ME RCTT

Klubové RC Truck trialové závody na Mořině
JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 27 bře 2014 22:22

ME RCTT – trochu historie

Máme za sebou pět ročníků závodů a zároveň před sebou druhý závod v Česku. Je známo, že domácím závodníkům se nedaří a tak nás čeká pokus u prolomení zajetých pravidel. I když i zde existuje výjimka potvrzující pravidlo. Určitě na závody v roce 2011 v dobrém vzpomíná Karel Dušek a Jarda Dvořák. Vyjezdili si zde své první evropské medaile. A v dobrém vzpomínám i já. Vyjezdil jsem si první titul a zároveň třetí místo, takže dvě medaile z jednoho mistrovství. Celkově bylo rozdáno v jednotlivcích 60 medalí. O tento počet se podělilo 27 závodníků. A do Čech odjelo 19 medailí. Je jasné, že celkovým tabulkám vévodí závodníci jezdící více kategorií nebo už rovnou všechny čtyři. I zde ale existují vyjímky. No a teď konkrétně.
1.místo Bert Moltinger – 8 x 1.místo, 3x 2.místo. Bert dokázal vyhrát kategorie S3,S4 a P a následující rok titul obhájit. Jako jediný závodník z každého ročníku odjížděl jako Mistr Evropy. Bert má ještě jeden cíl. Nikdy nebodoval v kategorii S2.
2.místo Jiří Wáwra – 3 x 1.místo, 3 x 2.místo, 2 x 3.místo. Mé tituly jsou také z kategorii S3,S4 a P.
Mám ale také jedno třetí místo z kategorie S2. Jsem tedy zatím jediný závodník, který má medaili z každé kategorie. A po Bertovi jsem druhý závodník, který má medaili z každého mistrovství.
3.místo Jiří Pstružina – 2 x 1.místo, 1 x 3.místo. Přestože Jirka už jezdí S2, S4 a P jsou všechny jeho medaile kategorie S2. Určitě vede v počtu čtvtých míst, takže dobrá bramborárna.
4.místo Jiří Žmiják – 2 x 1.místo. Jirka je po Bertovi druhý závodník, který dokázal následující rok titul obhájit. Navíc v jeho případě to všem nandal jako junior.
5.místo Rosťa Matyasko – 1 x 1.místo, 2 x 2.místo. Co dodat k Rosťovi. Když jede bez problémů, tak ostatní nemají šanci. Dokázal to při svém vítězství, kdy to všem se sériovým autem nandal o parník a to i prototypům. Bohužel ho pronásledují až neuvěřitelné poruchy. Jednou to je rozpárující se vysílač, podruhé volný silentblok a naposledy vadný kontakt u konektoru baterky.
6.místo Dany Slinger – 1 x 1.místo, 1 x 2.místo, 2 x 3.místo. Dany už jezdí všechny kategorie. V sériových autech už bodoval ve všech kategoriích. Medaile z prototypů mu ještě chybí.
7. až 9.místo Gerald Trabing, Andreas Schleifer, Andreas Heilmann – 1 x 1.místo. Klukům vyšel víkend, přišlo trochu štěstí a byl s toho titul.
10.místo Gerald Eger – 2 x 2.místo
11.místo Volker Frink – 1 x 2.místo, 2 x 3.místo
12. až 14. místo Jarda Dvořák, Markus Neugebauer, Leo Endl – 1 x 2.místo, 1 x 3.místo. Tito závodníci jsou několikanásobní národní mistři. Bohužel evropský titul jim stále chybí.
Na dalších místech jsou závodníci co si vyjeli bednu, ale většinou jen jednou.
Každopádně doba a technika pokročila tak daleko, že žádný závodník si dopředu nemůže být jistý umístěním. A jestli prolomíme to prokletí domácího týmu. Uvidíme. Tím se dostávám k další kapitole.

