.
Abychom natočili modelový přesun techniky, musel hlavní výpravčí a mašinfíra v jedné osobě na chvíli převoz lidí pozastavit. Kolega zapojil skoro všechny své vagónky do jedné soupravy a poskládali jsme na ně všechny volné modely. Mimochodem - Škoda 706 RTHP na vagónu není dnes nic neobvyklého, řeší se tím i ve skutečnosti protipožární opatření u souprav tažených parní lokomotivou (jak jsem byl poučen ;) ).
Zajímavé bylo také umístění celé soupravy tahače Tatra 815 TP 6x6 s podvalníkem P32 na trojici vagónů. Jako obvykle na podvalník s návrhovou nosností 32 tun byl naložen tank Tygr s hmotností pouhých 54 tun ;) . A ještě si ten divočák nechal normální široké pásy, takže překračoval průjezdný železniční profil :) .
Kromě vlaku představil kolega i svůj model německého tanku Löwe. Jak sám říká, rád staví "papíráky" - tedy tanky, které existovaly jen na papíře. Poskytuje mu to značnou volnost tvorby a nemusí přesvědčovat "zaručené znalce z publika" o správnosti provedení svých modelů.
Jeden takový "znalec" se na mě náhodou také obrátil. Začalo to tvrzením, že co nevyjela Tatra 111, nevyjela už žádná jiná Tatra. Následovaly perly jako že T148 je k ničemu, protože nemá uzávěru předního diferenciálu a Kolos je k ničemu, protože je těžký. Vše samozřejmě podtrženo sebejistým tvrzením: "já to musím vědět, mladej pane, já jsem s tím jezdil". Po nějaké době mi spravil chuť jiný znalec, tentokrát bez uvozovek. Sledoval jedoucí sto-třicítku a prohlásil: "to je Tatra 128 s jednou nápravou navíc, že ano? V tom byl osmiválec, že? Jen si přesně nevzpomenu na typové označení."
Nadjezd byl v sobotu skoro dokončen a začal se navážet štěrk na upravený podklad z rašeliny. Zde se ukázal zásadní význam nápravových uzávěrek. Štěrk byl totiž velmi sypký a v podstatě se nedal udusat. Mercedes Benz Arocs ve variantě nosič kontejnerů díky možnosti uzavřít všechny své diferenciály demonstroval až nerealistickou průchodivost. To je lepší konfigurace, než mají naše Tatry - nemáme zapínatelné uzávěrky předních náprav až na pár výjimek (Pepovo dakarské speciály a připravovaná Tatra 84). Je to dáno především konstrukčními důvody modelů, ale také faktem, že mnohé předlohy skutečně žádné uzávěry vpředu neměly (T130, T111, T128 a mnohé varianty T815). A při navážení štěrku to bylo krutě znát. Jakmile osmikolové Tatře 815 proklouzlo jedno přední kolo, zadek se začal zahrabávat. I prázdná sto-třicítka se při výjezdu smýkala ze strany na stranu a s přívěsem už se nesmělo v kopci zastavit. A přitom žádný extrémní kopec to nebyl.
Hmm, tak tohle je i na mě moc, to zatím nesjedu...
Vedle našeho plácku byl zelený koberec a na něm odpočívaly autentické závodní stroje série RC Truck Race a trialová Tatra 813 TP 6x6 v měřítku 1:10.
Objevil se tu i sovětský raketomet BM-27 Uragan. Model je zajímavý tím, že je téměř kompletně vytvořen pomocí 3D tisku. Kolegu jsem detailně vyzpovídal ohledně jeho zkušeností s 3D tiskárnou Průša i3 MK3 - tyto informace se mi budou zakrátko hodit ;) . Ale co dělá zbraň nepřítele na sovětském stroji :) ?
Během sobotního poledne jsem plnil další z přidělených úkolů - bagrem Huina s drapákem posbírat rekvizity ze sesuvu a naložit je na přistavený přívěs. Podařilo se mi konečně vyprostit i uvězněného býka. Chytil jsem ho bagrem za hlavu a po několika pokusech jsem ho z hromady písku dostal. Naložil jsem ho spolu s ostatním odpadem na přívěs :) . Bagr jsem při této příležitosti vybil téměř do nuly.
Sobotní odpoledne jsme také věnovali prohlídce ostatních expozic. V přízemí výstavní haly bylo kromě nás také malé moře (bazén), kde se několikrát denně konaly námořní bitvy s velmi hlasitými dělostřeleckými salvami (pravidelně doprovázené usedavým pláčem vyděšených dětí). Zájem obecenstva budily i expediční RC vozidla v měřítku 1:10 odvážně se prodírající náročnými terénními překážkami. V přízemí byla také závodní "střelená slepice" s několika modely sama sebe v různém měřítku.
První patro bylo věnováno především statickým modelům všeho druhu. Trvale velký zájem budily vitrínky s historickými hračkami - také jsem tu našel mnoho exemplářů hraček, které jsem jako dítě buď přímo měl, nebo po nich aspoň toužil.
Mezi dalšími vitrínkami s modely všeho druhu mě zaujala tato. Jaká vášeň asi vede autora ke tvorbě věrných a detailně propracovaných modelů historických přileb?
Plavidla
RC drift a závodní automobily
RC vrtulníky a drony
Modely raket a vesmírné techniky
Historické RC modely
Rád si prohlížím také papírové modely, přestože dnes už papíráky stavím jen výjimečně. Hlavním důvodem není nedostatek času, ale fakt, že u běžně dostupných modelů postrádám tvarovou věrnost (ano, jsem v tomto poněkud puntíčkář). Typickým příkladem je pokus o Tatru 148 v podání Ripper Works. Tato kabina bohužel trpí značnými disproporcemi. Přitom T138 není zas tak složitá ;) , jen je potřeba mít naprosto přesný 3D model. Vystavované modely byly v každém případě slepené velmi dobře, o tom není pochyb.
Jeden stánek vystavoval i roboty. Nejcennější jsou roboti vyrobení už před více než deseti lety. Tehdy šlo o výborná inženýrská dílka prošpikovaná nejmodernější dostupnou technikou. Dnes už není problém masově produkovat jednoduché hračky vybavené soustavou serv a čidel, díky nimž se dokáží pohybovat a reagovat na okolní podněty. Jsou obdobou levných RC hraček, které potkáváme i na našich modelových staveništích. Vzhledově mě nejvíce zaujal tento dinosaurus.
Uprostřed pavilonu byly vystaveny velké modely letadel.
Když jsme při procházení výstaviště objevili hlouček jedinců stylově oděných do kostýmů z Hvězdných válek, nemohl jsem si odpustit svou nejoblíbenější scénku: "kredity budou stačit", doplněno charakteristickým pohybem ruky. Dostalo se mi očekávané odpovědi: "Co tady mácháš pařátou, jseš snad ňákej Džedáj? Ne, kredity stačit nebudou!"
Neděle
Hromada písku po celou dobu trvání akce přitahovala řidiče nakladačů jako magnet. Každý se snažil způsobit další sesuvy bagrovaného svahu a v lepším případě včas se svým strojem ujet před řítící-se masou písku. Několik takových situací máme zachyceno na videu.
Až v neděli dopoledne se konečně podařilo úspěšně provést revoluci - tedy podkopat svah tak, že se socha bolševika zřítila do údolí. Kolegovi jsem hned osobně blahopřál ke svržení socialismu. Scénu jsme plánovali dlouho dopředu a byla zachycena na kameře.
