Fórum o RC truck trialu, závodech a modelářství

Problémy zvukáče - alias simulátoru motoru T108, které se projevily v Brně, se mi podařilo identifikovat a navrhnout protiopatření. Pro otestování v prostředí, kde se vyskytuje více vysílacích zdrojů, mi přišla vhod tato expediční akce . Cílem bylo ověřit úpravy a také změřit dojezd Tatry, neboť delší jízdu bez zastavení jsem s Tatrou ještě nikdy neabsolvoval. Na vlastní expedici dorazilo odhadem asi 15 aut, vesměs expedičních speciálů v měřítku 1:10. Tatra se svou rychlostí nemohla s ostatními vozidly měřit, ale přesto se držela na dohled (a dostřel jejich vysílaček), protože po cestě bylo naplánováno několik zajímavých terénních vložek, kde se ostatní účastníci vždy nějakou dobu zdrželi.

Pozitivním výsledkem akce bylo to, že úpravy zvukáče zabraly. Rozjezd na dvojku je výrazně příjemnější a bude i líp fungovat v zimě. Jedničku tam lze stále dostat podřazením ze dvojky a hodí se např. na brždění motorem na prudkých sjezdech. Při špatném signálu Tatra už náhodně nevyřazuje a chová se o dost kultivovaněji. A hlavně se podařilo zjistit a odstranit příčinu nereagování na plyn a brzdu - samozřejmě blbost - pin konektoru politý oranžovou barvou při správném zastrčení konektoru neumožňoval číst PWM z přijímače.

Tatra absolvovala celkem cca 1200 terénních metrů za 120 minut a spotřebovala odhadem 4Ah - byl to takový okruh lesem, který jsem chtěl už dávno zkusit. Jinými slovy 120 minut se točil elektromotor (se dvěma cca dvouminutovými přestávkami). Docházející šťáva se projevuje vypnutím zvukáče a následným zastavením Tatry, což je vcelku samosvorné řešení. Pár metrů od cíle jí došla "nafta" definitivně. Když dosažený výsledek srovnám se skutečností (odpovídalo by to cca 17 km), je s podivem, jak je to málo - vývoj baterií bude muset ujít ještě pořádný kus cesty, aby se vyrovnal 100 litrové nádrži s naftou ;) .

Bohužel se opět potvrdilo, že je nutné se držet od vozidel této kategorie co nejdále (aspoň 10 metrů). Ne, že by jejich majitelé nebyli příjemní lidé - ale hlavním problémem je absence brzd (resp. jejich převody téměř nebrzdí) a necitlivost ovládání plynu jejich vozidel. Už tak nebezpečnou kombinaci umocňuje nezkušenost a nepředvídavost některých řidičů (řečeno velmi diplomaticky). Zatím každý kontakt s těmito vozy skončil nějakou nepříjemností - stejně jako na ModelHobby jedno z vozidel Tatru zákeřně napadlo a srážka se tentokrát neobešla bez následků. Velmi mne mrzí, že se mladý pachatel ani neobtěžoval omluvit. Tatru jsem po návratu hned opravil a až na malé oděrky na kapotě není nic vidět ... ale bude třeba vzít nějakou její část na spektrometr a získat pár kapek správného odstínu laku ... leda ze by si Pepa vzpomněl na recepturu :) .

Vidím žes bezpečnostní odstup řádně dodržoval, když sem Tatrovku našel jen na dvou fotkách z několika alb :wink:
Špatný čtení signálu vyřešil vylepšení vedení a stínění kabelů, nebo úprava programu nějakým maskováním výpadků a anomálií?
A úpravu rozjezdu máš už přes snímání otáček? Čím snímáš?

Michal Boček píše:Vidím žes bezpečnostní odstup řádně dodržoval, když sem Tatrovku našel jen na dvou fotkách z několika alb :wink:

přesně tak, po prvním úderu jsem se výrazně vzdálil. Na jedné z fotek je vidět, co jí ten potvorník nepozorný provedl ... dvě vyražené žaluzie, oprava mechanizmu otvírání, překitovat, přebrousit, nastříkat lesklým nitrem v 8 vrstvách, přeleštit ... škoda tak za 6 litrů :(

Michal Boček píše:Špatný čtení signálu vyřešil vylepšení vedení a stínění kabelů, nebo úprava programu nějakým maskováním výpadků a anomálií?

Kabely zatím beze změny, jen kontroluju, jestli jsou šířky pulzů PWM v platném rozsahu + nějaký drobný smooth filtr. Když dojde na anomálii, čekám nějakou dobu a pak dávám z bezpečnostních důvodů na plynu neutrál. Fofrklacek teď má navíc timeout 250ms - po tuto dobu musí být povel k přeřazení platný. Jakákoli hodnota mimo rozsah povel k zařazení zruší - takže Tatra při ztrátě signálu neřadí jak střelená jedničku a zpátečku furt dokola. A taky beru napájení přímo z baterky přes stabilizátor na Arduinu, po napájení +5V z regulátoru se občas od serv šíří docela bordel.

Michal Boček píše:A úpravu rozjezdu máš už přes snímání otáček? Čím snímáš?

Zatím nesnímám, mám to naladěné přesně pro T130, aby se auto vždy tak nějak správně rozjelo. Dvojka výrazně pomohla, je tam dost štávy na to, aby to pohnulo i se zakouslými převody. Cílové řešení je doplnit elektromotor Hallovou sondou a počítat otáčky a podle toho krmit regulátor, potažmo motor šťávou. To bude ale varianta simulátoru číslo 2, v této fázi to dělat nebudu, protože to vyžaduje mechanické zásahy do Tatry, čímž by přišla o originální stav, což je u veteránů to nejcennější ;)

Mimochodem, při expedici jsem tam měl na jedné rovince poprvé zařazenou i velkou pětku. Jinak malá dvojka, nebo trojka, terén je tam pro Tatru docela členitý ... konec konců pár (desítek) fotek odtud už tu ve vlákně je ;)

Tatra Dunaj Tour 2012

Tatra Dunaj Tour není modelářská akce - je to setkání majitelů vozidel značky Tatra organizované Tatra Autoklubem Slovakia (TAKS). Pořádá se vcelku pravidelně jednou za dva roky. A co to má společného s T130? To je jednoduché - minulé léto jsme se se členy TAKS dohodli, že by součástí srazu mohla být i prezentace modelů nákladních Tater. Z toho se vyvinul nápad uspořádat krátkou jízdu zručnosti pro účastníky srazu - jak jinak, než s modelovou Tatrou.

Když jsem ráno v pátek vyrážel, měl jsem před sebou dlouhou cestu, proloženou i terénní vložkou v podobě D1. Přestože je Land Rover skákavá koza, nebyla jízda po D1 tak strašná, jako s firemní Fóbií. Upřímně jsem před cestou dost váhal, zda mám po zimě zase přifouknout pneumatiky.

Do hotelu Zátoka v Senci jsme v pohodě dorazili v 15:30 (konečně po dlouhé době včas). Po ubytování nám hlavní organizátor a předseda TAKS Roman nabídl, že se pojedeme podívat na místo plánované sobotní jízdy zručnosti.

Na místě se mi zpočátku situace jevila dost beznadějně. Měl jsem na výběr z lehce terénního prostoru mezi stromy a z betonu, na kterém stály stoly a lavice místní restaurace. Její majitel byl s nápadem prezentace modelů srozumněn a nabídl i přemístění stolů. Celou noc mi pak v hlavě šrotovalo, jak to zařídit, aby byla jízda zručnosti zajímavá pro diváky i účastníky a zároveň bezpečná z hlediska modelu. A taky kde bude jezdit Pepa? Navíc mělo pršet...

Sobotní ráno bylo podmračené. Po velmi vydatné snídani následovalo oficiální uvítání účastníků srazu a představení programu. Okružní jízda povede po Žitném ostrově v okolí Malého Dunaje. Prohlédneme si dva historické vodní mlýny, u druhého bude oběd a jízda zručnosti. Pak jsem dostal slovo, abych v krátkosti zmínil, že z každé posádky jeden dobrovolník projede stanovenou trať s nákladní Tatrou 130. Pepa mi pak připomněl, že jsem měl zdůraznit, že hodnota modelů je srovnatelná s hodnotou některých vozidel na srazu, tak aby se k nim soutěžící podle toho chovali.

Startujeme na okružní jízdu...

Tatru 130 jsem v přepravní tašce položil do zavazadlového prostoru pod zadním oknem Tatry 603. Jsem rád, že se tam taška vejde úplně přesně, to je pro mne velmi důležité zjištění. Přestože je to už hezkých pár let, co jsem v T603 seděl naposledy, vím, že je tam víc místa, než ve všech dnešních konfekčních přibližovadlech dohromady. A ta úžasně polstrovaná sedadla (tak měkká nebyla ani postel na hotelu)... Moje krásná kameramanka byla z šestsettrojky úplně nadšená. Ještě nikdy neviděla auto, které by bylo tak pohodlné a s takovým vnitřním prostorem. A co teprve když Fantomas spustil koncert vzduchem chlazeného vidlicového osmiválce.

Šestsettrojka si spokojeně plula po silnici a úžasně žehlila všechny nerovnosti, a to i na nezpevněných cestách. Mimochodem, moc se mi líbila organizace kolony - organizátoři měli vysílačky, pomocí nichž se domlouvali na rychlosti jízdy prvních vozidel, aby se kolona netrhala, nebo zbytečně nestála. První zastávkou byl jeden ze zachovalých vodních mlýnů s malebným okolím.

Dva pohledy na Malý Dunaj...



Detail mlýnského kola ... v průzračné vodě rostou lekníny...



Odtud se vyhlídkovým tempem pokračovalo na oběd - k vodnímu mlýnu Jelka.

Oběd jsem do sebe naházel, ani nevím jak, a vyrazil jsem připravit jízdu zručnosti. Vše byla čirá improvizace, připravené byly pouze modelové rekvizity... Pomocí stolů a lavic jsme vytvořili vyhrazený prostor pro soutěžní jízdy. Na uvolněné betonové ploše jsem pak pomocí kuželů vytýčil garáž, tři průjezdné branky a na konci trasy jsem položil zjednodušený "ponton". Úkol byl následující - projet trať z garáže, mezi brankami z kuželů na ponton (trefit se na zvýšené pásy). Tam zařadit zpátečku a totéž zpět do garáže.

Projíždím ukázkově trať, vysvětluju ovládání, diváci napjatě sledují. Moje krásná kameramanka se mezitím připravuje na funkci zapisovatelky a "časomíry". Zdůrazňuji, že čas je vedlejší hodnotící kritérium, hlavní je počet trestných bodů. Bodování zjednodušeně jako na truck trialu - dotyk kužele a změna směru jízdy - obojí znamená jeden trestný bod.

A už je to tu - první dobrovolník. Znovu opakuji ovládání, startuji Tatru, a jedeme... Za dvě hodinky se vystřídalo celkem 18 soutězících. Ani jsem nestihl udělat fotky, natož video, měl jsem plné ruce počítání bodů soutěžícím a vysvětlování ovládání. Tímto tedy děkuji Fantomasovi a Ondrejovi za poskytnutí fotek a svolení s uveřejněním zde.



Pepa s Igorem využili okolní prostor hned vedle betonové plochy. Pepa předváděl lanový autobagr, hasičskou T815 a po dlouhé době znovuzprovozněnou T141. Že dorazí Igor jsem se dověděl od Pepy v pátek v noci. Předvedl svou parádní UDSku a betonpumpu. Myslím, že se to velmi pěkně doplňovalo - ti, kteří již absolvovali soutěž, se mohli kochat dalšími modely.




