Když jsem v lednu 2011 objevil, že bystřický Tatraklub již několik let pravidelně pořádá
silvestrovské terénní vyjížďky, měl jsem o programu na konec roku v podstatě rozhodnuto (navíc ještě když k tomu mám i vhodné přibližovadlo). Jen jsem ještě netušil, že nepojedu sám ;) .
Silvestrovské ráno nás přivítalo nádhernou modrou oblohou a ostrým sluncem. K ránu navíc napadlo pár centimetrů čerstvého sněhu. Podmínky prostě ideální, přímo stvořené pro ukořistění aspoň jedné sněhové fotky pro PF2012.
Sraz (víceméně) historických vozidel byl určen okolo 10. hodiny. Na parkovišti se postupně sjely čistokrevné teréňáky UAZ, GAZ, Avia (Holba), Suzuki, dokonce přijela i hasičská Tatra 805 a Praga V3S (což bylo pro organizátory asi největší překvapení). Dorazilo i několik nadšenců na motocyklech. Můj LandRover sice úplně nesplňoval doporučené stáří 25 let (v březnu mu bude teprve 22), ale byly zde i novější vozy.
Největším zážitkem pro nás byla vlastní jízda terénem. Po zasněžených polních a lesních cestách jsem jel s LR vůbec poprvé. Upřímně jsem byl překvapen, co LR na de-facto silničních gumách všechno zvládne. Základem byla samozřejmě správná volba stopy a rychlosti jízdy. Jak se praví v jednom z historických instruktážních videí LR - "jeďte, co možná nejpomaleji, ale zároveň tak rychle, jak je potřeba". Pak je také dobré držet si správný odstup od vozidla před vámi, což se hodí zejména v případě, že se mu nedaří výjezd do kopce a potřebuje manévr opakovat. Rozhodně netvrdím, že to byl nějaký extra terén - trochu do kopce, trochu s kopce, trochu závějí, trochu bláta a hlavně nikam nespěchat - spíš taková příjemná projížďka. S Tatrou si tohle dáváme na akcích jako rozcvičku :) , jenže zapadlou Tatru snadno vyprostím dvěma prsty ;).
Prvním cílem byla zřícenina hradu Zubštejna. Zde se Tatra 130 poprvé předvedla na veřejnosti se zvukovým modulem. Zaslechl jsem i posměšnou poznámku, že "to je jediná Tatra, která to zvládla nahoru" - paradoxně zrovna ve chvíli, kdy na plácek pod hradem přiletěla hasičská T805. Nadšené reakce přihlížejících účastníků mi udělaly velkou radost. Velmi se líbily efekty řazení, zejména meziplyny při podřazování. Znalci Tater 128 mě dokonce upozorňovali, abych řadil nahoru dříve a motor zbytečně nepřetáčel ;) . Jsem zvědav, co na to řeknou kolegové modeláři, až to uvidí na živo.
Druhá zastávka byla u rozhledny Karasín. Všichni účastníci zde zaparkovali své ocelové oře před rozhlednou a živě diskutovali o průjezdu lesem, řekou i závějemi. Na fotkách už je vidět postupující oblačnost, která se naplno projevila druhý den. Většina účastníků odtud už směřovala domů, zpět do Bystřice pokračovalo jen pár vozů.
Na Nový rok naše lyžařské plány zhatilo husté mrholení. Další den jsme se s Františkem přeci jen rozhodli, že si půjdeme zajezdit aspoň na zbytcích sněhu. Naše společná projížďka se uskutečnila za husté mlhy, která dodává fotkám takový zvláštní chladný až tajemný nádech (a zakrývá rušivé pozadí).
T128 na letních gumách zvládala kluzký terén až překvapivě dobře. Hlavně proto, že František je zkušený řidič. Jako rozhodující se ukázala druhá část pravidla o rychlosti v terénu - držet rychlost ve vyjeté stopě, případně auto rozhoupat (dopředu-dozadu). Mimochodem - koupel v rozbředlém sněhu a ledové vodě měla zásadně očistný účinek - T128 se po půl roce zbavila zbytků stříbřitého bláta, které měla ještě ze
srpnového memoriálu.
T130 s terénními řetězy si ve sněhu dělala, co chtěla (jeden řetěz opět roztrhla, když už jsem to fakt přeháněl a vyjížděl na malou jedničku do prudkého kopce). Prověřoval jsem chování zvukového modulu a zejména nové funkce - start a vypnutí motoru na povel. Ukázalo se, že bude potřeba lépe vyřešit nízké rychlosti jízdy. Zmrzlé převody mají tendenci se občas zakusovat a je potřeba "více plynu", než obvykle. Zřejmě to bez snímání otáček nepůjde...
Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům vyjížďky za zcela pohodovou atmosféru setkání, perfektní organizaci a zprostředkování nevšedního zážitku.
Tak vše nejlepší do nového roku přejí David & Adélka!
:D :yes :wink:
