Stránka 1 z 1

ME RCTT

Napsal: 27 bře 2014 22:22
od JirkaW
ME RCTT – trochu historie

Máme za sebou pět ročníků závodů a zároveň před sebou druhý závod v Česku. Je známo, že domácím závodníkům se nedaří a tak nás čeká pokus u prolomení zajetých pravidel. I když i zde existuje výjimka potvrzující pravidlo. Určitě na závody v roce 2011 v dobrém vzpomíná Karel Dušek a Jarda Dvořák. Vyjezdili si zde své první evropské medaile. A v dobrém vzpomínám i já. Vyjezdil jsem si první titul a zároveň třetí místo, takže dvě medaile z jednoho mistrovství. Celkově bylo rozdáno v jednotlivcích 60 medalí. O tento počet se podělilo 27 závodníků. A do Čech odjelo 19 medailí. Je jasné, že celkovým tabulkám vévodí závodníci jezdící více kategorií nebo už rovnou všechny čtyři. I zde ale existují vyjímky. No a teď konkrétně.
1.místo Bert Moltinger – 8 x 1.místo, 3x 2.místo. Bert dokázal vyhrát kategorie S3,S4 a P a následující rok titul obhájit. Jako jediný závodník z každého ročníku odjížděl jako Mistr Evropy. Bert má ještě jeden cíl. Nikdy nebodoval v kategorii S2.
2.místo Jiří Wáwra – 3 x 1.místo, 3 x 2.místo, 2 x 3.místo. Mé tituly jsou také z kategorii S3,S4 a P.
Mám ale také jedno třetí místo z kategorie S2. Jsem tedy zatím jediný závodník, který má medaili z každé kategorie. A po Bertovi jsem druhý závodník, který má medaili z každého mistrovství.
3.místo Jiří Pstružina – 2 x 1.místo, 1 x 3.místo. Přestože Jirka už jezdí S2, S4 a P jsou všechny jeho medaile kategorie S2. Určitě vede v počtu čtvtých míst, takže dobrá bramborárna.
4.místo Jiří Žmiják – 2 x 1.místo. Jirka je po Bertovi druhý závodník, který dokázal následující rok titul obhájit. Navíc v jeho případě to všem nandal jako junior.
5.místo Rosťa Matyasko – 1 x 1.místo, 2 x 2.místo. Co dodat k Rosťovi. Když jede bez problémů, tak ostatní nemají šanci. Dokázal to při svém vítězství, kdy to všem se sériovým autem nandal o parník a to i prototypům. Bohužel ho pronásledují až neuvěřitelné poruchy. Jednou to je rozpárující se vysílač, podruhé volný silentblok a naposledy vadný kontakt u konektoru baterky.
6.místo Dany Slinger – 1 x 1.místo, 1 x 2.místo, 2 x 3.místo. Dany už jezdí všechny kategorie. V sériových autech už bodoval ve všech kategoriích. Medaile z prototypů mu ještě chybí.
7. až 9.místo Gerald Trabing, Andreas Schleifer, Andreas Heilmann – 1 x 1.místo. Klukům vyšel víkend, přišlo trochu štěstí a byl s toho titul.
10.místo Gerald Eger – 2 x 2.místo
11.místo Volker Frink – 1 x 2.místo, 2 x 3.místo
12. až 14. místo Jarda Dvořák, Markus Neugebauer, Leo Endl – 1 x 2.místo, 1 x 3.místo. Tito závodníci jsou několikanásobní národní mistři. Bohužel evropský titul jim stále chybí.
Na dalších místech jsou závodníci co si vyjeli bednu, ale většinou jen jednou.
Každopádně doba a technika pokročila tak daleko, že žádný závodník si dopředu nemůže být jistý umístěním. A jestli prolomíme to prokletí domácího týmu. Uvidíme. Tím se dostávám k další kapitole.

ME RCTT - technika

Techniku můžeme rozdělit na opticky a fakticky. Opticky nejrozšířenější model je TAIGAWOLF. Model se stejnou kabinou je připraven pro všechny kategorie. A v S2-kách poprvé jezdil i v kloubovém provedení. Teda jezdil, pokoušel se jezdit. Modelu se zasekával kloub. Navíc bylo znát, že Andreas neumí zároveň přidávat plyn a zatáčet. Jizda modelu měla do reality daleko. Ale uvidíme jak to bude letos. Rok měl na tréning. Přestože Taigawolf vypadá, že musí fungovat, tak nefunkuje tak aby to bylo na přední umístění. Ale možná to bude rukama závodníků.
Fakticky je jasnou jedničkou MARO59. Protože má ale každý podvozek jinou karoserii, není na první pohled technika vidět. Ale zasvěcení už vědí „vo co gou“. Tyto podvozky braly na posledním mistrovství polovinu medailí v jednotlivcích. A kategori S2 ovládli totálně. Úspěch na sebe nedal dlouho čekat a projevil se komerčně. Čtyři podvozky tento rok vyjedou v rakouských barvách. Samozřejmě většina modelů je domácí produkce, která přináší občas i slepé cesty. Kdysi rozšířené podvozky X44, X66 a X88 pomalu upadají v zapomění. Co se váhy modelů týče, tak tady to je pořád nerozhodně. Od těžkých, převážně rakouských, až po lehké karbonové kousky z Německa. O úspěchu konkrétního podvozku rozhoduje profil tratě. Také poruchovost modelů se pomalu snižuje. Je to tím, že vyloženě nové konstrukce se často neobjevují, jen se vymazlují ty staré úspěšné. Každopádně letos brali tituly dva vyloženě historické kousky. Moje třínáprava pamatuje české začátky rc trialu a Bertova čtyřnáprava rakouské.
Letošní sezona je doslova za dveřmi. Tak ať se nám daří, ať si závody zase užijem, ať technika vydrží, ať moc nezlobí počasí. A ať zlomíme to prokletí domácího týmu.

