Tatra 130

[Hanys]

Zajímavá akce Davide, a docela blízko, dá se někde poblíž náměstí zaparkovat? Bude tam vyhrazené místo pro modely?

[DRracer]

Parkování se dá domluvit někde v okolí náměstí, ale přímo na náměstí to nejde z technických důvodů - účastnických vozidel je totiž každým rokem víc a pořadatelský tým vždy jen nevěřícně kroutí hlavou, kolik aut se jim tam podaří dostat.

Vyhrazení místo pro modely by ale být mohlo, obvykle bývá volnější plácek před kostelem. Zatím to ale domluvené není.

Soukromé poježdění s modely někde v okolí (nebo i v prostoru depozitu muzea) obvykle děláme v neděli dopoledne.

[DRracer]

Pozdě, ale přece ... jak jsem slíbil před několika měsíci - právě se dopeklo poslední video z letošního Beskydy Kit Show - modely RC Dakar předvádějí atraktivní kousky v písečném terénu.
Detaily viz. reportáž, kterou už jste jistě všichni četli ;)
https://youtu.be/EtNulal32Aw

[DRracer]

Na letošní Memoriál Františka Proseckého sen. jsme vyrazili už v pátek odpoledne. Celou cestu nás provázelo deštivé počasí, ale předpověď na sobotu už slibovala sluníčko.

Ještě v podvečer jsem nastartoval Tatru a vydal se na projížďku po travnaté zahradě hájenky, abych ověřil fungování podvozku pro sobotní prezentaci. Tatra 130 totiž byla po renovaci převodů na akci poprvé a dosud měla najeto jen cca 8 hodin a to pouze se sejmutými koly a na heverech. V Bystřici poprvé jela zase po svých ;) .

Zjištění z pátečního testu jsou nadějná, byť zatím není stav ideální. Elektromotor je hodně horký, přestože venku bylo tak 10°C - bude potřeba zlepšit chlazení. Dále bude potřeba přeladit magické konstanty ve zvukáči - celkově přidat "plyn", aby se zase na malou dvojku Tatra při jemném přidání plynu rozjela. S tím souvisí i nutnost zvětšit "energetický puls" do elektromotoru v okamžiku, kdy je třeba otočit se stojícími převody v terénu. Zpátečka je nyní také velmi slabá. Uvědomil jsem si, jak výborně a lehce Tatra před repasí jezdila. Bohužel, repase uchycení zadních polonáprav v rozvodovce byla nutná.

Navíc jsem zřejmě objevil kombinaci povrchů, kde polyuretanové pneumatiky zřejmě kloužou víc, než by klouzala guma - mokré kameny v kombinaci s mokrou trávou.

Sobota

V sobotu časně z rána jsme vyrazili z hájenky na bystřické náměstí. Soudruzi příslušníci VB byli z naší nové přepravky na Tatru úplně "vedle sebe". Zvyklí na velké Disco nyní nevěřícně zírali na naše pojízdné vajíčko - Smartíka. Následovala série vtipů na jeho adresu:

• "S tímto modelem tě tam nepustím - jen jestli jako model vezeš i Tatru!"
• "To se řídí vysílačkou, nebo to má volant?"
• "Kam se strká klíček na natažení pera?"
• "To máte jako vložku do Land Roveru - dojedete na dovolenou a tam to vyndáte z kufru na místní pojížďky?"

Vyfotili jsme se na diplom, přičemž jsme využili i kapky oleje na vozovce k dokreslení známé pravdy, že "když z Tatry neteče olej, znamená to, že došel". Naše protekční číslo 130 měla hlídka VB již přichystáno.

Projeli jsme ještě prázdným náměstím okolo několika známých příslušníků VB a každý vymyslel něco na zasmání na adresu Smartíka.

Po zaparkování "na pyráta" na pořadateli určené ploše jsem se vydal na první kolečko fotek, má krásná paní na průzkum zdrojů potravy. Ukázalo se, že se naše oblíbená cukrárna přestěhovala na náměstí a navíc se vrátila ke své původní vysoké kvalitě.

"Pěkně se nám to tu tatří," prohlásil František o narůstající řadě zaparkovaných hadimršek.





Vzácná Tatra 97, Tatraplán a Osmička




Flotila vzduchem chlazených V8 z dob nedávno minulých




Tatra 52 s karoserií od Sodomky



Dvanáctky



Krásná T30 valník v nálezovém stavu



A ještě hezčí T13. Zaujalo mě, jaké zvuky vydává spojka na T13, když je pod zátěží - jakoby drnčí. Malý dvouválec v T13 evidentně nebyl ochoten akcelerovat do kopce natolik, aby se jejímu majiteli podařilo zařadit dvojku. A podobné zvukové efekty doprovázely rozjezdy do kopce všechny předválečné vzduchem chlazené Tatry.




Příjezd účastníků spodem náměstí. Příslušníci VB a jejich kolegové fotografové mají plné ruce práce.




Předválečné Škodovky, Pragovky, Aerovky, ale i zástupci zahraničních výrobců, např. Riley...




Vejtřaska přijde sem, Kačenka k hasičákům a mezi ně dáme menší "vojáky".





V horní části náměstí pak stála ještě jedna vejtřaska a Bazilišákova krásná Espětka.



