Zhruba v půlce října se mi dostal do ruky dopis mého syna Ježíškovi, kde mimo jiné nezbytné doplňky dnešní mládeže bylo napsáno a nakresleno Dakarka na dálkové ovládání. Jelikož to synovi slibuju už nějaký ten rok, stejně jako svým zákazníkům
bylo okamžitě rozhodnuto o zahájení výroby. Nenápadně jsem z něj vypáčil, kterou že to vlastně chce a začal s přípravou i stavbou zároveň. Hned na začátku jsem narazil na nedostatek informací z týmu Tomáše Vrátného. Tatru stavěli kluci Lopraisovi, ale vyhledávač skončil vždy u papírové verze Spídi. Byl to taky on, kdo mi poskytl podklady k potiskům. Ušetřil mi tím spoustu práce a moc mu za to děkuji.Takže předloha vypadá tahle:
Současně se stavbou kabiny jsem začal kreslit model ve 3D, kvůli dílům které jsem chtěl vyříznout vodou.
A tady už fotky ze stavby:
Při stavbě jsem vycházel pouze ze základních rozměrů Alešovi Princezny a dostupných fotografií. Vytvořil jsem si tím na modelu spoustu chyb, některé jsem upravoval i několikrát, hlavně na rámu nástavby, později i na rámu podvozku. Ještě že budoucí majitel a kritik v jedné osobě je tak shovívavý.
Rozhodl jsem se vytvořit imitaci plachty, takže jsem trubkovou kostru potáhl tenkým plechem. Pak jsem do něj chtěl vytvořit záhyby, ty se ale tvořily samy už při samotném oplechování.
Po dokončení bude potřeba sjednotit barvy samolepek a laku.
Tak prozatím dokončeno. Berte kvalitu zpracování prosím s rezervou, model jsem postavil za 2 1/2 měsíce s minimem podkladů a po nocích. Schází nějaká bižuterie na kterou čekám a hlavně uvedení do provozu. Nic není vyzkoušené, takže obdarovaný bude muset mít ještě trpělivost.