ME RCTT - technika

Techniku můžeme rozdělit na opticky a fakticky. Opticky nejrozšířenější model je TAIGAWOLF. Model se stejnou kabinou je připraven pro všechny kategorie. A v S2-kách poprvé jezdil i v kloubovém provedení. Teda jezdil, pokoušel se jezdit. Modelu se zasekával kloub. Navíc bylo znát, že Andreas neumí zároveň přidávat plyn a zatáčet. Jizda modelu měla do reality daleko. Ale uvidíme jak to bude letos. Rok měl na tréning. Přestože Taigawolf vypadá, že musí fungovat, tak nefunkuje tak aby to bylo na přední umístění. Ale možná to bude rukama závodníků.
Fakticky je jasnou jedničkou MARO59. Protože má ale každý podvozek jinou karoserii, není na první pohled technika vidět. Ale zasvěcení už vědí „vo co gou“. Tyto podvozky braly na posledním mistrovství polovinu medailí v jednotlivcích. A kategori S2 ovládli totálně. Úspěch na sebe nedal dlouho čekat a projevil se komerčně. Čtyři podvozky tento rok vyjedou v rakouských barvách. Samozřejmě většina modelů je domácí produkce, která přináší občas i slepé cesty. Kdysi rozšířené podvozky X44, X66 a X88 pomalu upadají v zapomění. Co se váhy modelů týče, tak tady to je pořád nerozhodně. Od těžkých, převážně rakouských, až po lehké karbonové kousky z Německa. O úspěchu konkrétního podvozku rozhoduje profil tratě. Také poruchovost modelů se pomalu snižuje. Je to tím, že vyloženě nové konstrukce se často neobjevují, jen se vymazlují ty staré úspěšné. Každopádně letos brali tituly dva vyloženě historické kousky. Moje třínáprava pamatuje české začátky rc trialu a Bertova čtyřnáprava rakouské.
Letošní sezona je doslova za dveřmi. Tak ať se nám daří, ať si závody zase užijem, ať technika vydrží, ať moc nezlobí počasí. A ať zlomíme to prokletí domácího týmu.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 03 dub 2014 21:29

https://www.youtube.com/watch?v=ZeXiByst81M#t=1570

V Brechenu pořídili novou lokalitu. A drobet s tratěmi přitvrdili. Tratě jsou očividně stavěné pro vícenápravové auta. Jehličí na šutrech a šišky jsou trochu nepředvídatelné věci. A nezapomněli na místa, kde by se měly těžká auta s úzkými pneumatikami bořit. Z videa je už znát jak mají některá místa klucí německý pěkně najetá. Jediná výhoda, aspoň pro mě, že tratě jsou pod stromy a nebude všude pražit sluníčko.To fakt nemusím.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 16 zář 2014 19:35