Smečka historických traktorů, modrá "pětadvacítka" schovaná v davu nedávno absolvovala 800km dlouhou cestu po vlastní ose na sraz traktorů v Polsku.



Ameriky, zejména červený Ford Torino má krásný zvuk.




V horní části náměstí se tradičně tísnilo velké množstí youngtimerů.










Kachní hnízdo



Středový prostor náměstí byl i letos vyplněn motocykly. První fotka je z brzkého rána, kdy bylo náměstí ještě poloprázdné.



Uvítání všech účastníků i návštěvníků proběhlo v 10:00. Pak začala hrát skupina Kroky klasické bigbítové hity.



Pepa: "A hele - už sem jede Milan." <br /> František na to vyhrkl: "Tak to je průšvih, ale já ho tady ještě otočím." Milan pochopil, otočil svou Tatru a pěkně čistě scouval ke kostelu.




Mezitím jsme připravili místečko pro prezentaci našich modelů historických nákladních Tater. Má krásná paní při kontrole výšky kuželů k zapáskování vyhrazeného místa pro modely prohlásila, že 40cm úplně stačí ;) .

Hanys předváděl se svou trialovou T813 různé atraktivní průjezdy a přejezdy náročného terénu. Občas i vozil děti malé děti, neboť trialová T813 v měřítku 1:10 je na takovou zátěž stavěná.




Původně jsem byl domluven jen s Pepou a Hanysem. Jaké však to bylo překvapení, když dorazil i Milda se svými dakarskými speciály. To bylo krásné zpestření nejen naší modelové prezentace, ale i vyprávění Karla Lopraise o Dakaru.



Původní předpoklad byl, že bychom provedli kratičkou prezentaci těsně před besedou s Karlem Lopraisem, ne více než 10 minut. Samozřejmě se to trochu zvrtlo, jezdili jsme nepřetržitě skoro 3 hodiny. Přestože zahájení jízd modelů František explicitně nevyhlašoval, diváci si modely ihned našli a to i přesto, že nebyly původně vůbec v programu srazu.




Jak je patrné z fotek, okolo nás bylo stále plno malých i velkých diváků a některé děti se urputně vrhaly na projíždějící modely. Na rozehnání stále se přibližujícího davu diváků spolehlivě funguje pouze hasičák, zde Pepa již po několikáté doplňuje "munici".



Během pojížděk mi Hanys barvitě popisoval průběh školení hasičů-řidičů. Na útvaru mají jakési Iveco, které při terénních jízdách "hnali" krutopřísnou rychlostí 10km/h na dvojku, aby tomu krámu něco neupadlo a posádka v kabině uskákanou jízdu bez zranění přežila. Na školení jízd byla přítomna i nová T815-7. Jejího pilota už celodenní jízda v relativně nenáročném terénu značně omrzela, nabízel tedy ostatním hasičům svezení. Hanys samozřejmě neodolal, nicméně pro klid duše se zprvu zeptal na pár detailů:

• Jak rychle tady jezdíte? No, tak čtyřicet, velká 4 a plnej plyn. Musíš stíhat kroutit volantem, o ničem jiném to není.
• To tu nemáte odpružené sedadlo? Chlapče, tohle je Tatra, tady budeš jak v bavlnce i bez odpruženého sedadla.

Zážitek z plavné jízdy hasičské Tatry v porovnání s Ivecem jakožto vozidlem klasické koncepce asi nemusím dále rozebírat. Znalci vědí a kdo nevěří, nechť využije některou z prezentačních akcí pořádaných přímo továrnou Tatra Trucks a přesvědčí se na vlastní kůži :) .

Těsně po třinácté hodině uvedl František besedu s Karlem Lopraisem a Milanem Horkou. Ještě než předal mikrofon vzácným hostům, položil záludnou otázku: "tady v Bystřici se vyrábí jedna podstatná součást Tater. Jestli pak víte, jaká?" Dlouho bylo ticho, dav i hosté na Františka jen nevěřícně zírali. František vítězoslavně vylovil z tašky velký kulatý červený znak, který se montuje na kapoty nákladních Tater, a předal jej jako dar Karlovi Lopraisovi. Znaky zde pro firmu Tatra Trucks vyrábí firma Rathgeber. Dalším dárkem byla sada kvalitních šroubováků od firmy Wera Werk - to jen pro ty ojedinělé případy, kdyby bylo potřeba na Tatře něco opravit.

Velká dakarská Tatra stojící hned vedle pódia budila značný zájem diváků, kteří navíc zpočátku působili při besedě jako opaření a na nic se neptali. Situaci zachraňovali pánové Milan Horka s Karlem Lopraisem svým poutavým vyprávěním nejen o své letošní vzpomínkové cestě do Afriky k oslavě 30. výročí účasti kopřivnických nákladních automobilů na slavné dakarské rallye.



Ano, Karel Loprais je šestinásobným vítězem dakarské rallye v kategorii kamionů.



V neoficiálním rozhovoru s Milanem Horkou jsme se dozvěděli správné postupy interakce s domorodými obyvateli, zejména ceník za fotografie a správné dávkování dárků tak, aby výsledkem byly úsměvy na tvářích a nikoli kamení v oknech.

