3D tištěné dakarské tatry 1:12
Napsal: 24 úno 2021 23:07
Ahoj,
v létě jsem si od kamaráda půjčil 3D tiskárnu. Zjistil jsem, že mne to baví, tak jsem si objednal svoji (MK3S). A pustil se do výroby dakarských tater 1:12. Podělím se o výsledky.
Snažil jsem so o to, aby se model pokud možno věrně podobal své předloze, včetně jízdních vlastností. Nutností proto bylo, aby měl kyvné polonápravy a pokud možno co nejměkčí pérování. Když vidím na video jízdu tatry africkým terénem, je krásně vidět, jak kola kmitají a auto se lehce pohupuje. Zejména u aut do roku 2000. Víceméně jízda působí dojmem, jako by ani neměly tlumiče, což vlastně potvrzují i rozhovory s tehdejšími účastníky.
Mám doma nádherný věrný podvozek tatry 4x4 od pana Dojčara, ten si nechci zničit blbnutím s dakarkou po lese. Nicméně jsem nesebral odvahu něco takového zkoušet tisknout. U modelů, které by jely pomalu, třeba T813 8x8, nebo nějaké stavební sklápěčky, by to možná ještě šlo, ale dakarská tatra jet pomalu nemůže. Modelových 160km/hod je skutečných 13km/hod, při jízdě terénem je potřeba velká robustnost, přitom ale konstrukce polonáprav vyžaduje jejich přesnou neměnnou polohu, aby pastorky správně zabíraly do ozubených kol.
Zvolil jsem řešení, které řeší pohon zcela jinak než u originálu, ale které zachovává požadované jízdní vlastnosti.
První pokus o polonápravu ještě na vypůjčené tiskárně (neboj toto Davide není Průša :-) ), vypadal takhle: Místo nostné roury je závitová tyč. Každá polonáprava v sobě obsahuje svůj motor s převodovkou, na jejíž výstupní hřídeli je náboj kola.
Předek poháněný zatím nemám, ale časem ho spáchám. Celý podvozek zkušebního prototypu: Pneumatiky jsem si pro začátek vytiskl z tvrdého plastu: Později jsem koupil čínské gumové, ty ale překvapivě nepoužívám. Totiž ty gumové drží tak, že se auto nedá uvést do smyku. Zatímco s plastovými koly jede smykem prakticky pořád a je to ohromná zábava. Jen když bylo 10cm sněhu, tak jsem jezdil s gumovými koly, jinak ne. :-)
Podvozek jsem tiskl z materiálu PETG, zbytek z PLA. K vytištěným dílům jsem tak dokoupil už jen dva motorky s převodovkama, šrouby, jedno servo, klouby, závitové tyče a tatra je hotová.
Aby byla jízda plavná a co nejměkčí, odpružení je udělané pružinami, které se přes páku natahují a umístěné jsou tak, aby měly progresivní charakteristiku. Zkusím vyrobit video, aby bylo patrné, jak se zadařilo. Celkem spokojený jsem, model poskakuje poměrně málo a pěkně se na hrbolech houpe. Těžiště je příkladně nízko.
Tatra 815 je vlastně takové velké lego, moje koncepce podvozku také, takže poté, co jsem dostavěl prototyp (Tatra Karla Lopraise z roku 1990) ,
pustil jsem se do šestikolky z roku 1986. Má stejnou kabinu, zadní i přední nápravy, řízení a zadní nárazník. Ve FreeCADu jsem tedy kreslil ,,jen" korbu, přední nárazník a blatníky: Napájení tvoří zatím 8xAA NiMh akumulátory, se kterými model ujede 4km. Budu ještě experimentovat s LiPol akumulátorem, kde by nemělo tak klesat napětí při větší proudové zátěži.
Původně jsem si myslel, že si postavím pár modelů pro sebe a nějaké třeba zkusím prodat na aukru, ať se mi tiskárna zaplatí. Jenomže - i když tisk je bezproblémový, skutečně snad jen jednou se mi cosi vytisklo špatně, tak i tak je sestavení modelu celkem pracné. Stříkání mi nejde vůbec, tak nevím, asi někde stl soubory vystavím zadarmo, ať se snaží i někdo jiný:-)
Jako velkou nevýhodu svého podvozku vidím v tom, že u něj nejde udělat vícestupňová převodovka. Co nevyjedu na poměrně těžký převod v nápravách, to prostě nevyjedu, což je u tatry docela ostuda. Převod budu ještě měnit víc do pomala, ale i tak, pakliže chci jet 13km/hod po rovině, tak 100% stoupání nevyjedu.
Naopak výhodou je robustnost, snadná opravitelnost a blbuvzdornost. Váha čtyřkolky připravené pro jízdu je 3.5kg.