ME RCTT 2014 Mariánské Lázně.........a dějiny se přepsaly

Každé další závody mají tu nevýhodu, že se porovnávají s těmi předchozími a hledají se mouchy. A vždy se nějaké najdou. Ale někdy za to může příroda. Několik minut po zahájení přejímky modelů přišel slušný vyplavovák. Vše se narychlo stěhovalo do stanu. A důslednost přejímky trochu trpěla. Vody totiž bylo tolik, že i ve stanu to po chvilce bylo na gumovky a bylo potřeba řešit důležitější věci. Nakonec se se zpožděním vše zvládlo. Tratě byly řádně pokropené a závodníci mohli jít do hajan. Ubytování bylo perfektní. Hned u areálu. Snídaně skoro až do postele. Prostě paráda. Na vlastní závody se použil nový systém bodování. Každý stát se staral o jednu vylosovanou sekci. Bodovači se neustále střídali a závod slušně odsýpal. Přestože se začalo se zpožděním tak se časový plán rychle dohnal.
Jak už to tak bývá, tak celý závod rozhodovalo několik málo branek. V první vodní rakouské to opět byl kamen nad jezírkem. V druhé ostrialové to byla šikmá branka, tuším číslo 7 na měkké skororašelině. Tady v neděli po dešti ještě zlobil přejezd dřevěného mostu, pěkně klouzal. V třetí české to byly kameny mezi brankou jedna a dvě. Tady jsem pohřbil 3-nápravu i prototyp. Ve čtvrté westněmecké to byl krátký měkký sjezd do branky č.2 u mlíka. Prostě v každé sekci něco. Zbytek byl z mého hlediska pohoda. Ale jak to tak bývá i na podceněné brance se dokážu převrátit. A i chvilková nepozornost dokáže zapříčinit dvě změny směru, které můžou na konci závodu rozhodnout o prohře.
Co se techniky týče tak nic nového pod sluncem. Lépe řečeno nic převratného pod sluncem. Nová je 3-náprava týmu MARO59 teda další Rosťovina. Tento model na závodech řídí Rosťa a Martin Matyaskovic a Jarda Dvořák. Je to již prověřená koncepce, prodloužená 2-náprava nebo zkrácená 4-náprava. Nyní již můžu s klidem napsat, že to je přímo Evropský model roku 2014. Bohužel i díky tomuto modelu může jít moje letitá 3-náprava do důchodu. A jak se také dalo čekat, další model Rosťa postavil do kategorie prototypů. A s ním se přiblížil důchod Užovce. Na rovných tratích na ni nikdo zatím nemá, ale její několikeré zúžování při zachování výšky a váhy znamená, že kameny jsou její smrt. A kameny jsou už skoro všude. Momentálně to vypadá, že bude opět vpuštěna na závody do Německa. To se bude moct vrátit na svou původní šířku. A s pneumatikami Yokohama, teda jestli je ještě po přestavbě domu najdu, bude fungovat i v kamenech.
No a teď to nejdůležitější. Dějiny se přepsali. Domácí závodníci obhájili dobré umístění ze Salzburgu. To znamená 6 medailí v jednotlivcích a titul v družstvech. Fenoménem se stal Rosťa. Minule jsem o něm napsal, že když nemá technické problémy tak ostatní nemají šanci. A v Mariánkách technika sloužila na jedničku. Je první v Evropě, kdo bral medaile ze všech kategorií na jedněch závodech a jako bonus ještě titul v družstvech. Konkrétně to znamenalo tři první místa a jedno třetí. Plus družstva. Další tabulku přepsal Bert. Konečně bral medaily v kategorii S2 a to za třetí místo. O poslední přepis se postaral mladý Alper Frink a to třetím místem v kategorii P coby medailový nováček. Ostatní zůstalo při starém. To znamená, že zbylých 11 medailí má staronové majitele. Konkrétně to znamená, že Bert si drží minimálně jeden titul z každého mistrovství. V mém případě to znamená medaily z každého mistrovství, tentokrát za druhé místo v kategorii S2. Bohužel za mě to také znamená, že pro poruchu nedojela Užovka. Prostě v sudé ročníky jí mistrovství nechutná. Jarda Dvořák opět nedal titul, ale bednu ano, dojel druhý za Rosťou v S3. Rosťa a Bert zároveň vstoupili do klubu závodníků co mají medaili z každé kategorie. Jsme už tři. Teda já, Bert, a Rosťa.
Po jednání o dalších místech závodů připadlo pořádání příštího ročníku na Ostrial a Zwoenitz. Ředitelem je Ronny Bochmann. Cestovat budeme jen kousek za hranice. Areál známe. Ale závodní tratě budou nové. A taky nesmíme zapomenout že Ronny je hooodně velký šprýmař. Budeme se snažit další rok udržet dobré jméno českého rc truck trialu.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 01 lis 2014 20:14

Tak už je znám termín dalšího ročníku ME RCTT. Bude to 25 a 26.7.2015. Místem je Modellsportzentrum Zwoenitz.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 02 úno 2015 20:52

Dnes byly spuštěné stránky ME RCTT 2015
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 04 úno 2015 20:27

Tak pánové problém s počtem modelů vyřešen. Můžeme startovat ve všech kategoriích. Bod 4.9 pravidel byl upraven.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 23 kvě 2015 21:00

Hlásím, že Lucka zařídila ubytování. Bydlet budeme nedaleko areálu.
Ve Zwoenitzu proběhla první jízda a závody upgrejdovaného Pinzgauera II. Teď to je ZIL 157. Ze starého modelu zbyly jen nápravy. Závody se samozřejmě objevily. V sobotu jsem protrápil k druhému místu. V neděli k poslednímu. Nedojel jsem. Ale hlavním důvodem bylo zjištění kolik sekcí výdrží baterie. Takže jsem nenabíjel. Jízdní dojmy jsou dobré. Podvozek z továrny MARO59 trpí současnou pro mě vadou. Na každou překážku se vydrápe. Starý podvozek se krásně o překážky dokázal pěkně na fleku otočit. Také jsem nečekal, že při jízdě ze skruže udělám přes kabinu přepychový kotrmelec na všechny čtyřy. Na zpátečku bylo vše OK. Jízdní projev se asi německým kolegům líbil. Dostal jsem totiž nabídku abych místo opravy model prodal. Další testování proběhne příští týden v Rakousku. Tady se už k testování připojí, doufám, i Scamell.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 06 srp 2015 20:48