Průběh jízdy zručnosti mne velmi příjemně překvapil. Předně - všichni soutěžící si zaslouží obdiv, uznání i poděkování - jeli velmi zodpovědně, nikdo to nevzdal a všichni dojeli úspěšně do cíle s rozumným počtem trestných bodů. A to přesto, že většina z nich řídila podobný model poprvé. Možná proto jim nepřišlo podezřelé, že je nutné řadit a pamatovat si, jaký kvalt tam je. Kdyby měli s modely větší zkušenosti, asi by byli specifickým ovládáním T130 hodně překvapeni. Původně se mělo jet s T141, která by byla pro soutěžící snazší na ovládání. T130 jsem nakonec zvolil především proto, že na malou dvojku na plný plyn jede stále dost pomalu na to, aby nekontrolovaně utekla do dáli.

Branky byly hodně na těsno. Původní záměr totiž počítal s tím, že dráha bude rovně, nikoli do půlkruhu. Půlkruh z toho vzniknul z obavy, že se během soutěže spustí déšť - tak aby byla trať celou dobu kryta pod velkým slunečníkem. Jako zásadní se tedy ukázal odhad, jak je T130 (ne)schopná zatáčet (má velký poloměr zatáčení daný tím, že řízení bylo dimenzováno na auto o jednu nápravu kratší, a navíc má vzadu trvale "uzávěrky"). Přesto se vítězi jízdy zručnosti podařilo absolvovat trať bez jediného trestného bodu a to v rekordním čase 1 minuta 55 sekund!

Zvukáč Tatry 130 s nejčerstvějším firmwarem fungoval výborně. Bylo zajímavé sledovat, že nikdo ze soutěžících neměl tendenci motor T130 přetáčet, všichni se orientovali podle jeho zvuku a jeli v rozumných otáčkách. Některým soutěžícím se dokonce nevědomky podařilo motor Tatře vypnout. Opakované starty byly v pohodě, Tatra chytá na první otočení (má dobře seřízené čerpadlo ;) )

Betonový plácek byl v obležení diváky až do samého konce soutěžních jízd. Diváci si rovněž zaslouží poděkování za svou přirozenou disciplinovanost - že se nesnažili mezi modely běhat.

Prostě - očekával jsem leccos, ale tohle ne. Všechno se podařilo, Tatra přežila bez úhony, jela spolehlivě, a věřím, že diváci i soutěžící byli spokojeni. Teprve po návratu do hotelu jsem udělal pár fotek...



Co se týká vozidel účastníků - převažovaly T613 ve všech variantách (včetně T700). Byly zde i dvě T2-603 M69 a novější a jedna úplně nádherná červená T2-603 M65.

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat organizátorům za pozvání. Sraz byl velmi dobře organizačně zvládnutý, zdálo se, že vše probíhá hladce a nenásilně. Moc se nám tu líbilo. Děkuji i Pepovi a Igorovi za účast a předvedení svých nákladních Tater. A poděkování také směřuje "Slovenskému hydrometeorologickému ústavu, že jim předpověď opět nevyšla" ... abych citoval hlavního organizátora srazu ;) .

Pro radost pár foteček o několik set kilometrů západněji ... :)

Reportáž je suprová.Mohu se optat co bylo s modelem jak řečeno - znovuzprovozněnou T141??
Co modelu bylo??nenašlo by se nějaké video z jízdních testu zúčastněných diváku?
Bylo by to zajímavé se podívat.

Střelec píše:Reportáž je suprová.Mohu se optat co bylo s modelem jak řečeno - znovuzprovozněnou T141??

Pokud si správně pamatuju, byly její části podvozku kanibalizovány pro jiné Tatry. Pepa to samozřejmě ví nejlépe

Střelec píše:Co modelu bylo??nenašlo by se nějaké video z jízdních testu zúčastněných diváku? Bylo by to zajímavé se podívat.