Po besedě již následoval start účastníků na vyjížďku. Varianty byly dvě, buďto Retroden ve Svratce nebo více jak padesátikilometrový výlet za paní Baxantovou Procházkovou do Čechtína na prohlídku výstavy svatebních šatů. To byla také drobná změna v programu letošního Memoriálu - přímo mezi veterány už nebyla přehlídka dobových oděvů (musela ustoupit dakarskému povídání).

Letos byla zvolena optimalizovaná varianta průjezdu startovací branou opět nesoucí logo nezávislého a nestranného motoristického časopisu Motorjournal. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo proto, že k bráně nedosáhl signál bezdrátového mikrofonu. Pravda je taková, že cílem bylo výrazně urychlit start, který i přesto trval opět více než 2 hodiny. Odmávnutí startovním paporem, předávání diplomů, tradičních upomínkových medailí za první místo a drobných dárků řádně přihlášeným samozřejmě zůstalo, jen František letos nevyhlašoval každého účastníka zvlášť.

Mezi prvními projíždí Mates na chopperu následován Milanem s dakarkou.



Část účastníků se pak večer sešla na ubytování a posezení v Dolní Rožínce. Zde jsme navázali kontakt s pilotem dronu, který celý Memoriál během dne natáčel z ptačí perspektivy. Pepa tého borca zná ;) . Od Františka jsem pak obdržel tyto dvě fotky a odkaz na video ze sobotního dopoledne.



https://youtu.be/cwn-70SwNtU

Neděle

V neděli jsme si výborně zajezdili s modely přímo uprostřed Bystřice. Probíhá tu oprava silnice, tak je všude dostatek terénu k vyřádění. Instinktivně jsme se ihned vrhli na hromádku šedého štěrkopísku. Postupně se nám podařilo vyjet s oběma vozy až nahoru. T128 se trochu bránila, bylo potřeba velmi pečlivě volit trasu, aby nedošlo k odlehčení jednoho z předních kol.

Třetím modelem, který se zúčastnil našich terénních radovánek, byla Tatra 603 v barvách Veřejné bezpečnosti. Vcelku jí to v terénu šlo ... v rámci možností.













Během dne a zejména pak v neděli bylo vidět, jak moc se s každým ujetým metrem převody sto-třicítky zabíhají. Přesto je elektromotor velmi horký (v porovnání se zcela studeným agregátem T128) a je nutno dělat přestávky, abych nedopadl jako polovina startovního pole dakarských speciálů v Semíně ;) . I T128 má opravené zadní polonápravy, její převody tak zásadní odpor ale nekladou.

Po poledni jsme se přesunuli přímo do Depozit muzea. A hned bych chtěl velmi pochválit novou "feature" - paní Vlaďka Prosecká neúnavně provází skupinky návštěvníků a vypráví ke každému vystavenému exempláři množství zážitků. Všechna vozidla jsou pojízdná a se všemi manželé Prosečtí za svůj život zažili bezpočet zážitků a příhod. Tím prohlídka veteránů dostává zcela nový rozměr.

Pro detaily z historie T57B, zeleného Tatraplánu, malého číňana, T75 vám ale rozhodně doporučím osobní návštěvu. A vyhraďte si na prohlídku muzea dostatek času ... díky poutavému vyprávění paní Vlaďky vám v muzeu uběhne celé dopoledne jakoby nic.

Od minulého roku byl také patrný velký nárůst návštěvníků. Zatímco minulý rok jsme měli celé muzeum v neděli prakticky pro sebe, takže jsme mohli s Tatrami jezdit po muzeu a kochat se rozléhajícím-se řevem vzduchem chlazených motorů, tentokrát už jsme udělali jen jednu cestu tam a zpět, neboť jsme s Matesem museli kličkovat mezi překvapenými návštěvníky. Navíc motory jsou velmi hlučné, tak nebylo slyšet vyprávění paní Vlaďky.

Jak T613 zmizely z našich silnic, je zajímavé sledovat i pokles obecných znalostí v běžné, zejména mladší populaci. Před lety jsme se ještě smáli tomu, jak pánové Hanzelka a Zikmund v celém světě budili pozornost svou Tatrou 87 s motorem vzadu. Nyní jsem měl možnost být svědkem téže události, ovšem u okruhové T623. Pán velmi slušně poprosil, zda by mohl vidět motor tohoto vozu a ukázal na přední kapotu. František se nenechal vyvést z míry, v tichosti obešel auto a otevřel zadní kapotu. Pro mladý pár bylo velkým překvapením, že se skoro čtyřlitrová vzduchem chlazená V8 nachází vzadu a ne v mohutné přídi, jak původně předpokládali.

Letošní memoriál nás opět potěšil, přestože bylo několik drobných změn v zaběhnutém pořádku. Opět bychom chtěli vyjádřit velké poděkování pořadatelům z bystřického klubu v čele s Františkem Proseckým. Opravdu smekám před bezvadnou organizací celého srazu. Bezkolizně, přesně a rychle během dvou hodin rozmístit na náměstí přes 400 historických vozidel je skvělý výkon. Však si také ráno soudruzi příslušníci povzdechli, že si neužijí naše modely, protože budou celý den řídit dopravu.

Z modelářského pohledu se vyrovnala sobota s nedělí, což byla nečekaná a velká změna oproti předchozím ročníkům. Letos bylo více modelů a jejich prezentace před kostelem probíhala skoro celé dopoledne. Jako zdroj potravy nás opět nezklamala restaurace Harenda.