Re: ME RCTT

Napsal: 03 dub 2014 21:29
od JirkaW
https://www.youtube.com/watch?v=ZeXiByst81M#t=1570

V Brechenu pořídili novou lokalitu. A drobet s tratěmi přitvrdili. Tratě jsou očividně stavěné pro vícenápravové auta. Jehličí na šutrech a šišky jsou trochu nepředvídatelné věci. A nezapomněli na místa, kde by se měly těžká auta s úzkými pneumatikami bořit. Z videa je už znát jak mají některá místa klucí německý pěkně najetá. Jediná výhoda, aspoň pro mě, že tratě jsou pod stromy a nebude všude pražit sluníčko.To fakt nemusím.

Re: ME RCTT

Napsal: 16 zář 2014 19:35
od JirkaW
ME RCTT 2014 Mariánské Lázně.........a dějiny se přepsaly

Každé další závody mají tu nevýhodu, že se porovnávají s těmi předchozími a hledají se mouchy. A vždy se nějaké najdou. Ale někdy za to může příroda. Několik minut po zahájení přejímky modelů přišel slušný vyplavovák. Vše se narychlo stěhovalo do stanu. A důslednost přejímky trochu trpěla. Vody totiž bylo tolik, že i ve stanu to po chvilce bylo na gumovky a bylo potřeba řešit důležitější věci. Nakonec se se zpožděním vše zvládlo. Tratě byly řádně pokropené a závodníci mohli jít do hajan. Ubytování bylo perfektní. Hned u areálu. Snídaně skoro až do postele. Prostě paráda. Na vlastní závody se použil nový systém bodování. Každý stát se staral o jednu vylosovanou sekci. Bodovači se neustále střídali a závod slušně odsýpal. Přestože se začalo se zpožděním tak se časový plán rychle dohnal.
Jak už to tak bývá, tak celý závod rozhodovalo několik málo branek. V první vodní rakouské to opět byl kamen nad jezírkem. V druhé ostrialové to byla šikmá branka, tuším číslo 7 na měkké skororašelině. Tady v neděli po dešti ještě zlobil přejezd dřevěného mostu, pěkně klouzal. V třetí české to byly kameny mezi brankou jedna a dvě. Tady jsem pohřbil 3-nápravu i prototyp. Ve čtvrté westněmecké to byl krátký měkký sjezd do branky č.2 u mlíka. Prostě v každé sekci něco. Zbytek byl z mého hlediska pohoda. Ale jak to tak bývá i na podceněné brance se dokážu převrátit. A i chvilková nepozornost dokáže zapříčinit dvě změny směru, které můžou na konci závodu rozhodnout o prohře.
Co se techniky týče tak nic nového pod sluncem. Lépe řečeno nic převratného pod sluncem. Nová je 3-náprava týmu MARO59 teda další Rosťovina. Tento model na závodech řídí Rosťa a Martin Matyaskovic a Jarda Dvořák. Je to již prověřená koncepce, prodloužená 2-náprava nebo zkrácená 4-náprava. Nyní již můžu s klidem napsat, že to je přímo Evropský model roku 2014. Bohužel i díky tomuto modelu může jít moje letitá 3-náprava do důchodu. A jak se také dalo čekat, další model Rosťa postavil do kategorie prototypů. A s ním se přiblížil důchod Užovce. Na rovných tratích na ni nikdo zatím nemá, ale její několikeré zúžování při zachování výšky a váhy znamená, že kameny jsou její smrt. A kameny jsou už skoro všude. Momentálně to vypadá, že bude opět vpuštěna na závody do Německa. To se bude moct vrátit na svou původní šířku. A s pneumatikami Yokohama, teda jestli je ještě po přestavbě domu najdu, bude fungovat i v kamenech.
No a teď to nejdůležitější. Dějiny se přepsali. Domácí závodníci obhájili dobré umístění ze Salzburgu. To znamená 6 medailí v jednotlivcích a titul v družstvech. Fenoménem se stal Rosťa. Minule jsem o něm napsal, že když nemá technické problémy tak ostatní nemají šanci. A v Mariánkách technika sloužila na jedničku. Je první v Evropě, kdo bral medaile ze všech kategorií na jedněch závodech a jako bonus ještě titul v družstvech. Konkrétně to znamenalo tři první místa a jedno třetí. Plus družstva. Další tabulku přepsal Bert. Konečně bral medaily v kategorii S2 a to za třetí místo. O poslední přepis se postaral mladý Alper Frink a to třetím místem v kategorii P coby medailový nováček. Ostatní zůstalo při starém. To znamená, že zbylých 11 medailí má staronové majitele. Konkrétně to znamená, že Bert si drží minimálně jeden titul z každého mistrovství. V mém případě to znamená medaily z každého mistrovství, tentokrát za druhé místo v kategorii S2. Bohužel za mě to také znamená, že pro poruchu nedojela Užovka. Prostě v sudé ročníky jí mistrovství nechutná. Jarda Dvořák opět nedal titul, ale bednu ano, dojel druhý za Rosťou v S3. Rosťa a Bert zároveň vstoupili do klubu závodníků co mají medaili z každé kategorie. Jsme už tři. Teda já, Bert, a Rosťa.
Po jednání o dalších místech závodů připadlo pořádání příštího ročníku na Ostrial a Zwoenitz. Ředitelem je Ronny Bochmann. Cestovat budeme jen kousek za hranice. Areál známe. Ale závodní tratě budou nové. A taky nesmíme zapomenout že Ronny je hooodně velký šprýmař. Budeme se snažit další rok udržet dobré jméno českého rc truck trialu.