Kdo si plánujete kreslit 815ku tak neztrácejte čas s kabinou a korbou, přenechám svoji. Naopak bych velice rád viděl, jestli se někomu podařilo vytisknout funkční tatrovácký podvozek. Zajímalo by mě, jak to jezdí a jaká je životnost.
v létě jsem si od kamaráda půjčil 3D tiskárnu. Zjistil jsem, že mne to baví, tak jsem si objednal svoji (MK3S). A pustil se do výroby dakarských tater 1:12. Podělím se o výsledky.
Snažil jsem so o to, aby se model pokud možno věrně podobal své předloze, včetně jízdních vlastností. Nutností proto bylo, aby měl kyvné polonápravy a pokud možno co nejměkčí pérování. Když vidím na video jízdu tatry africkým terénem, je krásně vidět, jak kola kmitají a auto se lehce pohupuje. Zejména u aut do roku 2000. Víceméně jízda působí dojmem, jako by ani neměly tlumiče, což vlastně potvrzují i rozhovory s tehdejšími účastníky.
Mám doma nádherný věrný podvozek tatry 4x4 od pana Dojčara, ten si nechci zničit blbnutím s dakarkou po lese. Nicméně jsem nesebral odvahu něco takového zkoušet tisknout. U modelů, které by jely pomalu, třeba T813 8x8, nebo nějaké stavební sklápěčky, by to možná ještě šlo, ale dakarská tatra jet pomalu nemůže. Modelových 160km/hod je skutečných 13km/hod, při jízdě terénem je potřeba velká robustnost, přitom ale konstrukce polonáprav vyžaduje jejich přesnou neměnnou polohu, aby pastorky správně zabíraly do ozubených kol.
Zvolil jsem řešení, které řeší pohon zcela jinak než u originálu, ale které zachovává požadované jízdní vlastnosti.
První pokus o polonápravu ještě na vypůjčené tiskárně (neboj toto Davide není Průša :-) ), vypadal takhle: Místo nostné roury je závitová tyč. Každá polonáprava v sobě obsahuje svůj motor s převodovkou, na jejíž výstupní hřídeli je náboj kola.
Předek poháněný zatím nemám, ale časem ho spáchám. Celý podvozek zkušebního prototypu: Pneumatiky jsem si pro začátek vytiskl z tvrdého plastu: Později jsem koupil čínské gumové, ty ale překvapivě nepoužívám. Totiž ty gumové drží tak, že se auto nedá uvést do smyku. Zatímco s plastovými koly jede smykem prakticky pořád a je to ohromná zábava. Jen když bylo 10cm sněhu, tak jsem jezdil s gumovými koly, jinak ne. :-)
Podvozek jsem tiskl z materiálu PETG, zbytek z PLA. K vytištěným dílům jsem tak dokoupil už jen dva motorky s převodovkama, šrouby, jedno servo, klouby, závitové tyče a tatra je hotová.
Aby byla jízda plavná a co nejměkčí, odpružení je udělané pružinami, které se přes páku natahují a umístěné jsou tak, aby měly progresivní charakteristiku. Zkusím vyrobit video, aby bylo patrné, jak se zadařilo. Celkem spokojený jsem, model poskakuje poměrně málo a pěkně se na hrbolech houpe. Těžiště je příkladně nízko.
Tatra 815 je vlastně takové velké lego, moje koncepce podvozku také, takže poté, co jsem dostavěl prototyp (Tatra Karla Lopraise z roku 1990) ,
pustil jsem se do šestikolky z roku 1986. Má stejnou kabinu, zadní i přední nápravy, řízení a zadní nárazník. Ve FreeCADu jsem tedy kreslil ,,jen" korbu, přední nárazník a blatníky: Napájení tvoří zatím 8xAA NiMh akumulátory, se kterými model ujede 4km. Budu ještě experimentovat s LiPol akumulátorem, kde by nemělo tak klesat napětí při větší proudové zátěži.
Původně jsem si myslel, že si postavím pár modelů pro sebe a nějaké třeba zkusím prodat na aukru, ať se mi tiskárna zaplatí. Jenomže - i když tisk je bezproblémový, skutečně snad jen jednou se mi cosi vytisklo špatně, tak i tak je sestavení modelu celkem pracné. Stříkání mi nejde vůbec, tak nevím, asi někde stl soubory vystavím zadarmo, ať se snaží i někdo jiný:-)
Jako velkou nevýhodu svého podvozku vidím v tom, že u něj nejde udělat vícestupňová převodovka. Co nevyjedu na poměrně těžký převod v nápravách, to prostě nevyjedu, což je u tatry docela ostuda. Převod budu ještě měnit víc do pomala, ale i tak, pakliže chci jet 13km/hod po rovině, tak 100% stoupání nevyjedu.
Naopak výhodou je robustnost, snadná opravitelnost a blbuvzdornost. Váha čtyřkolky připravené pro jízdu je 3.5kg.
Kdo si plánujete kreslit 815ku tak neztrácejte čas s kabinou a korbou, přenechám svoji. Naopak bych velice rád viděl, jestli se někomu podařilo vytisknout funkční tatrovácký podvozek. Zajímalo by mě, jak to jezdí a jaká je životnost.