ME RCTT 2016 bude ve městě Morschheim ve dnech 23.-24.7. Čekají nás brutálně umělé sekce plné betonu a kamení s trochou cihel a dřeva Rozhodně tvrdé.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 20 zář 2015 21:34

ME RCTT 2015 Česko – Rakousko 6:6 - zbytek ostrouhal

Letošní mistrovské závody se poprvé uskutečnili ve východní části Německa a to u kluků ve Zwoenitzu. Mají zde krásný modelářský areál. Některé sekce jsme již znali, ale bylo jasné, že určitě přibude něco nového. A bylo. Nová, písková, sekce. Do písku bylo zasypáno několik kamenů a jedna betonová skruž. Tato sekce byla vylosovaná pro českou skupinu. O sekci č.2 se podělili závodníci z Ostrialu a Švýcarska. Sekci č.3 si vylosovali kluci z Rakouska a sekce č.4 zbyla na závodníky z Westrialu. Navečer jsme hned naběhli na technickou přejímku. Letos proběhla hodně rychle a bez měření modelů. Pravdou je, že většina modelů už má za sebou několik přejímek, ale je nutné také dodat, že do závodu se dostaly modely které tam neměly co dělat. Naštěstí do výsledku zásadně nezasáhly. Vyloženě nových modelů bylo minimum, upravovaných a opravovaných modelů již více. V mém případě dostala 3-náprava v továrně MARO59 nový rám a pohon. Já jsem jí udělal kopyto a Pstružinovic továrna LOOPS odlila a nalakovala novou karoserii, tentokrát Zila 157, a provedla kompletní přípravu modelu do závodu. Naopak Honza Pechman opět 3-nápravu nestihl. Tento ročník také přepsal historii. Do závodu nenastoupil neúspěšnější evropský závodník Bert. Ženil syna na Novém Zélandu. Večer jsme se odebrali do nedalekého penzionu. Čeští závodníci zde měli připravený na celý víkend salonek. Dali jsme večeři, probrali první dojmy ze sekcí a šli chrnět.
Ráno jsme dali dobrou snídani. Probrali počasí, podle předpovědi mělo odpoledne zapršet a vyrazili do modelářského areálu. Tady jsme vyfasovali tyčky a pustili se do stavby branek. Chvili se řešilo jestli postavit sekci lehkou nebo těžkou. Nakonec zvítězil názor Honzy Pechmana. Je to největší závod v Evropě, takže těžkou. To na uvedené sekci znamenalo udělat branku vždy v blízkosti nějakého kamene a jednou sjezd ze skruže. Nejobtížnější se nakonec ukázali branky č. 5 a č.6. Postupem času se před brankami vyhrabaly slušné lavory a tak dostat se do těchto branek byl trochu problém. Někdy i větší. Švýcarská sekce byla pohodová. Zde trochu zlobila předposlední branka v bočním náklonu. Třetí sekce, rakouská, to už bylo jiný kafe. Branka č .1 v bočním náklonu. První auta se neměli šanci na svahu v písku udržet. Postupem doby se tu ale vyjely koleje a kdo se do nich trefil měl vyhráno. Branka č.4 byl průjez dlažebními kostkami. Zde byl velký problém branku dobře najet a neuvíznout. A nakonec branka č.7. Opět výjezd na kopeček písku. Zde navíc pod kopcem bylo nutné přejet klacek a vše ještě komplikovala blízkost mlíka na pravé straně. A poslední sekce, německá. Prudký sjezd z břehu s brankou č.1. Problém byl model udržet na svahu. Komu model začal klouzat, většinou branku zlámal. Sekce byla pohoda, ale poslední branka byla opět na vrcholu svahu navíc za žulovým patníkem. Čeští závodníci měli ještě v paměti, že tu do kopce před lety vyjel jen Honza Pechman s MAZem. A nešlo to ani podél patníku po trávě. Tady se nejvíc ukázalo jaký pokrok podvozky udělaly. Tak polovina jich tu vůbec žádný problém neměla. Technickou přejímkou nakonec prošlo 30 modelů kategorie S2, 13 modelů kategorie S3, 12 modelů S4 a 9 prototypů.
A pak to začalo. Šli jsme s Jirkou připravit auta. Teda připravit. Nacpat do nich baterky. A zjistili jsme, že čtyřnáprava má utrženou nástavbu. Rychlé zhodnocení možností a nakonec zásadní rozhodnutí. Nástavbu Jirka přilepil oboustranou lepící páskou. Když jsem to asi za měsíc řekl Rosťovi tak to s ním málem šlehlo. Nicméně závod začínal Jirka Pstružina s mojí třínápravou v sekci 3 a 4 a já chvíli po něm na sekci 1 a 2 s jeho čtyřnápravou. Na Jirku musím prásknout, že se Zilem po asi 6-tém upgrejdu jel poprvé. Model jel poprvé v laku a protože ho většina závodníků neznala nebo nepoznala, tak měl obrovskou diváckou kulisu. Včetně německé televize. Bohužel v těžkých brankách 4 a 7 se ukázalo, že Zilu se občas, hlavně když je potřeba, netočí levé prostřední kolo. A občas i pravé zadní. Prostě trochu kulhal. Naštěstí to byl náš poslední problém. Teda poslední větší. Já jsem začínal na české sekci. Branky celkem pohoda až přišla branka č.5. Branka za kamenem do pravé zatáčky. Rozhodl jsem kámen objet zleva a branku najet přímo. No nevyšlo to. Převrátil jsem se. Vyzkoušel jsem, že izolepou přilepená nástavba drží. A ostatním ukázal kudy cesta nevede. Potom přišel Zil. Když jsem přijel k šesté bance, začalo pršet. Za branou už to byla slušná průtrž. Naštěstí klucí německý přiběhli s deštníkem. Ale já se blížil k bráně č.7. Kola jsem měl pěkně zapatlaná. Plus problém s kolem a tak jsem se nevyškrábal ani na klacek. Po několika pokusech došlo na manuál. Než jsem dojel do cíle bylo po dešti. Ale mě čekala sekce v blátě s prudkým sjezdem a závěrečným výjezdem. Trochu jsem očistil kola, samozřejmě zbytečně. Byla okamžitě znova zapatlaná. Start jsem dal pozadu. Stejně jsem se v prudkém sjezdu převrátil a zlomil bránu č.1. Sekci jsem projel slušně, ale přišel závěrečný výjezd. Napřed po kameni. Ani prd. Potom po pravé straně vedle kamenu. Opět nic. Tak po levé straně. A zase nic. Nakonec jsem se nahoru dostal po trávě těsně podél mlíka. Půlky jsem měl stažené abych se nepřevrátil. Cílem jsem projel asi 5 vteřin před koncem času. Opět začalo svítit sluníčko. Druhá jízda a dvě vyklopení. Nic moc. Další muj model byl prototyp. Jízda konečně bez problémů. Do šikmých pranek se široký Bremach nevešel, Sjezd jsem dal opět pozadu, bez problémů. A závěrečný výjezd po kameni pohoda. Poslední jízda dne, S2 Kraz, pohoda. Sekci dva jsem dal bez couvání. „Čechiše ring“ fungoval. Protože jezdím všechny kategorie a občas jsem bodoval, neměl jsem moc času sledovat ostatní závodníky. Zaregistroval jsem Zouzalovic ústa roztažená od ucha k uchu když dal s P-čkem sekci za nulu. Ale také jsem zaregistroval, že v duchu jeho tradic u S4 v první sekci předtrhl kardan. A u S2 mu, prý, upadla kabina. Ale to jsem neviděl. Po uveřejnění výsledků prvního dne zavládl mírný optimismus. Rosťa vedl S2 a Luboš S3. Já byl na bedně v S2 a P. Zato po převrácení v S3 a S4 nic moc. Tuším osmá místa. Ale auta měly odjety různé sekce, takže výsledky zatím nemělo cenu porovnávat. Každopádně večer u večeře bylo o čem drbat.