To bych taky rád, bohužel o žádném videu nevím. Třeba se ještě někdo z účastníků dobrovolně přihlásí ;)

David při proškolování závodníků ještě na závěr uvedl, že když se model náhodou splaší, mají všechno pustit a model se zastaví. Tady jsem ho musel poopravit: "všechno mimo vysílačky" :wink: to kdyby ho někdo bral doslovně.
Co se týká Tatry 141, v době kdy jsem zprovoznil bagr, neměl jsem pro něj kola. Dárcem se stala právě T 141. Když pak dostala nové kola, podařilo se synkovi poškodit přední nápravu tak, že už jsem ji chtěl udělat celou novou. Model jsem postavil v roce 2006 a podvozek je ještě z prvních prototypů, tudíž má ještě porodní mouchy. Nakonec z časových důvodů došlo pouze k výměně prasklého prstýnku v přední nápravě, aby mohl jezdit na zmiňované akci. Jeho roli ale převzala T 130.
David měl při počítání trestných bodů opravdu plné ruce práce, počítal je na prstech a u některých jedinců už to vypadalo, že se bude muset i zout :chuckle

Reportáž z Beskydy Kit Show 2012 zde...

Tatra 130 oslavila své páté narozeniny stylově účastí na srazu historických nákladních automobilů pořádaném Tatra Historik Klubem ČR u Kolína.

Poučeni z předchozího ročníku jsme vyrazili už v pátek. Konečně jsme měli možnost prohlédnout si v klidu starobylé centrum Kouřimi. Mám pocit, jako kdyby tu měly někde Land Rovery hnízdo - okolo náměstí jsme jich napočítali celkem šest.

Sobotní ráno

Slunce už je vysoko nad obzorem, účastníci se pomalu probouzejí, jejich vozy stojí zaparkovány různě po statku. Procházíme mezi nimi, fotíme a diskutujeme zajímavé technické detaily. Je tu několik Pragovek S5T různých variant, dokonce jedna zachovalá jako sací vůz určený k čištění kanálů. Má zajímavý "předkus", kde je asi schován náhon čerpadla. Z boku je vidět, jak je vlivem těžké cisterny rám prohnutý uprostřed mezi nápravami.



Je tu opět i krásná modrá T147 a asi pět T111, dokonce jedna cisterna s maskováním jako valník.



Opět je tu několik T813. Přestavěná T813 PMS na valník za sebou dokonce táhne Močál (MO 111)! A nelze přehlédnout velký hasičský žebřík na podvozku T813. Jak jsem se zpětně dověděl od organizátorů srazu (děkuji za vysvětlení ;) ), toto konkrétní vozidlo na srazu je historicky velmi cenné - je jediným vyrobeným a zároveň dochovaným požárním žebříkem od firmy TITAN na civilním podvozku AD 350. Požárních žebříků od jiných firem (např. Magirus) na podvozcích T813 se dochovalo více,
např. ještě jeden na vojenském podvozku T813 8x8, který původně sloužil v Praze, ale shodou okolností se dostal do Reichu, kde jej nemečtí soudruzi zkonvertovali na něco jako "hot rod" (velmi slušně řečeno).



Pak tu je hasičská Praga RN a velmi pěkně renovovaná Škoda 256B (s moc pěkným hlubokým zvukem motoru), Garanty, i několik Multikár. Pilot jedné z nich vzal s sebou na výlet i svého oblíbeného kohouta :) . Tradičně hodně "kačenek" a T138 a T148 s různými nástavbami.




Než začala ranní rozprava stihl jsem nafotit většinu aut, co jsem chtěl. Měl jsem půjčený foťák Canon EOS 550. Sice to dělá detailní a ostré fotky, ale nepodařilo se mi ho přesvědčit, aby v těch fotkách nechyběla atmosféra prosluněného dne. Podotýkám, že umím nastavit vyvážení bílé barvy.

Během dopoledne přijíždí i Tatra 128.