Hlavní stavbyvedoucí dostal v neděli nápad, že by se můj přívěs na přepravu lodi mohl upgradovat na přepravu rour. Provizorně jsme tam připevnili další nosníky a na ně roury. Terénní jízdu s přívěsem jsem si pak velmi užíval, zejména couvání. Osvojil jsem si při tom pár nových triků a získal trochu lepší odhad, co ještě dokáže Tatra 130 při couvání vymanévrovat. Roury jsme pak zkusili z přívěsu snést za pomoci pásového nakladače. Přívěsu se tak dostalo dalšího zátěžového testu, když se o něj shora opřela lžíce nakladače. Listová pera dosedla na doraz, ale přívěs vydržel.
Složené roury pak zaujaly mou krásnou paní - na otestování našeho bagru se moc těšila a trápilo jí, že jsem jej v sobotu zcela vybil při čištění sesuvu. Čerstvě nabitý bagr tak čekal jen na její povely. Ovládání stroje se ujala prvně, neměla s tím (ani s jiným bagrem) žádné zkušenosti. Už po ujetí necelého metru ležel bagr na boku - to bylo ale naposledy, od té chvíle jí to šlo přímo skvěle. Styl sběru rour byl sice řekněme neobvyklý, ale velmi efektivní a roury dokázala přestěhovat za pár minut.
Obvyklá statistika: Tatra 130 ujela za 3 dny celkem 6h 23m 11.98s.
https://youtu.be/h0WIOWMbOE8
Na nedělní odpoledne byla naplánována také oprava Agrovky, kvůli čemuž jsme také z akce předčasně odjížděli. Pepa to měl v ruce, za půl hodiny bylo spraveno, věřím, že definitivně. Perfektně věděl, co má udělat, je vidět, že to nedělal poprvé. Zároveň jsem se naučil předepnout přední zkrutné tyče, takže odteď bude Agrovka vpředu trochu zvednutější. Nyní je tedy i Agrovka opět v plné síle a připravena plnit plán ;) .
Na úplný závěr bychom chtěli poděkovat celému organizačnímu týmu za pozvání na velmi vydařenou modelářskou výstavu. Náležitě jsme si to užili a těšíme se na další ročníky.
-
Jozef Dojčar
- Expert fóra
- Příspěvky: 2050
- Registrován: 12 srp 2005 06:35
Re: Tatra 130
A teď jedna novinka, která leccos objasní ;)
Od května máme tu čest pracovat pro firmu Prusa Research - aneb když je třeba bezpečně doručit náklad někam, kde běžné nákladní automobily neprojedou ;) . Sedm tun 3D tiskáren se připravuje k expedici, pan šéf osobně dohlíží na cenný náklad.
Demonstrace skvělé průchodivosti Tatry 130 náročným terénem dopadla na výbornou ;) .
A přestože Tatra díky svému dokonalému podvozku přepravila náklad v kartonových bednách zcela nepoškozený, přeci jen asi budeme pro další spolupráci upřednostňovat pevnější bedny dřevěné, stylově vyrobené metodou 3D tisku ;) .
Od května máme tu čest pracovat pro firmu Prusa Research - aneb když je třeba bezpečně doručit náklad někam, kde běžné nákladní automobily neprojedou ;) . Sedm tun 3D tiskáren se připravuje k expedici, pan šéf osobně dohlíží na cenný náklad.
Demonstrace skvělé průchodivosti Tatry 130 náročným terénem dopadla na výbornou ;) .
A přestože Tatra díky svému dokonalému podvozku přepravila náklad v kartonových bednách zcela nepoškozený, přeci jen asi budeme pro další spolupráci upřednostňovat pevnější bedny dřevěné, stylově vyrobené metodou 3D tisku ;) .
Re: Tatra 130
A stolaři nebudou mít co žrát!!!
Re: Tatra 130
Tak konečně 
... věřím však, že se čekání vyplatilo a reportáž z Kopřivnice si užijete - k přečtení zde.
... věřím však, že se čekání vyplatilo a reportáž z Kopřivnice si užijete - k přečtení zde.-
Jozef Dojčar
- Expert fóra
- Příspěvky: 2050
- Registrován: 12 srp 2005 06:35
Re: Tatra 130
Naprosto vyčerpávající reportáž Davide :yes Už se nemůžu dočkat videa. 
Já jsem toho letos moc nenatočil, nějak mi dochází šťáva.... :cool
Já jsem toho letos moc nenatočil, nějak mi dochází šťáva.... :coolRe: Tatra 130
Slunečný podzimní víkend byl jako stvořený pro projížďku s Tatrou v podhorské oblasti. Na první zastávce se do záběru vloudil lesklý černý brouk. Tatra na něj asi moc velký dojem neudělala, spíš se koukal se schovat rychle do trávy.
Malá rozcvička na polní cestě...
Stromy už se barví do různých odstínů žluté a červené...
Ha, blátivá kaluž ... musím být silný a odolat pokušení, Tatra se musí ještě chvilku udržet relativně čistá
Náše oblíbená pláž u rybníčka...
Stále tu platí zákaz rybolovu a koupání psů... to splňujeme :) .
Nebudu kazit pavoukovy sítě ... vezmu to oklikou...
Tatra už je zase ve vodě až po rouru... podvozek potřebuje umýt, je ještě plný písku po kopřivnické akci .
A přejezd k brodu...
Mělký brod se zurčící vodou. Cestou dolů k brodu se ukázalo, že Tatra už na dvojku nebrzdí převody ani na relativně pozvolném svahu (cca 10% sklon). Musel jsem ji zastavit "ručně" - poučení pro příště, včas dát jedničku v mechanické převodovce. Nikdy dříve takto jemně nejezdila...
Sušení po koupání - náklon není jen kvůli zajímavým fotečkám, ale také pro optimální využití účinku slunečních paprsků.
U lesa jsem ještě vyzkoušel plastová silniční svodidla. Za nedlouho už poputují k objednateli ;) .
Mimochodem, Tatra se docela projela - interní kamera nahrála celkem 47m 57s videa. Bohužel, špatné barvy videa, které se projevily v Kopřivnici, jsou způsobeny přelomeným kabelem mezi procesorovou deskou a hlavou s objektivem. Video z dneška je už jen bílá plocha, ale aspoň je zaznamenána statistika provozu :) . Sice by bylo příjemné provést upgrade, protože dnes už jsou k dispozici FPV kamerky daleko lepších parametrů, ale největší výzvou bude najít takovou kameru, která bude mít procesorovou desku umístitelnou pod kapotu, rozumně přístupnou SD kartu a hlavně možnost spínat natáčení externím povelem. Takže zatím jen vyměním kabel, protože někde mám druhou instanci, byť se špatným firmwarem . Sluší se uvést, že kamera v Tatře spolehlivě fungovala celých 7 let.
Malá rozcvička na polní cestě...
Stromy už se barví do různých odstínů žluté a červené...
Ha, blátivá kaluž ... musím být silný a odolat pokušení, Tatra se musí ještě chvilku udržet relativně čistá
Náše oblíbená pláž u rybníčka...
Stále tu platí zákaz rybolovu a koupání psů... to splňujeme :) .
Nebudu kazit pavoukovy sítě ... vezmu to oklikou...
Tatra už je zase ve vodě až po rouru... podvozek potřebuje umýt, je ještě plný písku po kopřivnické akci .
A přejezd k brodu...
Mělký brod se zurčící vodou. Cestou dolů k brodu se ukázalo, že Tatra už na dvojku nebrzdí převody ani na relativně pozvolném svahu (cca 10% sklon). Musel jsem ji zastavit "ručně" - poučení pro příště, včas dát jedničku v mechanické převodovce. Nikdy dříve takto jemně nejezdila...
Sušení po koupání - náklon není jen kvůli zajímavým fotečkám, ale také pro optimální využití účinku slunečních paprsků.
U lesa jsem ještě vyzkoušel plastová silniční svodidla. Za nedlouho už poputují k objednateli ;) .