Re: ME RCTT

Napsal: 01 lis 2014 20:14
od JirkaW
Tak už je znám termín dalšího ročníku ME RCTT. Bude to 25 a 26.7.2015. Místem je Modellsportzentrum Zwoenitz.

Re: ME RCTT

Napsal: 02 úno 2015 20:52
od JirkaW
Dnes byly spuštěné stránky ME RCTT 2015

Re: ME RCTT

Napsal: 04 úno 2015 20:27
od JirkaW
Tak pánové problém s počtem modelů vyřešen. Můžeme startovat ve všech kategoriích. Bod 4.9 pravidel byl upraven.

Re: ME RCTT

Napsal: 23 kvě 2015 21:00
od JirkaW
Hlásím, že Lucka zařídila ubytování. Bydlet budeme nedaleko areálu.
Ve Zwoenitzu proběhla první jízda a závody upgrejdovaného Pinzgauera II. Teď to je ZIL 157. Ze starého modelu zbyly jen nápravy. Závody se samozřejmě objevily. V sobotu jsem protrápil k druhému místu. V neděli k poslednímu. Nedojel jsem. Ale hlavním důvodem bylo zjištění kolik sekcí výdrží baterie. Takže jsem nenabíjel. Jízdní dojmy jsou dobré. Podvozek z továrny MARO59 trpí současnou pro mě vadou. Na každou překážku se vydrápe. Starý podvozek se krásně o překážky dokázal pěkně na fleku otočit. Také jsem nečekal, že při jízdě ze skruže udělám přes kabinu přepychový kotrmelec na všechny čtyřy. Na zpátečku bylo vše OK. Jízdní projev se asi německým kolegům líbil. Dostal jsem totiž nabídku abych místo opravy model prodal. Další testování proběhne příští týden v Rakousku. Tady se už k testování připojí, doufám, i Scamell.

Re: ME RCTT

Napsal: 06 srp 2015 20:48
od JirkaW
ME RCTT 2016 bude ve městě Morschheim ve dnech 23.-24.7. Čekají nás brutálně umělé sekce plné betonu a kamení s trochou cihel a dřeva Rozhodně tvrdé.

Re: ME RCTT

Napsal: 20 zář 2015 21:34
od JirkaW
ME RCTT 2015 Česko – Rakousko 6:6 - zbytek ostrouhal