Obvyklé statistiky jízdy Tatry 130 budou teprve doplněny.

Na závěr bych rád vyzval všechny čtenáře ne-modeláře: velmi si vážíme zájmu vašich dětí, který v nich naše realistické modely probouzejí. Snažte se jim ale včas vysvětlit, že modely jsou jen na dívání a rozhodně nejsou nerozbitné (pokud jejich majitel neurčí jinak). Pohladit nebo ručně zkoumat model opravdu není možné. Kontakt s rozjařeným děckem obvykle končí nějakou oboustrannou nepříjemností. Neradi bychom na našich akcích vyvěšovali varování podobné tomuto.



Naštěstí jsem tomu nebyl přítomen, ale prý jakési rozjívené děcko v neděli velmi "zaujala" T130 stojící u vitrínky v muzeu. Má krásná paní ani nestačila včas zasáhnout, a to byla od Tatry jen 2 metry. Pak mi bleskurychlý incident líčila dost barvitě, nicméně na Tatře žádné viditelné poškození není patrné. Sám nevím, co bych v takové situaci dělal, děti umí být neuvěřitelně rychlé.

[Hanys]

Velmi zajímavá akce Davide, díky za pozvání!
Reportáž super, do nejmenších detailů popsaná :yes
Jen to trapným způsobem chlazené Iveco má klasickou převodovku, 6 kvaltů.
Ideálně rozvržené převody asi jako V3Ska, do kopce jezdíme na 3 bo 4 už to nevezme. 3 se nedá vytočit protože by se auto rozsypalo, tak jedeme 30km/h s majákama a předjíždí nás cyklisti. :rofl
V reportáži pouprav tu malou dvojku, Iveco, k lítosti nás šoférů, nemá půlky.

Inspirativní pro mě bylo zejména hnízdo kachen 2CV, jelikož jednu v hnízdě mám taky

[Michal Š]

Tohle bych sepisoval týden, :rofl paráda jen tak dál :yes.

[DRracer]

Tohle bych sepisoval týden, :rofl paráda jen tak dál :yes.

No, nejsi daleko od pravdy ... akce se konala minulý víkend. Sepisování trvalo 2 dny, už v tom mám trochu praxi

[DRracer]

Velmi zajímavá akce Davide, díky za pozvání!
Reportáž super, do nejmenších detailů popsaná :yes
Jen to trapným způsobem chlazené Iveco má klasickou převodovku, 6 kvaltů.
Ideálně rozvržené převody asi jako V3Ska, do kopce jezdíme na 3 bo 4 už to nevezme. 3 se nedá vytočit protože by se auto rozsypalo, tak jedeme 30km/h s majákama a předjíždí nás cyklisti. :rofl
V reportáži pouprav tu malou dvojku, Iveco nemá půlky.

Inspirativní pro mě bylo zejména hnízdo kachen 2CV, jelikož jednu v hnízdě mám taky

IMG_20160613_164643.jpg

Díky Marťo, jsem rád, že se nám modelová prezentace tak povedla (poděkování tedy směřuji nejen Tobě, ale také i Pepovi a Mildovi).
S tím Ivecem jsi byl rychlejší, než jsem já stačil odpovědět na další zprávy. Každopádně Iveco :D :D :D
... jdu opravit ty půlky...

[Jozef Dojčar]

Moc hezká reportáž Davide, krásné video z dronu. Jenom ta olejová skvrna pod T 128 mi moc nesedí. Jednak to není z diesel motoru ale nějakého benzínožroutu :wink: a druhak by takhle byla Tatra kompletně bez oleje :bandit

[DRracer]

Díky Pepo. Připomenu Frantovi, aby se podíval na rysku oleje v motoru :D .
U T130 je to v pohodě, tam jsem po návratu dolil...

[DRracer]

O uplynulém víkendu jsme se zúčastnili Hasičského Tatrování ve Zbirohu. Letošní ročník této zajímavé akce už byl šestým v pořadí. Jde de-facto o den otevřených dveří v muzeu Hasičského Záchranného Systému České Republiky (HZS ČR), který je spojený se vším, co má na sobě značku Tatra. Hlavními objekty zájmu jsou tedy především hasičská vozidla (nákladní i osobní) značky Tatra, ale také jejich modely.

Z místních garáží brzy ráno vyjela nová i starší vozidla značky Tatra a rozestavila se po areálu.








Postupně najížděla účastnická vozidla dobrovolných i profesionálních sborů. To byl ten pravý čas si je všechny prohlédnout a nafotit. Jakmile se totiž otevřely brány areálu pro normální diváky, všude byla rázem spousta lidí a focení exponátů už šlo hůře.




Původně vojenská Tatra 111 v provedení cisterna na pohonné hmoty dnes stále spolehlivě slouží sboru dobrovolných hasičů ve Felbabce. Připomínám, že poslední T111 sjela z výrobní linky v roce 1962 a dnes je ceněným veteránem. Samozřejmě jsme neodolali a pořídili společné foto.



Tatry 148 - na fotografii uprostřed obzvláště vynikne nízká silueta hasičských T148 v porovnání s vedle stojící T815-5. Ne nadarmo byla hasiči dlouho považována za nepřekonaný standard - nízké těžiště vozu, plně pohonný podvozek s uzávěrami na všech nápravách, odolný a spolehlivý vůz. Až dnešní speciály na podvozku Tatra 815-7 poskytují více než plnohodnotnou náhradu. Zde se také sluší připomenout, že poslední Tatra 148 byla vyrobena v roce 1982.