Mimochodem, Tatra se docela projela - interní kamera nahrála celkem 47m 57s videa. Bohužel, špatné barvy videa, které se projevily v Kopřivnici, jsou způsobeny přelomeným kabelem mezi procesorovou deskou a hlavou s objektivem. Video z dneška je už jen bílá plocha, ale aspoň je zaznamenána statistika provozu :) . Sice by bylo příjemné provést upgrade, protože dnes už jsou k dispozici FPV kamerky daleko lepších parametrů, ale největší výzvou bude najít takovou kameru, která bude mít procesorovou desku umístitelnou pod kapotu, rozumně přístupnou SD kartu a hlavně možnost spínat natáčení externím povelem. Takže zatím jen vyměním kabel, protože někde mám druhou instanci, byť se špatným firmwarem . Sluší se uvést, že kamera v Tatře spolehlivě fungovala celých 7 let.
-
Jozef Dojčar
- Expert fóra
- Příspěvky: 2050
- Registrován: 12 srp 2005 06:35
Re: Tatra 130
Opět moc hezké fotky Davide. Nutí mě to zavzpomínat na časy vzniku tohoto modelu před 13ti lety. Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že ji uděláš tak slavnou. A hlavně že i po takové době a tolika najetých stovkách km bude pořád ve skvělé formě hlavně díky jejímu majiteli.
Re: Tatra 130
Pepo, to je moc pěkná pochvala, děkuji. Já bych naopak rád ocenil, jak jsi Tatru dobře vyrobil ;) .
Dodnes si pamatuju, jak jsi mi v den předání říkal, že by mohla tak rok jezdit... a už je to skoro 13 let...
A teď si dáme pokračování víkendového výletu na téma řopík:
Pěkně opravených řopíků v našem okolí moc není, tento se skrývá nedaleko silnice ve svahu obklopen hustým porostem. U řopíku je posed a pod ním takový dřevěný stoleček jako stvořený pro naaranžování naší Tatry. Přeci jen v trávě nevypadala moc realisticky.
Celé okolí betonového bunkru je udržováno, nebyl problém si objekt prohlédnout (objet ;) ) ze všech stran ... i shora.
Odteď si budeme všichni pamatovat, že vstupní otvor objektu typu A-160 je široký přesně na jednu Tatru :) .
Cestou zpět - prosluněná podzimní Šumava...
Dodnes si pamatuju, jak jsi mi v den předání říkal, že by mohla tak rok jezdit... a už je to skoro 13 let...
A teď si dáme pokračování víkendového výletu na téma řopík:
Pěkně opravených řopíků v našem okolí moc není, tento se skrývá nedaleko silnice ve svahu obklopen hustým porostem. U řopíku je posed a pod ním takový dřevěný stoleček jako stvořený pro naaranžování naší Tatry. Přeci jen v trávě nevypadala moc realisticky.
Celé okolí betonového bunkru je udržováno, nebyl problém si objekt prohlédnout (objet ;) ) ze všech stran ... i shora.
Odteď si budeme všichni pamatovat, že vstupní otvor objektu typu A-160 je široký přesně na jednu Tatru :) .
Cestou zpět - prosluněná podzimní Šumava...
Re: Tatra 130
Tak, jelikož se podařilo spustit " shipping Miníků ", mohl jsem se s větším klidem věnovat dokončení a publikaci reportáže z letošních Domažlic.
Tedy pěkně od začátku - přijeli jsme poněkud na rychlo, ještě v pátek před akcí nebylo jasné, zda se vůbec budeme moci zúčastnit. U vchodu nás jako každým rokem uvítaly milé hostesky, předaly nám vějíř poukázek na všeliké občerstvení a na ruce stylové pásky s logem pořádajícího klubu RC truck Domažlice .
Naše sestava tentokrát nebyla kompletní - vzali jsme jen Tatru 815 Agro a Leguána, neboť jsme byli omezeni časem. Po vybalení modelů jsem nastartoval Agrovku vybavenou tentokrát silážní nástavbou a rovnou vyrazil k sekci zemědělců. Na korbě se vezla smečka prasátek, hodlal jsem je umístit do modelové krajiny co nejoriginálněji. Postavit prasátka na zelený pažit vedle volně se pasoucích koníků, oveček a dalších hospodářských zvířátek, nebo ke stáji s přistaveným traktorem, mi přišlo příliš fádní.
Rozhlížel jsem se po modelových rekvizitách a nakonec zvítězila zběsilá myšlenka - vysadil (tedy spíš vyklopil) jsem prasátka přímo u pumpy. Nechápavý výraz prasátek hledících na tankovací přístroj mi připomněla známý obraz F.R.Čecha s názvem Zvířátka obdivují p**u. Podobně legračně pak na videu působí Argovka přijíždějící natankovat.
S plnou nádrží jsem se vydal prozkoumat modelové cesty. Abych mohl úspěšně plnit plán převozu siláže, bylo potřeba udělat na cestě drobné změny ... například nenápadně porazit a přejet budku radaru (fotka je samozřejmě naaranžovaná, neprovádím dobrovolně žádnou destrukci modelových rekvizit).
Ovšem karma se obelstít nedá a tak do mě chvilku poté zase narazil osmikolový Mercedes, jako před lety. Doufám, že tatínek mladému pachateli řádně vyčiní :) .
Navštívil jsem i sousední prostor "drifťáků" - mimochodem, na rampu jsem musel nacouvat, nevešel jsem se pod ten banner :) . Velmi mě zaujala lexanová karoserie Škoda 1202 v barevné variantě Sboru národní bezpečnosti a vedle stojící neméně zajímavá Škoda 200 RS. Na dotaz, jak jde soudruhům příslušníkům driftování odvětili piloti rychlých modelů, že skvěle.
Veřejnosti se letos představil i druhý již pojízdný exemplář ŠT180, přičemž jsme nezapomněli udělat stylové fotečky mechanizačních prostředků socialistického zemědělství ;) .
S prázdnou Tatrou jsem mazácky vyjel na vrchol siláže. Hrozně jsem při tom machroval, že nevím, co bych musel dělat, aby se Tatra zahrabala.
Stačilo ji naložit :) . Opatrně jsme zkusili, zda nakladač zvedne lžíci přes horní okraj vysoké silážní klece - podařilo se. S plnou korbou čerstvé siláže (v modelovém podání - rašeliny) se pomalým couváním prohrábla málo udusaná siláž a z Tatry se stala vrtná souprava, stejně jako předtím z traktorů. Potupně jsem sklopil náklad tam, kde se Tatra zastavila. Bedlivě jsem při tom kontroloval limity pístů, protože silážní nástavba chce při sklápění větší sklon, aby se správně otevřela a všechna siláž vypadala ven.
O správné zhutnění siláže se staral jako obvykle traktor Škoda ŠT 180 s čelním nakladačem. Při vyprošťování zapadlého traktoru se uvolnilo jedno z kol, zřejmě ho "jezeďáci" zapomněli předpisově utáhnout. Traktorista přesto hrdinně pokračoval a po úspěšném vyproštění zapadlé soupravy se teprve jal kolo opravit.
Když jsem se dost vydováděl s Agrovkou u zemědělců, přejel jsem na vyvýšené parkoviště silničních trucků. Cestou jsem potkal další zajímavé modely - závodní Buggyru a MAZ-537.
Jakmile jsem zaparkoval, odchytili mě kolegové a začali zpovídat ohledně 3D tisku - už asi všichni víte, proč ;) . Padlo i několik dotazů, co si myslím o připravované tiskárně Prusa Mini . Ani jsem nemusel lhát - podle mého názoru jde o velmi vydařenou tiskárnu se skvělým poměrem cena/výkon. A budu se snažit, aby budoucí firmware byl ještě o dost lepší ;) .