Na rozpravě organizátoři představili novinku - po obědě se bude startovat po 2 minutách na orientační jízdu. Cílem je projet kontrolní body ve správném pořadí. V nich odpovědět na záludné otázky a prověřit i své fyzické schopnosti. Jede se přes Krychnov, konec je samozřejmě v kamenolomu v Libodřicích. To nám maximálně vyhovovalo, měli jsme dost času pozdravit se a prohodit pár slov s kamarády a známými.

Na otázku, co máme nového (modely), jsem se pochlubil simulátorem motoru T108. Zvuk Tatry 130 vzbudil velký zájem. Velmi příjemně mne překvapilo, že vetšina diváků identifikovala vrčení jako zvuk Tatry. Skoro by člověk mohl říct, že to zní realisticky :) . A co teprve, když jsem předvedl meziplyny při podřazování! Zvukáč fungoval opět zcela bezchybně. Začínám pomalu věřit, že ten můj software bude fungovat.

Zlatým hřebem letošního Kolína se aspoň pro mne stalo natočení porovnání zvuku T130 a T128. Takové entrée jsem na videu ještě neměl.

Mojí krásné kameramance se pak dostalo té cti se v Tatře 128 svézt (a navigovat při orientační jízdě). Vyběhl jsem na kopec před statek a čekal na její průjezd. Než projela T128, stihl jsem udělal několik fotek dalších zajímavých strojů. Po projetí T128 jsme se s Pepou vydali přímo do lomu, abychom si vytýčili místo pro modely.






Když jsme přijeli do lomu, byl ještě úplně prázdný ... vyprahlá prašná krajina zalitá sluncem jako na divokém západě. Občasné poryvy větru zvedají oblaka šedého prachu. Rychle zabíráme strategické okolí svahu jemného "cementu" a připravujeme modely ... drobná chyba organizace - kamera se veze v T128 :) . Svah šedého "cementu" umožňuje úžasnou jízdu "driftem", tomu je věnována prostřední část videa. Na rozdíl od normálního písku se tohle nechá ujezdit.

K mému překvapení Pepa znovuzprovoznil svůj úplně první model trucktrialové T813 Kolos. V akci jsem ho viděl úplně poprvé (viděl jsem ho už v Drnovicích, ale tam už nejezdil). Vlastně kromě kol je vše původní. Sice je patrné, že se kvalita zpracování v továrně Tatra Dojčar za deset let zvýšila, ovšem ani tento veterán svým provedením rozhodně ostudu nedělá!

Pepa s Michalem testují T815 Agro. Zkouší naložit trochu šedé drti ... a přidávají a přidávají. Tatra si sedá na dorazy a když dojde na rozjezd, nejde ani vyřadit zaseknutou dvojku :) . Jak moc těžký ten materiál je, jsme si plně uvědomili v okamžiku, kdy bylo potřeba náklad na Agru sklopit. Na váze by to vypadalo asi takto: "hmm, 55 tun, to jedete s přívěsem, ne?" "Ne, sólo..."

Po chvíli dovádění v prachové drti se na obzoru ozývá vytí vzduchem chlazených motorů. Mezi prvními přijela i T128. Moje krásná kameramanka si jízdu v T128 patřičně užila, myslím, že v něčem podobném ještě nikdy nejela. Rozdíl v ergonomii mezi T111 (potažmo T128) a T138 je obrovský. T111 je náklaďák ze staré školy, ryze účelový, prostě kus železa, který sám dobrovolně nic neudělá. Navíc bez nákladu skáče jako horská koza. T138 ovšem v padesátých letech přinesla zcela nový pohled na pracovní prostor řidiče - jízda v tom je daleko příjemnější.

Večer na statku jsem si prohlédl Kraz 255B. Pořád mi u toho nějak pocitově chybí rozumná světlá výška mezi diferenciály náprav. To ovšem nic nemění na tom, že robustnost té hromady železa budí respekt. O to větší legrace byl pokus roztáhnout Kraz Multikárou M21. M21 je zajímavá tím, že se řídí nohami - jak se člověk naklání, tak to zatáčí. A má to roztomilý klapavý zvuk naftového jednoválce (nechal by se jednoduše simulovat :) ). Když to borec nahodil, přišlo mi, že že intervaly mezi vstřiky trvají věčnost. Nechápu, že se to vůbe točí :).

https://youtu.be/LblxntwUpdI

Mimochodem - na většině záběrů řídí T130 moje krásná kameramanka ;) . A že jí to jde, co? Malá dva, cihlu na plyn a jen si točí volantem :) .