Tatra 158 Phoenix s dvojkabinou, prý se zatím jedná jediný exemplář svého druhu u dobrovolného hasičského útvaru.



Tatry 815-5 s posledním designem tatrovácké kabiny. Mně se kabiny i dvojkabiny tohoto typu moc líbí. Zejména v provedení s kulatým nárazníkem působí kompaktně a tvarově uhlazeně. Dvojkabina Phoenixe proti nim působí trochu těžkopádně (vím, že za to nemůže Tatra, ale DAF).




Ovšem Tatry 815-7 v jakémkoli provedení jsou ztělesněním nekompromisního užitkového vozidla s bezkonkurenčními jízdními vlastnostmi na silnici i v terénu. A byly tu zástupkyně všech variant - od 4x4, přes 6x6, až po 8x8. Osmikolky byly všechny v držení profesionálních hasičských sborů a zejména přímo místního sboru Zbirožského. Hasiči mi na tomto místě jistě doplní, o jaký útvar se přesně jedná.

Mimochodem, dostala se ke mě informace, že prý mají v Kopřivnici na testech hasičskou T815-7 s automatickou převodovkou a kotoučovými brzdami. V této konfiguraci má hasičský speciál skoro parametry závodního vozu, pro nezkušené krotitele by mohla být jízda (tedy spíš nízký průlet) tím posledním. Chce to za volantem hodně přemýšlet, protože zákon zachování energie je pěkná ...



Vytuněná "patnáctka" ... tedy asi nejvyšperkovanější hasičský vůz dne. Přesto byla prestižní cena za tuning zrušena, protože podle odborné komise byly všechny předvedené Tatry především funkční a žádná svým tuningem příliš nevybočovala.

Před Tatrou po celou dobu hrdě postával zřejmě nejmenší člen hasičského družstva. Moc se ale nehýbal, že by vybité baterie :) ?




Velmi zajímavý výsuvný žebřík hasičů z Kolína




Mezi dalšími Tatrami byla i zajímavá expediční čtyřkolka, několik osobních Tater a také T813 TP 6x6 přestavěná na vyprošťovací automobil. Na akci dorazila s podvalníkem P32 s naloženým Stalincem.



Improvizovaný firemní stánek Tatry byl hned u vstupu do expozice. Byl tu stolek s velkým reklamním poutačem s obrázky hasičských Tater. Na stánku byly k dispozici reklamní předměty a propagační materiály. Stánek byl trvale v obležení zvědavých návštěvníků. Kupovalo se úplně vše - od malých reklamních předmětů, přes oblečení s obrázky Tater až po plastové hračky. Dokonce jsem zahlédl i malého plastového Phoenixe :) . Je dobře, že se Tatra aktivně snaží vracet do povědomí lidí.



Věděli jste, že Tatra je asi jediná firma na světě, která dokázala navrhnout a uvést do praxe vzduchem chlazený naftový motor splňující EURO 5? A věděli jste, že ten motor je stále řízen mechanicky (tedy bez elektroniky)?



Vedle stánku Tatry byla i vitrínka se statickými modely především značky Tatra.



Po desáté hodině (a bitvě se zvukovou aparaturou) uvítala návštěvníky paní Nicole Zaoralová, mluvčí HZS společně s panem generálním ředitelem HZS a starostou města Zbiroh.

Zde si neodpustím krátké zamyšlení - měl jsem pocit, že ve 21. století je problematika bezdrátového přenosu zvuku na vzdálenost větší než půl metru již rutinně vyřešena. Opak je pravdou, dopoledne paní mluvčí s panem zvukařem s mikrofony doslova bojovali. Holt když si technika postaví hlavu... vidím to sám v práci, co ty elektrony v křemíku dokážou napáchat :) .



Program byl vskutku nabitý:



Po úvodním proslovu a vyhodnocení fotografické soutěže došlo na křest knížky Hasičských pohádek. Jak pravila paní mluvčí, v knížce je osm draků a jeden z nich - tříhlavý zelený dráček Ohniváček - vyletěl přímo z knížky Hasičských pohádek, aby se osobně všemi třemi páry svých očí podíval na její křest ;) .



Pak již následovala prezentace historických stříkaček. Jako první představili hasiči stříkačku smykovou (táhne se po smyku). Hašení malého ohníčku by jistě s pomocí tohoto historického kousku bylo úspěšné, ohníček ale bylo nutné zachovat i pro předvedení druhé stříkačky. Přesto přesun kastrolu s ohníčkem během zásahu jedním z hasičů působil spíš jako záškodnická akce než jako součást představení :) .

Druhým historickým kouskem byla ruční zápřahová stříkačka. Koní byl jaksi nedostatek, tak stříkačku táhlo stádo silných hasičů a to i přesto, že jejich velitel zapomněl odbrzdit. Na řádný průběh zásahu dohlížel "nejstarší žijící exponát muzea". Jak pravila paní mluvčí - chovají ho v kleci, krmí ho a jednou za rok ho nechají velet zásahu, neboť je jediný, kdo si práci s historickým stříkačkami pamatuje. Vše samozřejmě myšleno s nadsázkou :) .