Během rozhovorů jsem pořídil fotky techniky stojící na parkovišti. Asi samovolně se tvořily hloučky podobného zaměření - sovětská vojenská technika (vmáčkl jsem se mezi ně s Agrovkou)...
... obrněná technika Wehrmachtu v opačném rohu (snad aby po sobě obě mocnosti hned nestřílely ;) ),
... na kraji rozpracované modely Tater a uprostřed silniční tahače s návěsy.
Velmi mě zaujal australský "road train" s dvoupatrovým návěsem na přepravu dobytka. Tahač má moc pěkně vyřešen kouř z obou komínů - už jsem jeho řidiči reklamoval, že má špatně předvstřik, čehož důkazem je bílý kouř. Prý se už dělá i černý kouř, což by pro změnu znamenalo málo vzduchu ;) . Jen asi tím, že jsem kamion natáčel kamerou otočenou hlavou dolů, vychází volant vlevo ... a dokonce i kamion jezdil po silnici vpravo. Ale třeba je to správně ... kamion by měl jezdit z našeho pohledu taky hlavou dolů, pak by volant měl na správné straně ;) . Zvukový efekt blokujících kol při prudkém zabrždění je také originální nápad, bohužel zvuk zní ještě dlouho poté, co model fakticky zastaví.
Mezitím se žíznivá sovětská technika přesunula k okupaci tankovací stanice státního podniku Benzina. Tank T-10 bedlivě hlídkoval okolo a snažil se zastrašit každého imperialistikého vetřelce, který by se snad chtěl odvážit ukořistit trochu paliva. Když dokončil hlídku, ukázkově najel na podvalník tažený návěsovým tahačem MAZ-543 a celá vojenská jednotka pumpu opustila.
Na nedaleké hasičské stanici se po chvíli rozezněla poplachová siréna. Hasiči se přestali věnovat důkladné udržbě své techniky a dva vozy urychleně vyjely vstříc likvidaci ekologické katastrofy u pumpy. Zřejmě sověti po natankování zastavili přívod paliva jak byli zvyklí - hadrem nacpaným do hadice :) .
Domažlický RC klub představil novinku - bubnovou třídičku materiálu. Násypka je vybavena bezosým šnekem, což zajišťuje bezproblémové nabírání materiálu bez nutnosti umělých vibrací. Loni představený drtič tentokrát jen stál na parkovišti, aspoň co se první poloviny výstavy týká.
O rozvoz materiálů příslušné granularity se staralo hned několik sklápěček, které nakládal mohutný nakladač.
Tatrovky mohly dobývat zeminu přímo v terénu.
Na vyvýšené ploše v přední části haly byl sklad stavebnin dokonce s malou vlečkou. Tyto vyvýšené plochy jsou pro diváky jednoznačně přínosem, lze si lépe prohlédnout modelové detaily, obzvláště je-li plocha dobře osvětlena. Modeláři se pak nemusí obávat o svůj zaparkovaný model, neboť po těchto plochách se nechodí. Krajnici cesty ke skladu stavebnin letos ještě doplnily patníky - samozřejmě především kvůli bezpečnosti provozu, v minulosti se několikrát stalo, že silnice byla pro některé piloty příliš úzká a chybělo málo, aby se jejich stroj zřítil se svahu.
Uprostřed modelových silnic bylo depo ČSAD Jihotrans s bufetem, garážemi a odstavným parkovištěm. O zdroj elektřiny se staralo několik větrníků. Na parkovišti stály i dakarské speciály Tatra ... protože na velké divočení nebyl letos prostor (a to pomlčím o nabouraném Bugatti Veyron, že Pepo ;) ).
Opačný konec haly se jako každým rokem proměnil v modelové letiště. Opravdu obdivuji letecké modeláře a zejména ty, kteří se nebojí se svým strojem vzlétnout. Ve vzduchu není moc prostoru na chyby... resp. jejich následky bývají nepříjemné.
Už roky se chystám, že si trochu zablbnu s expedičními speciály na trialové dráze. Přeci jen to jsou extrémní terény, které s Tatrami jezdit z mnoha důvodů nemohu a nechci. Asi ve 12:30 jsem tedy zaparkoval Agrovku a vybalil Leguána. Na místě řidiče už jsem měl přišroubovanou kameru a tak jsem rychle vyrazil jsem prozkoumat záludné překážky, které kolegové připravili. Leguán si vedl překvapivě dobře, narážel v podstatě pouze na své horší nájezdové úhly, takže některé překážky bylo potřeba překonat s rozjezdem. Když jsem pak zpracovával jeho video, byl jsem překvapen, jak moc je tichý - tedy jaké všechny okolní zvuky kamera zachytila. Při vyšších rychlostech je slyšet jen svist převodů a zejména řemínku.
Nakonec jsem dojel k pumpě pro prasátka. Leguán mezi zemědělci vyvolal pozdvižení - expediční čtyřkolky se obvykle nechovají příliš klidně a často páchají velké škody. Proto jsem projížděl maximálně ohleduplně a velmi pomalu, abych neohrožoval ostatní modely. Vyzvedl jsem prasátka a vyrazil za doprovodu sovětských vojenských tahačů do depa ... tedy do krabice.
Ve 13:00 jsme už museli tuto krásnou a opět výborně připravenou výstavu opustit, neb nás čekala ještě jedna významná událost ... pár set kilometrů odtud.
Celkově hodnotím letošního Domažlického modeláře jako nadmíru vydařenou a perfektně naplánovanou modelářskou výstavu, směle konkurující i několikadenní Olomouci. Všechny sekce měly skvélé prostředí s množstvím krásných rekvizit. Modeláři si vzájemně nepřekáželi, řekl bych, že bylo modelů tak akorát, pořád se něco dělo. Zbylo dokonce i místo na prodejní stan domažlického klubu a malé posezení (což hodnotím jako super nápad!).
Chtěli bychom celému pořadatelskému týmu moc poděkovat za pozvání. A přestože jsme letos byli jen krátce, stejně jsme si to moc užili a nabilo nás to čerstvou energií. Věřím, že si diváci i modeláři přišli na své, minimálně přes poledne byla hala doslova nacpána diváky k prasknutí. Organizační tým zaslouží velkou pochvalu, přetvořit během několika hodin sportovní halu na sekce pro modely a jejich zabezpečení je opravdu výkon. Zcela bezkonkurenční je zde dostatek jídla/pití pro modeláře. Ti se pak snaží, aby se na placu pořád něco hýbalo, svítilo, vrčelo, troubilo, až diváků (a ostatním modelářům také) zrak a jiné smysly přecházejí.
A nyní už jistě čekáte na video - letos bylo vše natočeno na GoPro 7 s výjimkou on-board záběrů z Leguána, kde používám kamerku Rollei. GoPro 7 dostala těsně před akcí upgrade firmwaru. Ten aspoň zajistil, že se ten krám nemusí restartovat po každém druhém videu, z čehož jsem v Kopřivnici šílel . Kupodivu to fungovalo spolehlivě, až na samém konci z toho vylezla hláška o rozbitém filesystemu na SD kartě a to mi opravdu zatrnulo. Naštěstí videa dorazila v pořádku. Omluvte také prosím občasné trhání obrazu v některých scénách, je způsobeno "dokonalou" softwarovou stabilizací kamery GoPro. Jen barevné podání zaslouží jedničku s hvězdičkou...
https://youtu.be/MZkpYYtgCtQ
Pro publikaci videa na youtube před vlastní reportáží (což už se mi hodně dlouho nestalo) jsem zkusil režim "premiere". Asi tuším, k čemu byla tato funkce zamýšlena, ale na krátkých videích, která obvykle točím, to divákovi přináší spíše komplikace, takže to už dělat nebudu. Spíše bych uvítal zvýšení kvality komprese, přeci jen zdrojové video má výrazně více detailů, než pak nabízí youtube.