Neděle

Neděle již tradičně patří pískovně v Chotouni a tradičně nás u vjezdu zastavila závora. Odmítám návrhy, abych to s Roverem vyrval. A objížďku po poli by pro změnu příliš neocenili jednotní zemědělští družstevníci. Pěkně počkáme...

Otevřená zadní kapota T613-3 skýtá pohled na majestátní vzduchem chlazený vidlicový osmiválec o objemu 3.6l. Hlouček přístojících vede obvyklou "odbornou" diskusi, jak "to strašně žere". Majitel klidně argumentuje - udává běžnou spotřebu 10-11 litrů. Doplňuji, že historky o spotřebě mají svůj základ v tom, že služební Tatry živily často i několik soukromých škodivek.

Náhle se ozvalo blafání předválečného pomaloběžného motoru malé nákladní Pragovky správce lomu, který přijel otevřít závoru. Stál jsem vedle Pragovky - její motor se pomalu spokojeně převaloval, postupně snižoval otáčky, až se zastavil úplně.

Vletěl jsem do pískovny těsně sledován Pepou. Redukce, trojka, uzávěrka, výjezd. Pepa za mnou. Nakonec jsem přeci jen našel kus terénu, kam za mnou Pepa nemohl :) . Prozkoumali jsme "všechny dva" výjezdy, abychom zjistili, že písek je všude buď strašně tvrdý, nebo přeschlý a příliš sypký = dost nepoužitelný pro modely. Nakonec dostal Pepa spásný nápad obsadit písčitý břeh vodní nádrže, kde nebudeme překážet dovádění velkých náklaďáků. Na volných prostranstvích mezitím T613 trénovala jízdu řízeným smykem.

Účast modelů se v neděli rozrostla o T813 TP a Petrův Kolos. Na pobřeží jsme vybudovali mokrou písčitou pláž, ohraničenou kameny. Myslím, že se nám podařilo vytvořit velmi pohledný a zajámavý terén, kde se navíc dobře jezdilo. Hlavně to ohraničení kameny se mi líbí. Neznanedbatelný byl také očistný účinek na podvozky našich Tater zaprášené z kamenolomu.

Závěrem bychom chtěli poděkovat organizátorům z Tatra Historik Klubu ČR za pozvání na tento vskutku jedinečný zážitek. Díky, chlapi, moc se nám s vámi líbilo :) !

:clap Výborně Davide........

Skvělá reportáž Davide a ty záběry T 130 v lomu jsou chvílemi neuvěřitelné. Čas jako by se najednou vrátil.

Pepo, Stando, díky za pochvalu, chlapi ;)

Informaci o žebříku TITAN jsem původně neuvedl úplně přesně, viz. zde:
http://www.tatraportal.sk/forum/viewtop ... 067#p92067
Už je to opravené.

Hádanka - k čemu tenhle zohýbaný plech asi bude ;) ?

Na uchycení zvukáče?

Ha, falešná stopa :skleb, ačkoli to s tím bude trochu souviset.

když tam vidím tu díru, tak mě napadá nějaký repráček...

a nebo mě ještě napadl regulátor a ta díra uvnitř je kvůli vyčnívajícím tranzistorům na reglu ....

:shake ... bude v tom servo ;) . Otázka tedy zní, co to servo bude honit a kde...

O servu sem přemejšlel, ale znam jen na uchycení čtyřmi šrouby, proto sem to zavrhnul. Ale pokud tam servo patří, tak je to pro ovládání rejdu předních kol, protože se pod kapotu musí vejít i zvukáč. A pokud to tak neni, tak mam moc bujnou fantazii. :D