Po prezentaci historických stříkaček byla odstartována soutěž ve výměně předního kola na Tatře 815. Výměna je prováděna samozřejmě ručně, přičemž kolo váží 220kg. Ráno ještě stály dvě osmikolky v ohrádce osamoceny jen s naolejovanými matkami kol. Celkem se přihlásilo 10 týmů po dvou hasičích. Nejprve proběhlo první kolo soutěže, přičemž do finále postupovaly čtyři tými s nejlepšími časy. Absolutně nejlepšího času 4:50 pak ve finále dosáhl domácí vítězný tým Zbirohu, čímž zároveň překonal rekord z minulého roku.



Kolem poledne proběhlo představení pyrotechnického vozu na podvozku T815-7 8x8.



Těsně poté dostaly krátký prostor před pódiem naše RC modely. Jinak jsme se pohybovali po areálu mezi návštěvníky. Společnost Tatře 130 dělaly dvě nablýskané osmikolky T815-7 v měřítku 1:10 a v barvách HZS.



Poté proběhl křest nového přírůstku muzea - obrněný transportér OT64 SKOT upravený na hasičský speciál. Předvedení divákům provázely trochu zmatky, "ó-téčko" spokojeně vrčelo na místě přes půl hodiny, než byl z pódia vydán pokyn k předváděcí jízdě mezi diváky. Paní mluvčí totiž detailně popisovala všechny překážky, které bylo nutné překonat, aby se vůbec transportér od útvaru v Pelhřimově do muzea HZS dostal. Ó-téčko objelo okolo areálu, řádně pokropilo všechny diváky a vrátilo se na místo. Tím proběhlo jeho ceremoniální "uvedení" do expozice.



Vedle ó-téčka bylo improvizované cvičiště pro malé (budoucí) hasiče a hasičky. Na řádné hašení dohlížel dráček Soptík.



Po představení OT64 proběhl křest nové sady známek s hasičskou tématikou. Známky přivezla T815, dráček Ohniváček je sňal s přední masky Tatry a donesl na pódium, kde byly známky slavnostně pokropeny nejakou bublinkovatou ohnivou vodou za potlesku všech přihlížejících.



Expozice muzea HZS je organizována podobně jako v Lešanech. Každá hala je věnována nějakému období historie a je tu vystavena hasičská technika té doby. Začneme nejstaršími exponáty, dokonce tu jsou dvě dřevěné stříkačky z konce 18. století!




Exponáty z doby nedávno minulé:











Pod venkovním přístřeškem jsou ještě další stroje:






Po celý den návštěvníkům hrála kapela Rocksana. Původně když paní mluvčí omlouvala nepřítomnost jiné kapely (protože jejímu frontmanovi nedalo přednost v jízdě osobní auto a on skončil s ošklivě zlámanou nohou v nemocnici), že bude hrát kapela mladých kluků, asociovalo to ve mě jakýsi školní sbor. Taky bychom to asi přečkali bez duševní úhony ... ale kluci (odhadem tak 15let) z Rocksany zaslouží velké uznání, hráli poctivé rockové fláky naprosto výborně. Kytary, bicí, zpěv, fakt klobouk dolů, nečekal jsem, že to bude tak dobré.

A co naše Tatra 130? Byla poprvé na akci od vyladění převodů. Od bystřického Memoriálu jsem dělal celkem 3 rozborky podvozku a obou převodovek, než se mi podařilo dosáhnout uspokojivého stavu. Poslední rozborku jsem zdárně dokončil pouhý den před zbirožským Tatrováním.

V podstatě jsem zvolil skvělou akci - Tatra se musela rychle proplétat mezi davem diváků, což bylo tím nejlepším testem. Motor se hodně točil na dvojku, generoval hodně tepla a spotřebovával hodně proudu. Občas ale byl problém ochránit Tatru mezi návštěvníky - ona je i proti asfaltu dost dobře maskovaná a kdyby nevydávala zvuk, tak by na ni už určitě někdo šlápnul. Musel jsem jít přímo za ní a anténou vysílačky rozrážet dav :) .

Tatra během dne ujela cca 1h 30m na jednu baterku - což je v podstatě velký úspěch srovnatelný s úsporností vozu před repasí. Celkem Tatra ujela 01h 40m 50.49s. Vypadá to tedy, že převody jsou dostatečně vyladěné. Během dne se ani jednou nestalo, že by se Tatra zastavila nebo snížila výrazně rychlost z důvodu přehřátí regulátoru. To je jednoznačné potvrzení, že se oprava zadních polonáprav podařila. Závěr je tedy takový, že Tatra jde skoro jako před repasí, v některých ohledech ještě lépe - konkrétně na zpátečku nyní převody jen tiše sviští. Dopředu stále ještě vrčí, ale i to by se mohlo zlepšit, mám ještě pár nápadů, jak převody dále optimalizovat.

Poprvé na akci jsme také již měli kompletní sadu pneumatik (7 ks) - ta prototypová (tvrdší) byla z pravého předního kola přezuta na disk rezervy a na její místo přišla pneumatika zcela nová (ještě teplá z 3D tiskárny :) ). A svou premiéru také měla zcela nová funkční zadní listová pera, které nahradila čtyři měsíce testovaný prototyp na levé straně vozu.

Z jedné hasičské T148 tekla nafta. Hasiči si s touto situací samozřejmě profesionálně poradili. Nicméně několikrát jsem naftovou stopu (překrytou sorbentem) s T130 přejel. S kamarádem jsme se shodli, že tím T130 opět získala nový rozměr realističnosti - nejen že z toho teče olej jako ve skuečnosti, teď to bude ještě smrdět naftou :) .





Věrné napodobení zvuku vzduchem chlazeného osmiválce navíc s realistickými efekty řazení je stále něco neobyčejného a přitažlivého. Zejména starší chlapi se otáčejí a hledají zdroj jim známého zvuku. Jaké pak to je překvapení, když zjistí, že zvuk vydává to malé zelené šestikolové vozidlo jedoucí pomalu po zemi.

Během dne dokonce dva borci poznali na první pohled Tatru 130, to je neobvyklá koncentrace znalců na jednom místě. Něco podobného se mi stalo před pár lety na srazu historických náklaďáků v Kolíně.

Na akci jsme se také potkali s několika účastníky Tatra Dunaj Tour 2012 . Pamatovali si nás, protože součástí "stretnutia" byla i záludná jízda zručnosti, která dala zabrat všem účastníkům. Klíčem k úspěchu bylo totiž zohlednit fakt, že T130 nezatáčí tolik, jak by se očekávalo (nemá kam, přední listová pera jí to nedovolí). To mi doteď někteří účastníci Tatra Dunaj Tour nechtějí zapomenout ;) .

Závěrem nemohu zapomenout na interview, které jsem poskytl. Jinými slovy - zase jsem na akci neudržel jazyk za zuby a tentokrát byl tím pozorně naslouchajícím pan novinář z idnes.cz :) . Po chvilce se samozřejmě představil a požádal o svolení s publikací a s rozhovorem, vše bylo velmi korektní a přátelské.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde .

Cestou domů jsem si ale zpětně uvědomil, jak dokáží být novináři kreativní - aby z článek nakonec nebyl o něčem úplně jiném. Musím ale pana novináře pochválit, článek obsahuje jen minimum nepřesností a vcelku věrně tak zachycuje obsah našeho rozhovoru. Zároveň bych chtěl touto cestou poděkovat všem přispěvatelům do diskuse pod článkem - tolik chvály a kladných ohlasů jsem na idnes.cz snad ještě neviděl.

Závěrem bychom chtěli poděkovat pořadatelům za pozvání na zajímavou akci. Přestože nebyla přímo modelářská a jízda mezi diváky nebyla příliš bezpečná (pro Tatru), přeci jen to bylo něco nového a akce se nám velmi líbila. Děkujeme!

[Jozef Dojčar]

Ty se překonáváš Davide. Teď už ani nevím, kolik profesí vlastně zvládáš :smoke , programátor, spisovatel, ladič převodovek :clap
Když jsi psal o té Tatře s automatem, zrovna nedávno jsem měl možnost řídit Phoenixe s automatickou převodovkou a byl jsem dost zklamaný. Víc to ani nebudu rozvádět , ale za mě.. zlatý klacek :wink:

[DRracer]

Díky za pochvalu, Pepo :) . Titulu "ladiče převodovek" si velmi vážím!

Ohledně toho automatu - taky jsem měl možnost řídit auto s automatem a byl jsem z toho na mašli ... a to jsem s tím krámem najel jen 3500km... Po příletu na Ruzyň jsem se jen modlil, zda jsem nezapomněl řadit bez synchronů. Jakmile jsem ale usedl do Diskotéky, vzal do ruky páku redukce a hlavní "fofrklacek", vše bylo při starém - meziplyn, dvakrát spojku ... prostě pořád ten pocit, že já řídím auto a ne naopak. Ze stejného důvodu jsem do T130 nenaprogramoval automat, přestože se to vyloženě nabízelo.

Ale má poznámka o té nízko-letící třicetitunové bestii směřovala především k tomu zákonu o zachování energie - pokud hasičák plynule a souvisle akceleruje až do omezovače, o to překvapivější pak bývá pohled na zlomenou ručičku tachometru a tím krušnější chvilky pak nastávají při nouzovém brždění. A co si budeme nalhávat, při řízení hasičských speciálů není o krizové situace nouze, jak jistě mnozí zde přítomí profesionální i dobrovolní hasiči potvrdí.

[Michal Boček]

No já se zase nestačím divit kolik akcí letos David stíhá, to budou ty repase potřeba častěji ;-) .
Mimochodem nevíš náhodou jestli ten model hasičské T815-7 8x8 má skutečnou předlohu nebo je to jen vize autora? Přišlo mě že sem zatím viděl jen podvozky 6x6 ...

[DRracer]

Obávám se, že letos spíš nestíhám. Chyběl jsem v Kopřivnici a to mě velmi mrzí :( .

Další repase doufám už potřeba nebudou - kdyby nebyly olámané resinové odlitky držáků v rozvodovkách, nemuseli bychom na podvozek vůbec sahat. Po první rozborce jsme navíc zjistili, že se do převodů nedostala za celých 9 let žádná nečistota, utěsnění rozvodovek i polonáprav bylo tedy výborné.