A teď už ta další tajemná událost - náš kamarád Milan představil odborné veřejnosti zrekonstruovaný autobus Tatra 500 HB - a to ne ledajaký - jedná se o repliku prototypu, který si postavili v Kopřivnici jako podnikový autobus. Od sériové T500 HB (která měla dost mizernou pověst nejen vlivem poddimenzovaných náprav Praga) se tento kus liší použitím podvozkových a pohonných skupin Tatry 138. Jinými slovy to má rouru, kyvné polonápravy, váží to okolo šesti tun a má to motor z Tatry 138 - čili je to v podstatě nerozbitné a přemotorované.
Ještě nikdy jsem nejel v terénním závodním autobuse. Při projižďce jsme měli možnost na vlastní tělo pocítit, jak se Tatra krásně pohupuje (a skáče) v terénu a jak si hravě a bez drncání poradí s výtluky a příčnými prahy na silnicích. Byl to zážitek, který se ani s dnešními autobusy nedá srovnat.
Zde je malá ochutnávka, kterou pořídil Pepa:
https://youtu.be/VlHJASddIX0
Tedy pěkně od začátku - přijeli jsme poněkud na rychlo, ještě v pátek před akcí nebylo jasné, zda se vůbec budeme moci zúčastnit. U vchodu nás jako každým rokem uvítaly milé hostesky, předaly nám vějíř poukázek na všeliké občerstvení a na ruce stylové pásky s logem pořádajícího klubu RC truck Domažlice .
Naše sestava tentokrát nebyla kompletní - vzali jsme jen Tatru 815 Agro a Leguána, neboť jsme byli omezeni časem. Po vybalení modelů jsem nastartoval Agrovku vybavenou tentokrát silážní nástavbou a rovnou vyrazil k sekci zemědělců. Na korbě se vezla smečka prasátek, hodlal jsem je umístit do modelové krajiny co nejoriginálněji. Postavit prasátka na zelený pažit vedle volně se pasoucích koníků, oveček a dalších hospodářských zvířátek, nebo ke stáji s přistaveným traktorem, mi přišlo příliš fádní.
Rozhlížel jsem se po modelových rekvizitách a nakonec zvítězila zběsilá myšlenka - vysadil (tedy spíš vyklopil) jsem prasátka přímo u pumpy. Nechápavý výraz prasátek hledících na tankovací přístroj mi připomněla známý obraz F.R.Čecha s názvem Zvířátka obdivují p**u. Podobně legračně pak na videu působí Argovka přijíždějící natankovat.
S plnou nádrží jsem se vydal prozkoumat modelové cesty. Abych mohl úspěšně plnit plán převozu siláže, bylo potřeba udělat na cestě drobné změny ... například nenápadně porazit a přejet budku radaru (fotka je samozřejmě naaranžovaná, neprovádím dobrovolně žádnou destrukci modelových rekvizit).
Ovšem karma se obelstít nedá a tak do mě chvilku poté zase narazil osmikolový Mercedes, jako před lety. Doufám, že tatínek mladému pachateli řádně vyčiní :) .
Navštívil jsem i sousední prostor "drifťáků" - mimochodem, na rampu jsem musel nacouvat, nevešel jsem se pod ten banner :) . Velmi mě zaujala lexanová karoserie Škoda 1202 v barevné variantě Sboru národní bezpečnosti a vedle stojící neméně zajímavá Škoda 200 RS. Na dotaz, jak jde soudruhům příslušníkům driftování odvětili piloti rychlých modelů, že skvěle.
Veřejnosti se letos představil i druhý již pojízdný exemplář ŠT180, přičemž jsme nezapomněli udělat stylové fotečky mechanizačních prostředků socialistického zemědělství ;) .
S prázdnou Tatrou jsem mazácky vyjel na vrchol siláže. Hrozně jsem při tom machroval, že nevím, co bych musel dělat, aby se Tatra zahrabala.
Stačilo ji naložit :) . Opatrně jsme zkusili, zda nakladač zvedne lžíci přes horní okraj vysoké silážní klece - podařilo se. S plnou korbou čerstvé siláže (v modelovém podání - rašeliny) se pomalým couváním prohrábla málo udusaná siláž a z Tatry se stala vrtná souprava, stejně jako předtím z traktorů. Potupně jsem sklopil náklad tam, kde se Tatra zastavila. Bedlivě jsem při tom kontroloval limity pístů, protože silážní nástavba chce při sklápění větší sklon, aby se správně otevřela a všechna siláž vypadala ven.
O správné zhutnění siláže se staral jako obvykle traktor Škoda ŠT 180 s čelním nakladačem. Při vyprošťování zapadlého traktoru se uvolnilo jedno z kol, zřejmě ho "jezeďáci" zapomněli předpisově utáhnout. Traktorista přesto hrdinně pokračoval a po úspěšném vyproštění zapadlé soupravy se teprve jal kolo opravit.
Když jsem se dost vydováděl s Agrovkou u zemědělců, přejel jsem na vyvýšené parkoviště silničních trucků. Cestou jsem potkal další zajímavé modely - závodní Buggyru a MAZ-537.
Jakmile jsem zaparkoval, odchytili mě kolegové a začali zpovídat ohledně 3D tisku - už asi všichni víte, proč ;) . Padlo i několik dotazů, co si myslím o připravované tiskárně Prusa Mini . Ani jsem nemusel lhát - podle mého názoru jde o velmi vydařenou tiskárnu se skvělým poměrem cena/výkon. A budu se snažit, aby budoucí firmware byl ještě o dost lepší ;) .
Během rozhovorů jsem pořídil fotky techniky stojící na parkovišti. Asi samovolně se tvořily hloučky podobného zaměření - sovětská vojenská technika (vmáčkl jsem se mezi ně s Agrovkou)...
... obrněná technika Wehrmachtu v opačném rohu (snad aby po sobě obě mocnosti hned nestřílely ;) ),
... na kraji rozpracované modely Tater a uprostřed silniční tahače s návěsy.
Velmi mě zaujal australský "road train" s dvoupatrovým návěsem na přepravu dobytka. Tahač má moc pěkně vyřešen kouř z obou komínů - už jsem jeho řidiči reklamoval, že má špatně předvstřik, čehož důkazem je bílý kouř. Prý se už dělá i černý kouř, což by pro změnu znamenalo málo vzduchu ;) . Jen asi tím, že jsem kamion natáčel kamerou otočenou hlavou dolů, vychází volant vlevo ... a dokonce i kamion jezdil po silnici vpravo. Ale třeba je to správně ... kamion by měl jezdit z našeho pohledu taky hlavou dolů, pak by volant měl na správné straně ;) . Zvukový efekt blokujících kol při prudkém zabrždění je také originální nápad, bohužel zvuk zní ještě dlouho poté, co model fakticky zastaví.
Mezitím se žíznivá sovětská technika přesunula k okupaci tankovací stanice státního podniku Benzina. Tank T-10 bedlivě hlídkoval okolo a snažil se zastrašit každého imperialistikého vetřelce, který by se snad chtěl odvážit ukořistit trochu paliva. Když dokončil hlídku, ukázkově najel na podvalník tažený návěsovým tahačem MAZ-543 a celá vojenská jednotka pumpu opustila.
Na nedaleké hasičské stanici se po chvíli rozezněla poplachová siréna. Hasiči se přestali věnovat důkladné udržbě své techniky a dva vozy urychleně vyjely vstříc likvidaci ekologické katastrofy u pumpy. Zřejmě sověti po natankování zastavili přívod paliva jak byli zvyklí - hadrem nacpaným do hadice :) .
Domažlický RC klub představil novinku - bubnovou třídičku materiálu. Násypka je vybavena bezosým šnekem, což zajišťuje bezproblémové nabírání materiálu bez nutnosti umělých vibrací. Loni představený drtič tentokrát jen stál na parkovišti, aspoň co se první poloviny výstavy týká.
O rozvoz materiálů příslušné granularity se staralo hned několik sklápěček, které nakládal mohutný nakladač.
Tatrovky mohly dobývat zeminu přímo v terénu.
Na vyvýšené ploše v přední části haly byl sklad stavebnin dokonce s malou vlečkou. Tyto vyvýšené plochy jsou pro diváky jednoznačně přínosem, lze si lépe prohlédnout modelové detaily, obzvláště je-li plocha dobře osvětlena. Modeláři se pak nemusí obávat o svůj zaparkovaný model, neboť po těchto plochách se nechodí. Krajnici cesty ke skladu stavebnin letos ještě doplnily patníky - samozřejmě především kvůli bezpečnosti provozu, v minulosti se několikrát stalo, že silnice byla pro některé piloty příliš úzká a chybělo málo, aby se jejich stroj zřítil se svahu.
Uprostřed modelových silnic bylo depo ČSAD Jihotrans s bufetem, garážemi a odstavným parkovištěm. O zdroj elektřiny se staralo několik větrníků. Na parkovišti stály i dakarské speciály Tatra ... protože na velké divočení nebyl letos prostor (a to pomlčím o nabouraném Bugatti Veyron, že Pepo ;) ).
Opačný konec haly se jako každým rokem proměnil v modelové letiště. Opravdu obdivuji letecké modeláře a zejména ty, kteří se nebojí se svým strojem vzlétnout. Ve vzduchu není moc prostoru na chyby... resp. jejich následky bývají nepříjemné.
Už roky se chystám, že si trochu zablbnu s expedičními speciály na trialové dráze. Přeci jen to jsou extrémní terény, které s Tatrami jezdit z mnoha důvodů nemohu a nechci. Asi ve 12:30 jsem tedy zaparkoval Agrovku a vybalil Leguána. Na místě řidiče už jsem měl přišroubovanou kameru a tak jsem rychle vyrazil jsem prozkoumat záludné překážky, které kolegové připravili. Leguán si vedl překvapivě dobře, narážel v podstatě pouze na své horší nájezdové úhly, takže některé překážky bylo potřeba překonat s rozjezdem. Když jsem pak zpracovával jeho video, byl jsem překvapen, jak moc je tichý - tedy jaké všechny okolní zvuky kamera zachytila. Při vyšších rychlostech je slyšet jen svist převodů a zejména řemínku.
Nakonec jsem dojel k pumpě pro prasátka. Leguán mezi zemědělci vyvolal pozdvižení - expediční čtyřkolky se obvykle nechovají příliš klidně a často páchají velké škody. Proto jsem projížděl maximálně ohleduplně a velmi pomalu, abych neohrožoval ostatní modely. Vyzvedl jsem prasátka a vyrazil za doprovodu sovětských vojenských tahačů do depa ... tedy do krabice.
Ve 13:00 jsme už museli tuto krásnou a opět výborně připravenou výstavu opustit, neb nás čekala ještě jedna významná událost ... pár set kilometrů odtud.
Celkově hodnotím letošního Domažlického modeláře jako nadmíru vydařenou a perfektně naplánovanou modelářskou výstavu, směle konkurující i několikadenní Olomouci. Všechny sekce měly skvélé prostředí s množstvím krásných rekvizit. Modeláři si vzájemně nepřekáželi, řekl bych, že bylo modelů tak akorát, pořád se něco dělo. Zbylo dokonce i místo na prodejní stan domažlického klubu a malé posezení (což hodnotím jako super nápad!).
Chtěli bychom celému pořadatelskému týmu moc poděkovat za pozvání. A přestože jsme letos byli jen krátce, stejně jsme si to moc užili a nabilo nás to čerstvou energií. Věřím, že si diváci i modeláři přišli na své, minimálně přes poledne byla hala doslova nacpána diváky k prasknutí. Organizační tým zaslouží velkou pochvalu, přetvořit během několika hodin sportovní halu na sekce pro modely a jejich zabezpečení je opravdu výkon. Zcela bezkonkurenční je zde dostatek jídla/pití pro modeláře. Ti se pak snaží, aby se na placu pořád něco hýbalo, svítilo, vrčelo, troubilo, až diváků (a ostatním modelářům také) zrak a jiné smysly přecházejí.
A nyní už jistě čekáte na video - letos bylo vše natočeno na GoPro 7 s výjimkou on-board záběrů z Leguána, kde používám kamerku Rollei. GoPro 7 dostala těsně před akcí upgrade firmwaru. Ten aspoň zajistil, že se ten krám nemusí restartovat po každém druhém videu, z čehož jsem v Kopřivnici šílel . Kupodivu to fungovalo spolehlivě, až na samém konci z toho vylezla hláška o rozbitém filesystemu na SD kartě a to mi opravdu zatrnulo. Naštěstí videa dorazila v pořádku. Omluvte také prosím občasné trhání obrazu v některých scénách, je způsobeno "dokonalou" softwarovou stabilizací kamery GoPro. Jen barevné podání zaslouží jedničku s hvězdičkou...
https://youtu.be/MZkpYYtgCtQ
Pro publikaci videa na youtube před vlastní reportáží (což už se mi hodně dlouho nestalo) jsem zkusil režim "premiere". Asi tuším, k čemu byla tato funkce zamýšlena, ale na krátkých videích, která obvykle točím, to divákovi přináší spíše komplikace, takže to už dělat nebudu. Spíše bych uvítal zvýšení kvality komprese, přeci jen zdrojové video má výrazně více detailů, než pak nabízí youtube.
A teď už ta další tajemná událost - náš kamarád Milan představil odborné veřejnosti zrekonstruovaný autobus Tatra 500 HB - a to ne ledajaký - jedná se o repliku prototypu, který si postavili v Kopřivnici jako podnikový autobus. Od sériové T500 HB (která měla dost mizernou pověst nejen vlivem poddimenzovaných náprav Praga) se tento kus liší použitím podvozkových a pohonných skupin Tatry 138. Jinými slovy to má rouru, kyvné polonápravy, váží to okolo šesti tun a má to motor z Tatry 138 - čili je to v podstatě nerozbitné a přemotorované.
Ještě nikdy jsem nejel v terénním závodním autobuse. Při projižďce jsme měli možnost na vlastní tělo pocítit, jak se Tatra krásně pohupuje (a skáče) v terénu a jak si hravě a bez drncání poradí s výtluky a příčnými prahy na silnicích. Byl to zážitek, který se ani s dnešními autobusy nedá srovnat.
Zde je malá ochutnávka, kterou pořídil Pepa:
https://youtu.be/VlHJASddIX0
Re: Tatra 130
Tohle jsem měl připravené do Olomouce - 48 3D-tiskáren Original Prusa i3 MK3 v měřítku 1:14. Mělo to být velké překvapení - i pro mého šéfa, který se měl osobně olomoucké výstavy účastnit. Jenže místo modelářských akcí se potácíme v epidemii čínské bojové chřipky ráže 120nm.
48 3D-tiskáren najednou - najdete tu jednu, která má Delta zdroj ;) ?
Tatra 130 přepravující 3D-tiskárny? Samozřejmě se jedná o historický anachronismus - v roce 1951 se naše "strana a vláda" starala především o globální hrozbu jaderného konfliktu, čemuž odpovídaly i požadavky na nákladní automobily - vysoká průchodivost terénem, chlazení vzduchem, žádná elektronika. O 3D-tiskárnách tehdá nikdo neslyšel, nehledě na to, že kybernetika byla považována za buržoazní pavědu.