Letošní mistrovské závody se poprvé uskutečnili ve východní části Německa a to u kluků ve Zwoenitzu. Mají zde krásný modelářský areál. Některé sekce jsme již znali, ale bylo jasné, že určitě přibude něco nového. A bylo. Nová, písková, sekce. Do písku bylo zasypáno několik kamenů a jedna betonová skruž. Tato sekce byla vylosovaná pro českou skupinu. O sekci č.2 se podělili závodníci z Ostrialu a Švýcarska. Sekci č.3 si vylosovali kluci z Rakouska a sekce č.4 zbyla na závodníky z Westrialu. Navečer jsme hned naběhli na technickou přejímku. Letos proběhla hodně rychle a bez měření modelů. Pravdou je, že většina modelů už má za sebou několik přejímek, ale je nutné také dodat, že do závodu se dostaly modely které tam neměly co dělat. Naštěstí do výsledku zásadně nezasáhly. Vyloženě nových modelů bylo minimum, upravovaných a opravovaných modelů již více. V mém případě dostala 3-náprava v továrně MARO59 nový rám a pohon. Já jsem jí udělal kopyto a Pstružinovic továrna LOOPS odlila a nalakovala novou karoserii, tentokrát Zila 157, a provedla kompletní přípravu modelu do závodu. Naopak Honza Pechman opět 3-nápravu nestihl. Tento ročník také přepsal historii. Do závodu nenastoupil neúspěšnější evropský závodník Bert. Ženil syna na Novém Zélandu. Večer jsme se odebrali do nedalekého penzionu. Čeští závodníci zde měli připravený na celý víkend salonek. Dali jsme večeři, probrali první dojmy ze sekcí a šli chrnět.
Ráno jsme dali dobrou snídani. Probrali počasí, podle předpovědi mělo odpoledne zapršet a vyrazili do modelářského areálu. Tady jsme vyfasovali tyčky a pustili se do stavby branek. Chvili se řešilo jestli postavit sekci lehkou nebo těžkou. Nakonec zvítězil názor Honzy Pechmana. Je to největší závod v Evropě, takže těžkou. To na uvedené sekci znamenalo udělat branku vždy v blízkosti nějakého kamene a jednou sjezd ze skruže. Nejobtížnější se nakonec ukázali branky č. 5 a č.6. Postupem času se před brankami vyhrabaly slušné lavory a tak dostat se do těchto branek byl trochu problém. Někdy i větší. Švýcarská sekce byla pohodová. Zde trochu zlobila předposlední branka v bočním náklonu. Třetí sekce, rakouská, to už bylo jiný kafe. Branka č .1 v bočním náklonu. První auta se neměli šanci na svahu v písku udržet. Postupem doby se tu ale vyjely koleje a kdo se do nich trefil měl vyhráno. Branka č.4 byl průjez dlažebními kostkami. Zde byl velký problém branku dobře najet a neuvíznout. A nakonec branka č.7. Opět výjezd na kopeček písku. Zde navíc pod kopcem bylo nutné přejet klacek a vše ještě komplikovala blízkost mlíka na pravé straně. A poslední sekce, německá. Prudký sjezd z břehu s brankou č.1. Problém byl model udržet na svahu. Komu model začal klouzat, většinou branku zlámal. Sekce byla pohoda, ale poslední branka byla opět na vrcholu svahu navíc za žulovým patníkem. Čeští závodníci měli ještě v paměti, že tu do kopce před lety vyjel jen Honza Pechman s MAZem. A nešlo to ani podél patníku po trávě. Tady se nejvíc ukázalo jaký pokrok podvozky udělaly. Tak polovina jich tu vůbec žádný problém neměla. Technickou přejímkou nakonec prošlo 30 modelů kategorie S2, 13 modelů kategorie S3, 12 modelů S4 a 9 prototypů.
A pak to začalo. Šli jsme s Jirkou připravit auta. Teda připravit. Nacpat do nich baterky. A zjistili jsme, že čtyřnáprava má utrženou nástavbu. Rychlé zhodnocení možností a nakonec zásadní rozhodnutí. Nástavbu Jirka přilepil oboustranou lepící páskou. Když jsem to asi za měsíc řekl Rosťovi tak to s ním málem šlehlo. Nicméně závod začínal Jirka Pstružina s mojí třínápravou v sekci 3 a 4 a já chvíli po něm na sekci 1 a 2 s jeho čtyřnápravou. Na Jirku musím prásknout, že se Zilem po asi 6-tém upgrejdu jel poprvé. Model jel poprvé v laku a protože ho většina závodníků neznala nebo nepoznala, tak měl obrovskou diváckou kulisu. Včetně německé televize. Bohužel v těžkých brankách 4 a 7 se ukázalo, že Zilu se občas, hlavně když je potřeba, netočí levé prostřední kolo. A občas i pravé zadní. Prostě trochu kulhal. Naštěstí to byl náš poslední problém. Teda poslední větší. Já jsem začínal na české sekci. Branky celkem pohoda až přišla branka č.5. Branka za kamenem do pravé zatáčky. Rozhodl jsem kámen objet zleva a branku najet přímo. No nevyšlo to. Převrátil jsem se. Vyzkoušel jsem, že izolepou přilepená nástavba drží. A ostatním ukázal kudy cesta nevede. Potom přišel Zil. Když jsem přijel k šesté bance, začalo pršet. Za branou už to byla slušná průtrž. Naštěstí klucí německý přiběhli s deštníkem. Ale já se blížil k bráně č.7. Kola jsem měl pěkně zapatlaná. Plus problém s kolem a tak jsem se nevyškrábal ani na klacek. Po několika pokusech došlo na manuál. Než jsem dojel do cíle bylo po dešti. Ale mě čekala sekce v blátě s prudkým sjezdem a závěrečným výjezdem. Trochu jsem očistil kola, samozřejmě zbytečně. Byla okamžitě znova zapatlaná. Start jsem dal pozadu. Stejně jsem se v prudkém sjezdu převrátil a zlomil bránu č.1. Sekci jsem projel slušně, ale přišel závěrečný