T815-7 8x8 - to bude skutečné auto - byl jsem přítomen situaci, kdy hasič ve slavnostním stejnokroji poukazoval na nepřesné označení na boku vozu, ale autor modelu vysvětlil, že se jedná o jinou variantu toho auta. Hanys by to možná věděl přesněji...

[Hanys]

Reportáž opět úžasná Davide.
Ovšem kdyby pánové z THT nejeli "služebně" tatrou 1:1 a nevzali s sebou i modely, tak bys na akci s T130 byl sám... Což mě mrzí a snad počet modelů příště rozšířím i o své kousky.
Michal: model cisterny 8x8 je pouze na papíře, firma THT je krok před zákazníkem a má ji vymyšlenou, kdyby ji někdo chtěl.
Nápis na boku je jistě správně, pánové totiž v THT pracují. http://img24.rajce.idnes.cz/d2401/13/13 ... es/113.jpg
Cisterna uveze 11000 litrů vody a 540 litrů pěnidla. 30 je výkon čerpadla, zde označuje 3000 litrů za minutu. S3 je těžký terénní podvozek a VH to bych tipnul na velkoobjemové hašení?

[DRracer]

Díky za pochvalu i doplnění.
Zpočátku jsem z množství RC modelů byl taky rozpačitý, ale pak se naštěstí objevily ty dvě hasičské "sedmičky", tak už to bylo veselejší :) .

[DRracer]

Sbíráte úzké pásky pružinového plechu, které se občas válejí u krajů silnic ve městech? A víte, z čeho pocházejí? Dlouho mi to vrtalo hlavou, původně jsem tipoval úlomky pružin z gumiček stěračů. Proč je ale téměř vždy jeden konec šikmo obroušený?

Odpověď je jednoduchá - jedná se o úlomky štětin ze smetáků zametacích vozů. Proto se velmi často vyskytují různě u krajnic, obzvláště pak po zimním úklidu a v létě, kdy je péče o čistotu našich silnic nejhorlivější.

Teď už asi tušíte, jak by to mohlo souviset s modelovými listovými pery, jak jsem již před časem naznačil ve svých reportážích. Pružinové pásky ze štětin zametacích vozů mají šířku od 3 do 4mm a délku podle toho, jak se pásek při zametání odlomil. Poskládám-li patřičné množství pásků na sebe přesně podle skutečného listového pera, dostanu plně funkční pero modelové.

Navíc si mohu velmi přesně naladit jeho pevnost, čímž model opět získá na realističnosti. Jednak je nutné pásky předepnout (ohnout) a pak jich mohu na sebe vrstvit téměř libovolné množství, až dosahnu požadované tuhosti celého svazku. Prázdná Tatra by měla kola držet mírně odkloněna, zatímco po naložení předepsaného množství nákladu by se kola měla dostat do roviny. Běžný provozní stav dvojnásobného přetížení jsem zpočátku nezkoušel :) , ale jak se ukázalo při testech, i tento režim se podařilo věrně nasimulovat. Uvážím-li, že Tatra 130 byla zřejmě pětituna (některé údaje hovoří o sedmituně), vychází mi modelové zatížení následovně: 5000kg / ( 14^3 ) = 1.82kg, případně 7000 kg / (14^3) = 2.55kg.

Poručík Troník by to jistě okomentoval slovy: "tak já vám to řeknu naprosto přesně, soudruzi - to je přesně jedna položená akuvrtačka na korbě a nějaká droboť k tomu!" :) .



Jen ten vzhled pružnových pásků není úplně maketový. Jsou výrazně tenčí, než by odpovídalo listům pera podle skutečnosti. Ale naštěstí tu je 3D tiskárna a pružný materiál Flexfill od české firmy Fillamentum - vnější pohledovou část tedy mohu vytisknout. Z úplně prvních testů pneumatiky mi tu zbyla role tvrdšího Flexfillu 98A , z nějž vyrobím obal na pružinové pásky. Základem je samozřejmě 3D model, ale jeho příprava je vcelku triviální operací - opět jde pouze o to, jak přesně se podaří naměřit a poté nakreslit vzhled pera. Na této fotce již 3D tiskárna tvoří jeden obal listového pera...



První funkční zkoušky proběhly již na jaře a do Chorvatska jsme jeli již s novým ověřovacím listovým perem na levé straně vozu (tím pádem Tatra stála trochu nakřivo, ale v terénu to stejně nebylo moc patrné :) ). Při náročných testech se ukázalo , že pružinové pásky se občas umí vyháknout z pružného obalu, čímž sklouznou z podkovičky a zadní polonápravy se rázem ocitnou na dorazech. Tento problém se podařilo vyřešit tím, že jsem konce listového pera "zavařil" pomocí 3D pera. Tím pádem také podkovičky drží v koncích listového pera výrazně lépe - červík podkovičky se lehce zaboří do pružného materiálu a tudíž není potřeba vymýšlet, kterak vyvrtat do značně odolného pružinového materiálu malou dírku, aby podkovička nespadávala.



Od té doby jsou pera na Tatře a již úspěšně absolvovala Hasičské Tatrování ve Zbirohu .

[Stan]

No jistě v jednoduchosti je krása.Příteli jen tak dál.
Někdy Tě i ostatní nadšence Tatra vozů zase rád uvidím. :mrgreen:

[DRracer]

Nápodobně, Stando, a děkuji za pochvalu ;)