Ale! Občas mi někdo vyčítá, že moje Tatra jezdí prázdná. Jaký originální náklad bych jí mohl obstarat? Na našich modelářských akcích jsem za ty roky viděl už leccos - vozíme stavebniny, zvířata, nadměrné náklady, pohonné hmoty, stavební stroje, lodě a dokonce i nadšené diváky samotné.
Kdo z vás vozí jako náklad bedny s 3D-tiskárnami?
Přiznám se - už před rokem jsem se rozhodl, že chci na Tatru naložit palety s bednami, ve kterých budou hotové 3D-tiskárny. Inspirací byly samozřejmě demo stavebnice našich 3D-tiskáren, které občas rozdáváme jako reklamní předměty. Jen tehdá byly moc velké a kartonová krabička nevypadala moc maketově.
Uběhl rok, s ním několik verzí firmware pro naše 8bitové tiskárny MK3S, mnoho testů a mnoho rolí filamentu. Mezi nimi byly i 2 role dřevěného filamentu, ze kterého vznikly bedny a palety. Rozměry beden a palet nejsou úplně standardní, musely být lehce upraveny tak, aby to hezky vyšlo na korbu Tatry (Tatra 130 je užší než dnešní kamiony). Nakonec se na Tatru vešlo celkem 48 beden na 12 paletách. Celková hmotnost nákladu činí 1431g. Hmotnost beden a palet samotných už jsem prozradil dříve . Přepočteno z měřítka 1:14 do skutečnosti to dává necelé 4 tuny.
Dnes jsem tedy konečně vzal Tatru i s novým nákladem na focení.
Teď ještě pár foteček modelového Pepy, tiskáren a vnitřního uspořádání v bednách. Tiskárna v bedně samozřejmě není jen tak ledabyle pohozená, nýbrž je řádně fixována bílým materiálem.
Malá terénní projížďka - náklad se bude muset lépe ukotvit, bedny jsou při jízdě dost neposedné.
Po nafocení nákladu jsme se začali chystat na projížďku.
Cestu, kterou obvykle jezdím s Leguánem, jen abych se prošel, jsem nyní z části absolvoval s Tatrou. Bylo to vlastně poprvé, co Tatra ujela v kuse tak velkou vzdálenost a tak rychle. První část byla asfaltka - 1.04km za 20 minut (odpovídá průměrné rychlosti 45km/h). Jelo se na "velkou", tedy dvojku v mechanické převodovce a pětku v simulaci. Jel jsem tak na čtvrt plynu, obával jsem se o teplotu elektromotoru. Ano, byl teplý, ale dal se na něm udržet prst (což u Leguána po absolvování tohoto úseku rozhodně nelze). Pak přišla terénní část - výrazně jsem zvolnil. Tatra by to určitě na velkou pětku zvládla, ale nechtěl jsem zbytečně namáhat podvozek a hlavně jsem si jízdu chtěl vychutnat. Po deštích nám tu zbyly kaluže ... to nejde neprojet :) .
V terénu Tatra ujela dalších 330m než došla malá baterka. Celkem vydržela 38m (přičemž byla nabita už týden). Odhad spotřebované energie 1600mAh - to vychází řádově 1200mAh na ujetý kilometr vzdálenosti a 2.5Ah na hodinu jízdy. To je výrazně více, než když se pomalu přehrabujeme v písku na nějaké akci ;) . Zároveň se začala ozývat vysílačka - pravda, od minulé akci v Kopřivnici jsem její baterii nenabil. No nic, musíme rychle zpět.
Tatra dostala druhou čerstvě nabitou baterku, čelem vzad, velká dva, tři a skoro plný plyn. Na asfaltce pak čtyři, pět a pedál na podlahu. Tatra letí jako blesk, vír v nádrži, naftové čerpadlo opřené o doraz, z výfuku černý dým, ohlušující rámus motoru, ventilátory kvílí, na tachometru přes 70km/h, v očích řidiče pevně třímajícího masivní volant se mísí děs s údernickým odhodláním.
Tak mě napadá - Tatra 128 zvládala (s patřičně naladěným vstřikovacím čerpadlem) rychlost blízkou 100km/h. Tatra 130 tedy teoreticky mohla dosáhnout podobné rychlosti (zřejmě měla stejnou převodovku), jen ten osmiválec na to prostě neměl. Proto odhaduji maximální reálně dosažitelnou rychlost okolo 70km/h.
Vysílačka to kupodivu zvládla ještě dalších 27m - v pořádku jsme dorazili domů. Elektromotor byl o něco teplejší, ale pořád se na něm dal udržet prst. Odhadem měl takových 55°C - bylo to podobné jako motor extruderu na MK3S v parném létě. Celkem Tatra ujela 2.72km za 65 minut (asi 3m byly přestávky: focení, výměna baterie) - tentokrát se jednalo o téměř soustavnou jízdu relativně vysokou rychlostí.
48 3D-tiskáren najednou - najdete tu jednu, která má Delta zdroj ;) ?
Tatra 130 přepravující 3D-tiskárny? Samozřejmě se jedná o historický anachronismus - v roce 1951 se naše "strana a vláda" starala především o globální hrozbu jaderného konfliktu, čemuž odpovídaly i požadavky na nákladní automobily - vysoká průchodivost terénem, chlazení vzduchem, žádná elektronika. O 3D-tiskárnách tehdá nikdo neslyšel, nehledě na to, že kybernetika byla považována za buržoazní pavědu.
Ale! Občas mi někdo vyčítá, že moje Tatra jezdí prázdná. Jaký originální náklad bych jí mohl obstarat? Na našich modelářských akcích jsem za ty roky viděl už leccos - vozíme stavebniny, zvířata, nadměrné náklady, pohonné hmoty, stavební stroje, lodě a dokonce i nadšené diváky samotné.
Kdo z vás vozí jako náklad bedny s 3D-tiskárnami?
Přiznám se - už před rokem jsem se rozhodl, že chci na Tatru naložit palety s bednami, ve kterých budou hotové 3D-tiskárny. Inspirací byly samozřejmě demo stavebnice našich 3D-tiskáren, které občas rozdáváme jako reklamní předměty. Jen tehdá byly moc velké a kartonová krabička nevypadala moc maketově.
Uběhl rok, s ním několik verzí firmware pro naše 8bitové tiskárny MK3S, mnoho testů a mnoho rolí filamentu. Mezi nimi byly i 2 role dřevěného filamentu, ze kterého vznikly bedny a palety. Rozměry beden a palet nejsou úplně standardní, musely být lehce upraveny tak, aby to hezky vyšlo na korbu Tatry (Tatra 130 je užší než dnešní kamiony). Nakonec se na Tatru vešlo celkem 48 beden na 12 paletách. Celková hmotnost nákladu činí 1431g. Hmotnost beden a palet samotných už jsem prozradil dříve . Přepočteno z měřítka 1:14 do skutečnosti to dává necelé 4 tuny.
Dnes jsem tedy konečně vzal Tatru i s novým nákladem na focení.
Teď ještě pár foteček modelového Pepy, tiskáren a vnitřního uspořádání v bednách. Tiskárna v bedně samozřejmě není jen tak ledabyle pohozená, nýbrž je řádně fixována bílým materiálem.
Malá terénní projížďka - náklad se bude muset lépe ukotvit, bedny jsou při jízdě dost neposedné.
Po nafocení nákladu jsme se začali chystat na projížďku.
Cestu, kterou obvykle jezdím s Leguánem, jen abych se prošel, jsem nyní z části absolvoval s Tatrou. Bylo to vlastně poprvé, co Tatra ujela v kuse tak velkou vzdálenost a tak rychle. První část byla asfaltka - 1.04km za 20 minut (odpovídá průměrné rychlosti 45km/h). Jelo se na "velkou", tedy dvojku v mechanické převodovce a pětku v simulaci. Jel jsem tak na čtvrt plynu, obával jsem se o teplotu elektromotoru. Ano, byl teplý, ale dal se na něm udržet prst (což u Leguána po absolvování tohoto úseku rozhodně nelze). Pak přišla terénní část - výrazně jsem zvolnil. Tatra by to určitě na velkou pětku zvládla, ale nechtěl jsem zbytečně namáhat podvozek a hlavně jsem si jízdu chtěl vychutnat. Po deštích nám tu zbyly kaluže ... to nejde neprojet :) .
V terénu Tatra ujela dalších 330m než došla malá baterka. Celkem vydržela 38m (přičemž byla nabita už týden). Odhad spotřebované energie 1600mAh - to vychází řádově 1200mAh na ujetý kilometr vzdálenosti a 2.5Ah na hodinu jízdy. To je výrazně více, než když se pomalu přehrabujeme v písku na nějaké akci ;) . Zároveň se začala ozývat vysílačka - pravda, od minulé akci v Kopřivnici jsem její baterii nenabil. No nic, musíme rychle zpět.
Tatra dostala druhou čerstvě nabitou baterku, čelem vzad, velká dva, tři a skoro plný plyn. Na asfaltce pak čtyři, pět a pedál na podlahu. Tatra letí jako blesk, vír v nádrži, naftové čerpadlo opřené o doraz, z výfuku černý dým, ohlušující rámus motoru, ventilátory kvílí, na tachometru přes 70km/h, v očích řidiče pevně třímajícího masivní volant se mísí děs s údernickým odhodláním.
Tak mě napadá - Tatra 128 zvládala (s patřičně naladěným vstřikovacím čerpadlem) rychlost blízkou 100km/h. Tatra 130 tedy teoreticky mohla dosáhnout podobné rychlosti (zřejmě měla stejnou převodovku), jen ten osmiválec na to prostě neměl. Proto odhaduji maximální reálně dosažitelnou rychlost okolo 70km/h.
Vysílačka to kupodivu zvládla ještě dalších 27m - v pořádku jsme dorazili domů. Elektromotor byl o něco teplejší, ale pořád se na něm dal udržet prst. Odhadem měl takových 55°C - bylo to podobné jako motor extruderu na MK3S v parném létě. Celkem Tatra ujela 2.72km za 65 minut (asi 3m byly přestávky: focení, výměna baterie) - tentokrát se jednalo o téměř soustavnou jízdu relativně vysokou rychlostí.
-
Jozef Dojčar
- Expert fóra
- Příspěvky: 2050
- Registrován: 12 srp 2005 06:35
Re: Tatra 130
Jelikož současná situace nepřeje obvyklým srazům RC modelů, vyrazili jsme s Tatrou do pískovny. Obloha byla po většinu času zlověstně zamračená a jen na pár chvil vysvitlo sluníčko. Vlastně panovaly podobné světelné podmínky, jako když jsem tu byl s Agrovkou . Na druhou stranu, pískovna nabízí hodně různorodý terén - rovné písečné pláně jako stvořené pro dakarské závody, vyschlá koryta potůčků, strmé písečné svahy, skalní útvary, velké ohniště se zuhelnatělými zbytky dřeva a dokonce několik malých rybníčků.
V rozsáhlém areálu nás přivítal zpěv ptáků, občasné kvákání žab a bzučení hmyzu. Jinak tu bylo nádherné ticho a klid, několik hodin jsme měli celou pískovnu pro sebe. Připravili jsme Tatru a kamery a vyrazili na projížďku. Zpočátku jsme jen tak oťukávali terén a zkoušeli, co je sjízdné.
A pak se jelo na ostro - kamera, klapka, akce! Sypký písek, strmé sjezdy a nakonec umýt kola ;) .
V sypkém písku na mírném svahu jsem prověřoval tvrzení, že velmi pomalé otáčení koly může za nějakou dobu částečně zahrabané auto samo vyprostit. Na tuto techniku mě upozornilo jedno australské video, kde autor nechal v písku zahrabanou (skutečnou) Toyotu Land Cruiser na volnoběh a malou jedničku pomalu točit koly tak dlouho, až se sama dostala ven. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Nyní mohu potvrdit, že totéž se mi dařilo se sto-třicítkou. Vyžaduje to ovšem opravdu delikátní dávkování plynu, jakékoli rychlejší otočení koly celý efekt anuluje a z Tatry se stane vrtná souprava.
Mimochodem, má krásná paní preferuje volant a řadicí páku před hledáčkem kamery. Tedy všechny záběry, kde se hýbe kamera jsem pořídil já. Zkoušeli jsme kameru GoPro kvůli její stabilizaci. Kamera fungovala obstojně, ani jednou se kupodivu nezasekla a dokonce se ani tolik nepřehřívala. Výsledek je vcelku pěkně stabilizovaný, jen barevné podání je takové jiné. Svůj podíl na tom má jistě i podmračené počasí - tentokrát to nebyla projížďka po prosluněné písečné pláži ;) .
https://youtu.be/3Sp7wARAr0Q
Na závěr statistika: Tatra celkem najela 1h 15m 21.86s, to je dost slušný výsledek. Obvykle to při čistě natáčecích seancích vypadá jinak (Tatra za 4h natáčení ujede 30m a je z toho 10m videa :) ).
V rozsáhlém areálu nás přivítal zpěv ptáků, občasné kvákání žab a bzučení hmyzu. Jinak tu bylo nádherné ticho a klid, několik hodin jsme měli celou pískovnu pro sebe. Připravili jsme Tatru a kamery a vyrazili na projížďku. Zpočátku jsme jen tak oťukávali terén a zkoušeli, co je sjízdné.
A pak se jelo na ostro - kamera, klapka, akce! Sypký písek, strmé sjezdy a nakonec umýt kola ;) .
V sypkém písku na mírném svahu jsem prověřoval tvrzení, že velmi pomalé otáčení koly může za nějakou dobu částečně zahrabané auto samo vyprostit. Na tuto techniku mě upozornilo jedno australské video, kde autor nechal v písku zahrabanou (skutečnou) Toyotu Land Cruiser na volnoběh a malou jedničku pomalu točit koly tak dlouho, až se sama dostala ven. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Nyní mohu potvrdit, že totéž se mi dařilo se sto-třicítkou. Vyžaduje to ovšem opravdu delikátní dávkování plynu, jakékoli rychlejší otočení koly celý efekt anuluje a z Tatry se stane vrtná souprava.
Mimochodem, má krásná paní preferuje volant a řadicí páku před hledáčkem kamery. Tedy všechny záběry, kde se hýbe kamera jsem pořídil já. Zkoušeli jsme kameru GoPro kvůli její stabilizaci. Kamera fungovala obstojně, ani jednou se kupodivu nezasekla a dokonce se ani tolik nepřehřívala. Výsledek je vcelku pěkně stabilizovaný, jen barevné podání je takové jiné. Svůj podíl na tom má jistě i podmračené počasí - tentokrát to nebyla projížďka po prosluněné písečné pláži ;) .
https://youtu.be/3Sp7wARAr0Q
Na závěr statistika: Tatra celkem najela 1h 15m 21.86s, to je dost slušný výsledek. Obvykle to při čistě natáčecích seancích vypadá jinak (Tatra za 4h natáčení ujede 30m a je z toho 10m videa :) ).
-
Jozef Dojčar
- Expert fóra
- Příspěvky: 2050
- Registrován: 12 srp 2005 06:35
Re: Tatra 130
Moc hezké video Davide. Opět mi to připomnělo, že by jsme měli něco udělat s tou T 84 :)
Re: Tatra 130
Paráda, hezky sis vyhrál 