výjezd. Napřed po kameni. Ani prd. Potom po pravé straně vedle kamenu. Opět nic. Tak po levé straně. A zase nic. Nakonec jsem se nahoru dostal po trávě těsně podél mlíka. Půlky jsem měl stažené abych se nepřevrátil. Cílem jsem projel asi 5 vteřin před koncem času. Opět začalo svítit sluníčko. Druhá jízda a dvě vyklopení. Nic moc. Další muj model byl prototyp. Jízda konečně bez problémů. Do šikmých pranek se široký Bremach nevešel, Sjezd jsem dal opět pozadu, bez problémů. A závěrečný výjezd po kameni pohoda. Poslední jízda dne, S2 Kraz, pohoda. Sekci dva jsem dal bez couvání. „Čechiše ring“ fungoval. Protože jezdím všechny kategorie a občas jsem bodoval, neměl jsem moc času sledovat ostatní závodníky. Zaregistroval jsem Zouzalovic ústa roztažená od ucha k uchu když dal s P-čkem sekci za nulu. Ale také jsem zaregistroval, že v duchu jeho tradic u S4 v první sekci předtrhl kardan. A u S2 mu, prý, upadla kabina. Ale to jsem neviděl. Po uveřejnění výsledků prvního dne zavládl mírný optimismus. Rosťa vedl S2 a Luboš S3. Já byl na bedně v S2 a P. Zato po převrácení v S3 a S4 nic moc. Tuším osmá místa. Ale auta měly odjety různé sekce, takže výsledky zatím nemělo cenu porovnávat. Každopádně večer u večeře bylo o čem drbat.
V neděli se začalo jezdit hned od rána. Déšť už nehrozil a tak sekce se začali rychle vysušovat. To bohužel mělo vliv na českou a rakouskou sekci. V té naší se před kameny vyhrabaly už pěkné díry. Hlavně to odnesly branky č.5 a č.6. A trápily se zde hlavně dvounápravy. Kameny už vyčuhovaly tak vysoko, že nebyl žádný problém uvíznout na břiše. Vícenápravy to pořád zvládaly dobře. S prototypem jsem uvízl na šutru s šesté brance. Tyčky jsem obušil, ale na zpátečku nakonec branku projel. Zkruž jsem sjížděl hodně pomalu, ale nakonec jsem se nepřevrátil. Ale uvízl jsem na bříško na dlažební kostce před cílem. Pomohlo vrtění. Horší to by s třínápravou. Před mojí jízdou nastoupil do sekce Rony s Tatrou. Bylo jasné, že po jeho jízdě se tratě trochu víc změní. Tak se také stalo. Ale Zil se nedal zahanbit a sekci projel solidně. Druhá sekce pro mé modely nebyl žádný problém. Horší to bylo v rakouské sekci. Z Krazem jsem uvízl na dlažebních kostkách ve čtvté bráně a obě branky obušil. Do sedmé branky jsem objel klacek, mezi pravou brankou a mlíkem jsem nacouval před branku a popředu se brankou nějak protrápil. Ve čtvrté sekci jsem z kopce opět raději couval. Potom to už šlo, teda až na nesmyslný dotek na brance č.4. Obdobné to bylo i z čtyřnápravou. Bránu č.7 jsem dal s manuálem. Tato branka dělala problém do té doby, než sem dojel Honza Zouzal s osmikolou. Honza přejel klacek a uvízl v brance. Ale dal plný plyn, předními koly mrskal zlevo doprava a zpět a doslova profrézoval pískový kopec mezi brankami. Zeminu si krásně podávaly nápravy a vyhazovaly ji za auto. Tím doslova zasypal uklouzaný klacek. Protože ale branku nakonec dal, dostalo se mu bouřlivých ovací. Charakter branky ale natolik změnil, že ostatní závodníci už tady jezdili bez jakéhokoliv náznaku problému. Velké ovace si tu vysloužil Jirka Pstružina a Rosťa. Dali tuto sekci ze sériovýma dvounápravami za nulu. Potom už nezbylo než čekat jak to všechno dopadlo.
A dopadlo to výborně. S2 vyhrál Rosťa. Já byl třetí, ten nesmyslný dotek mě stál druhé místo. Jirka Pstružina čtvrtý, Martin pátý, Luboš šestý, Honzové Zouzal devátý, Pechman 19-tý a Lucka 21. V kategorii S3 Luboš neudržel první místo a dojel si pro krásné třetí místo. Já dojel čtvrtý. Na sedmém až devátém místě dojely Jirka, Rosťa a Martin. Kategorii S4 vyhrál Jirka, Rosťa dojel druhý a já třetí. Na desátém místě dojel Honza Zouzal. Naopak v P-čkách na nás medaile nezbyly. Já dojel čtvrtý, Jirka pátý a Honza Zouzal šestý. Na Rosťu zbylo místo osmé. Tady ale zaúřadoval nějaký šotek. Kde Rosťa přišel k tolika bodům neví. České družstvo ve složení Rosťa a Martin Matyaskové a Jirkové Pstružina a Wáwra obhájili titul v družstvech. Každopádně výsledky byly velice zajímavé. Ukázalo se, že důležitá je vyježděnost. Až na Luboše všichni závodníci jezdí rakouský pohár. Až na tři závodníky bodovali medailisté z dob minulých. Jirka Pstružina mě konečně porazil. Navíc první a třetí místo rozhodlo s definitivní platností, že 4-náprava se předělávat nebude. Čtvrté a sedmé místo kulhajícího Zila byla bomba. Až bude v plné kondici, bude to těžký soupeř. A čtvrté a páté místo letité Užovky byl sen. Každopádně už můžu napsat, že továrna MARO59 vyrábí Užovku II. Každopádně vysledky ukázaly ještě jednu věc. Letos totálně propadli němečtí závodníci. V kategorii S2 se nejlepší umístil, vlastně umístila, na 12-ém místě. V ostatních kategoriích to nebylo o moc lepší. Pořád se čeká na závodníka, který vybojuje tituly ve všech kategoriích. A já jsem poslední závodník v Evropě, který má medaile ze všech dosavadních mistrovství.
Příští rok nás čekají nám neznámé sekce v západním Německu. Samý beton, kameny, klacky a minimální převýšení. Uvidíme co klucí německý na nás vymyslí.

Re: ME RCTT

Napsal: 21 říj 2015 19:54
od JirkaW
Na stránkách ME RCTT 2016 se už rozeběhlo přihlašování.

Re: ME RCTT

Napsal: 30 črc 2016 20:09
od JirkaW
Morschheim 2016 – teda to byl mazec, ale nakonec se přepisovaly dějiny

Letošní mistrovství hezky začalo. Počet českých závodníků byl rekordní stejně jako počet přihlášených modelů. Dokonce se objevili i nové tváře. Jak se ale blížil termín závodů tak se snižoval počet přihlášených. Bohužel to postihlo i naše družstvo. Někdo nedodělal závodní techniku, někdo nebyl uvolněn z práce a někoho postihli nemoce. Poslední odpadli den před odjezdem Luboš, nebyl uvolněn z práce a Jirka, zdravotní indispozice co si přivezl z dovolené. A tak jsem nakonec jeli jen ve třech. Já z Prahy a Rosťa z Martinem z Marijánek. Já jsem se ještě zastavil pro klíče od apartmánu v nedalekém Flonheimu, kde jsme měli domluvené ubytování. Bylo špičkové. Po příjezdu proběhla obvyklá vítačka a vysvětlovačka proč todle jo a todle né. A samozřejmě okukovačka modelů. Hned jak byla otevřená přejímka jsem naběhl s autama. A začala v mém případě komedie. Prošel jen prototyp. Vezl jsem starý model „Užovku“ a nově na jeden motor předělaný Unimog. Jinak dvojče s Rosťovým modelem. Jen já jsem nechal motor vzadu a Rosťa vepředu. Po prohlídce sekcí jsem přihlásil Unimog i přesto, že v této konfiguraci jsem s ním ještě nikdy nejel. Zbytek neprošel. I přesto, že zbývající modely už měly za sebou několik mistrovských závodů. Ale Rainer opět trochu upravil pravidla. U Zila jsem se na změnu trochu připravil. Přes budku řidiče jsem udělal rozšiřující pancéřovou nástavbu. Na původní kabinu byla jen naražená a přidrátovaná. A izolačkou jsem přimotal druhý rozšiřující oblouk za kabinu. Kraz prošel až po nalepení proužků původně střešní izolace na nárazník. U Volva jsem na původní nárazník přidrátoval krásný rovný klacek. Něco na způsob vyprošťovací klády co v době mé vojny kolová a pásová vozidla vozila při cvičení v terénu pro případné vyproštění. Němečtí vojáci se asi vyprošťovali jinak, klacek neprošel. Pomohly až dva proužky bužírky nasazené na nárazník. Dodal ji Gerald z Rakouska. Zil prošel z rozšířenou boudou. To ale už k přejímce dostavil Bert. Napřed se zhrozil pak rozesmál a nakonec prohlásil, že nástavec musí pryč. Kabina je ve správném měřítku, má správný nárazník a tak není důvod hezký model prznit. Reiner povolil a tak šel nástavec pryč a Zil se vrátil do původní konfigurace. Doufám, že už nastálo. V průběhu přejímky byly přiřazeny národům sekce. Rakouská, německá a švýcarská byly převážně z betonu, kamenů a dřeva. Jen česká byly na dvou hromadách čerstvé hlíny spojených mostem s nějakým tím kamenem a dřevem. O něco později přijel Rosťa s Martinem. Ti u přejímky žádný problém neměli. Hned po přejímce jsme se pustili do stavby branek. Moc toho vymyslet nešlo. Ale řekli jsme si máme portály tak branky postavíme tak, aby byly zákeřné. To znamená uprostřed branky šutr nebo klacek. Myšlenka byla dobrá. Portálům to nepřekáželo. Bohužel Volvo portály nemá a tak jsem dvakrát uvízl. Večer, asi pět minut co jsme dorazily na ubytování, přišla super bouřka.
Ráno po příjezdu jsme po trocha zmatcích dostali rozpis jízd. Kategorie S2 a Prototyp dostali sekci č.1 českou a č.2 německou. Pro kategorie S3 a S4 připadli sekce č.3 švýcarská a č.4 rakouská. V druhé sekci byl už problém vjet do sekce. Překážel mokrý kluzký klacek v první brance. Hodně závodníků už tady dávalo první manuál. Druhý přicházel v brance č.4. Opět klacek a ještě dva kameny. V sekci č.3 opět komplikovaná branka č.1 a ještě č.2. A navíc dřevěný most. Tady dělalo problém se na něj dostat, ale i výjezd z mostu. Rosťa se tu převrátil. V rakouské sekci byl komplikovaný schod v brance č.2. Kromě čtyřnápravy jsem tu jezdil pozadu. A potom schody před brankou č.8. Tyto branky dělaly problém hlavně dvounápravám. Ale ani ostatní branky nebyly procházka růžovým sadem. Po rozpravě se šlo hned na jízdy. První v naší hliněné sekci startoval Rosťa. Sjezd z dřevěné rampy a přejezd po říčních kamenech ještě byla brnkačka. Jak ale najel na hlínu tak se mu hned začala zapatlávat kola. A ke vší smůle hned v prvním kopci si do bláta nalepil kus igelitu. Hned mu začali naskakovat body za doteky. Ten kus igelitu po chvilce upadl, ale bláto se na kola nabalovalo dál. Každopádně bylo jasné, že v této kategorii má Rosťa po závodě. Ještě asi čtyři závodníci bojovali s blátem. Potom se bláto začalo vysušovat. Kolem poledne se na kola už bláto vůbec nelepilo. O to hůř ale bylo v druhé sekci u branek č.1 a č.4. Před kameny začínaly být vyhrabané hezké lavory. Ale nám pokračovaly problémy. Martin zapl třínápravu a ta se ani nehla. Jen mrskala předními koly. Po rychlé diagnostice následovalo vykuchání přijímače z rezervní Užovky a rychlá výměna. No nepomohlo to. Ale mohla se vyloučit souprava. Po chvilce se třínáprava rozjela. Martin s ní odjel obě sekce. Rosťa už ale ne. 1440 bodů znamenalo odepsat další kategorii. Rosťa dal do modelu ještě jednu baterku a régl a dojel aspoň další sekci. Večer kompletně vyměnil kabeláž. Další přišly na řadu prototypy. Já jsem jel s touto konfigurací poprvé. Martin a Bert zajeli dokonce českou blátěnou sekci za nulu. Potom přišli na řadu S2. Martin přetrhl v druhé sekci řemínek převodu. A bylo vymalováno s dalším modelem. Před mým startem na hlíně začalo pršet. Za stálého deště jsem měl okamžitě zapatlaná kola. Šířka Zila se zvětšila asi o 5 cm. Do hlíny jsem si ještě nabalil trochu trávy. A tou jsem si brnkal o tyčky. Obě. To bylo za 16 bodů. Zkusil jsem se přitulit na jednu stranu. A hned mě to stálo 38 bodů za zlomenou. Raději jsem zůstal u těch doteků. Po mém dojezdu pršet přestalo a bláto se začalo opět rychle vysušovat. Já jsem začal trochu očišťovat kola. Zjistil jsem, že bláta mám plnou kabinu. Každopádně jsem vyhrál pomyslný titul „Bahňák ME 2016“. Ostatní kategorie jsme zvládly dobře. Večer na vyhlášení výsledků Bert vedl kategorii S2 a Prototyp, Já S3 a Rosťa S4. V této kategorii jsem já ještě držel třetí místo a 5 bodů za mnou byl Martin. Každopádně nic moc.
V neděli žádný déšť nehrozil. To ale neznamenalo, že nebudou problémy. Ty jsem si tentokrát začal vybírat já. Začínal jsem s S2. Asi na třetí pokus jsem se vydrápal na most. Za mostem jsem se zapíchl do šutru. Lehká zpátečka, trochu doleva, a spadl jsem levým předním kolem mezi dva kameny. První manuál dne. Pak mě čekal prototyp. Na most jsem nemohl vyjet. Několik pokusů a nakonec jsem se převrátil. Další manuál. Navíc jsem prototyp převrátil ještě na rovině v rakouské sekci. Klasické podcenění jednoduchého přejezdu. To už byla pohroma. A to ještě přišly problémy na schodech před osmou brankou. Další na řadu přišla 4-náprava. Všechny problémové branky v druhé sekci jsem projel parádně. Pak přišla branka č. 7 u mlíka. Narazil jsem na šutr, co jsem natlačil Ronny. Zkusil jsem ho přetlačit. Ale nebezpečně jsem se přiblížil k mlíku. Raději jsem zvolil manuál. Další. Pak přišla české bláto. A pasti na rozvodovky. Volvo portály nemá. A tak jsem dvakrát uvízl. Sice jsem se vyprostil, ale vždy za zlomenou. Pohnojil jsem další kategorii. To už začínal být nápor na hlavu. Poslední mě čekal Zil. Ale ustál jsem to. Na druhého v této sekci, Rosťu, jsem najel 58 bodů. Titul byl doma. Ale smůla se lepila dál. Rosťa se vyklopil s S-dvojkou. A pak došlo na výsledky. První místa se nezměnily. Já jsem neudržel třetí místo v S4. O 20 bodů mě přeskočil Danny Slinger. Martin to z pátého místa dotáhl až na druhé. A zabodoval i v S3. Tady to dotáhl na místo třetí. Já jsem ještě stihl o pouhé dva body přeskočit Dannyho v S2. Třetí místo bylo paráda. Z Krazem jsem ještě nepřijel z ME bez medaile.
Výsledky ukázaly zajímavé data. Vyhráli „staří mazáci“. Navíc to znamenalo, že Rosťa a Bert jsou první závodníci v Evropě, co mají titul, ze všech kategorií. A já jsem nadále jediný, kdo má medaile ze všech mistrovských závodů. Jediný Martin bodoval coby nováček. Ostatní medailisté jen rozšiřovali svoje medailové portfólio. Jednoznačně vede Bert. Má jich 16 ztoho 11 titulů. To je nedostižné. Na druhém místě Rosťa má titulů jen 6 a medailí dohromady 10. To já už jich mám 13, ale jen 4 tituly. Ještě 10 medailí má Danny ale tituly jen dva. V součtu medailí z mistrovství jich klucí z Rakouska letos brali 7, Češi 5, na ostatní nezbylo. Němečtí závodníci v Německu opět vyšli naprázdno. Co techniky se týče, tak tady to je přímo zdrcující. Maro59 má tři tituly a celkem 6 medailí. Polovinu. Co se statistiky týče je zajímavý ještě fakt, že já v S3 a Rosťa v S4 jsme nakonec druhému závodníku v pořadí ujeli doslova „o parník“ Já o 196 a Rosťa dokonce o 207 bodů. Navíc Zil se stihl za jeden rok svého působení stát Mistrem Ostrialu, Mistrem Rakouska a Mistrem Evropy. Zato v Prototypech jsme ostrouhali. Nový Unimog pořád nejezdí tak jak má. Jeho ladění pokračuje dál.
Příští ME se pojede v rakouském Salzburgu. Termín bude asi někdy v září.

Re: ME RCTT

Napsal: 03 zář 2016 21:49
od JirkaW
Moschheim 2016 – zajímavosti

V kategorii S3 bojovali v sobotu klucí Matyaskovic s technikou. Konkrétně s elektronikou. Po její nouzové výměně Martin dojížděl v konfiguraci plyn na volantě a řízení na páčce. To byl super výkon. V sobotu dojel šestý.
Stejně jako loni jsem i letos jel za Ronyho Tatrou. Je neskutečné, jak dokáže přeorat trať. Jeho model je schopen vyvrátit i šutry z betonu. Bohužel dokáže dost změnit charakter tratě. Někdy k lepšímu, ale někdy, bohužel, i k horšímu.
Letos jsem v kategorii S2 Danyho porazil o dva body. Vrátil jsem mu loňské mistrovství. To mě o dva body připravil o druhé místo.
Poprvé jsem na Evropě v S2 porazil Rosťu. Ale bylo mi to prd platné. Zrak nám vytřel, také poprvé, Bert. Alespoň, že měl český podvozek.
Výborné bylo na letošním závodě průběžné vkládání výsledků a jejich zobrazení na velkém monitoru. Na druhou stranu musím uznat, že vědět dopředu, že jsem průběžně čtvrtý, mám šanci na medaily a mě se lepí bláto na kola a já se proto nevejdu do branek, je větší nápor na bednu. Tím myslím na hlavu. Při celodenní nevědomosti se přeci jenom jezdí s čistčí hlavou. To se klukům povedlo.
Co se naopak nepovedlo byly poháry. Byly stejné, jako před dvěma lety v Marijánských lázních. Sice s emblémem letošního roku zato jen jednobarevné.
A také se nepovedla elektrika ve stanu. Nebyla vůbec. Jo a v neděli došel „Weissbír“.
Zato catering se povedl. Jídlo bylo výborné, porce obrovské. A každý den dojížděl zmrzlinář. Italská jahodová byla samozřejmě také výborná.
Výborné bylo ubytování v apartmánu. Měli jsme pro sebe celé kompletně zařízené patro. Spousta prostoru. Teda sporák, pračku, myčku, mrazák, gril, mikrovlnku a dokonce i televizi jsme neměli čas používat, ale vanu, sprcháč a dvakrát WC člověk ocení. Ale hlavně ocení tu spousty zásuvek. Nabíjet najednou baterky, tablety a telefony nebyl problém. A jak ocenil znalec Rosťa, vyjímečně měli i dobrý kafe. To nemohu posoudit. Já jsem čajovej.
Co mě překvapilo byl zájem místních lidí. A nebyli jen na koukačku. Klubové kuchyni a výčepu tu nechali hodně éček v kase. Také mě překvapila spotřeba dortů, koláčů a buchet. A pořád od někud přivážely nové, čerstvé. Ty posoudit také nedokážu, jsem masovej.
A abych nezapoměl. Zrušila se kategorie družstev. Doufám, že to nebylo proto, že všechny soutěže vyhrál český tým.

Re: ME RCTT

Napsal: 11 zář 2016 17:46
od JirkaW
ME 2017 v Salzburgu bude 2 až 3.9.

Re: ME RCTT

Napsal: 11 zář 2016 18:17
od tangokes
Takže už bylo.

Re: ME RCTT

Napsal: 12 zář 2016 20:53
od JirkaW
tangokes píše:Takže už bylo.


Ještě né. V Čechách i v Rakousku je teprve rok 2016.

Re: ME RCTT

Napsal: 12 zář 2016 20:58
od tangokes
No,tak krátké a já si to nepřečetl celé,ach jo :head

Re: ME RCTT

Napsal: 14 lis 2016 22:56
od JirkaW
Bert spustil stránky ME 2017.

Re: ME RCTT

Napsal: 22 úno 2017 20:20
od JirkaW
Začínáme hledat v Anifu a okolí ubytování. Chtěli bychom zase najmout na víkend nějaký dům. Loni se to náramně osvědčilo. Potřebuji znát počet závodníků a jejich doprovodu. S penzionama je trochu horší. V Salzburgu je přeci jen trochu dráž. Těm kdo si bude vybírat sám radím pořádně se podívat. Někde se k uvedené ceně ještě připočítává úklid (15-30,-Éček) a poplatek městu (většinou do dvou Éček).