V neděli se začalo jezdit hned od rána. Déšť už nehrozil a tak sekce se začali rychle vysušovat. To bohužel mělo vliv na českou a rakouskou sekci. V té naší se před kameny vyhrabaly už pěkné díry. Hlavně to odnesly branky č.5 a č.6. A trápily se zde hlavně dvounápravy. Kameny už vyčuhovaly tak vysoko, že nebyl žádný problém uvíznout na břiše. Vícenápravy to pořád zvládaly dobře. S prototypem jsem uvízl na šutru s šesté brance. Tyčky jsem obušil, ale na zpátečku nakonec branku projel. Zkruž jsem sjížděl hodně pomalu, ale nakonec jsem se nepřevrátil. Ale uvízl jsem na bříško na dlažební kostce před cílem. Pomohlo vrtění. Horší to by s třínápravou. Před mojí jízdou nastoupil do sekce Rony s Tatrou. Bylo jasné, že po jeho jízdě se tratě trochu víc změní. Tak se také stalo. Ale Zil se nedal zahanbit a sekci projel solidně. Druhá sekce pro mé modely nebyl žádný problém. Horší to bylo v rakouské sekci. Z Krazem jsem uvízl na dlažebních kostkách ve čtvté bráně a obě branky obušil. Do sedmé branky jsem objel klacek, mezi pravou brankou a mlíkem jsem nacouval před branku a popředu se brankou nějak protrápil. Ve čtvrté sekci jsem z kopce opět raději couval. Potom to už šlo, teda až na nesmyslný dotek na brance č.4. Obdobné to bylo i z čtyřnápravou. Bránu č.7 jsem dal s manuálem. Tato branka dělala problém do té doby, než sem dojel Honza Zouzal s osmikolou. Honza přejel klacek a uvízl v brance. Ale dal plný plyn, předními koly mrskal zlevo doprava a zpět a doslova profrézoval pískový kopec mezi brankami. Zeminu si krásně podávaly nápravy a vyhazovaly ji za auto. Tím doslova zasypal uklouzaný klacek. Protože ale branku nakonec dal, dostalo se mu bouřlivých ovací. Charakter branky ale natolik změnil, že ostatní závodníci už tady jezdili bez jakéhokoliv náznaku problému. Velké ovace si tu vysloužil Jirka Pstružina a Rosťa. Dali tuto sekci ze sériovýma dvounápravami za nulu. Potom už nezbylo než čekat jak to všechno dopadlo.
A dopadlo to výborně. S2 vyhrál Rosťa. Já byl třetí, ten nesmyslný dotek mě stál druhé místo. Jirka Pstružina čtvrtý, Martin pátý, Luboš šestý, Honzové Zouzal devátý, Pechman 19-tý a Lucka 21. V kategorii S3 Luboš neudržel první místo a dojel si pro krásné třetí místo. Já dojel čtvrtý. Na sedmém až devátém místě dojely Jirka, Rosťa a Martin. Kategorii S4 vyhrál Jirka, Rosťa dojel druhý a já třetí. Na desátém místě dojel Honza Zouzal. Naopak v P-čkách na nás medaile nezbyly. Já dojel čtvrtý, Jirka pátý a Honza Zouzal šestý. Na Rosťu zbylo místo osmé. Tady ale zaúřadoval nějaký šotek. Kde Rosťa přišel k tolika bodům neví. České družstvo ve složení Rosťa a Martin Matyaskové a Jirkové Pstružina a Wáwra obhájili titul v družstvech. Každopádně výsledky byly velice zajímavé. Ukázalo se, že důležitá je vyježděnost. Až na Luboše všichni závodníci jezdí rakouský pohár. Až na tři závodníky bodovali medailisté z dob minulých. Jirka Pstružina mě konečně porazil. Navíc první a třetí místo rozhodlo s definitivní platností, že 4-náprava se předělávat nebude. Čtvrté a sedmé místo kulhajícího Zila byla bomba. Až bude v plné kondici, bude to těžký soupeř. A čtvrté a páté místo letité Užovky byl sen. Každopádně už můžu napsat, že továrna MARO59 vyrábí Užovku II. Každopádně vysledky ukázaly ještě jednu věc. Letos totálně propadli němečtí závodníci. V kategorii S2 se nejlepší umístil, vlastně umístila, na 12-ém místě. V ostatních kategoriích to nebylo o moc lepší. Pořád se čeká na závodníka, který vybojuje tituly ve všech kategoriích. A já jsem poslední závodník v Evropě, který má medaile ze všech dosavadních mistrovství.
Příští rok nás čekají nám neznámé sekce v západním Německu. Samý beton, kameny, klacky a minimální převýšení. Uvidíme co klucí německý na nás vymyslí.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 21 říj 2015 19:54

Na stránkách ME RCTT 2016 se už rozeběhlo přihlašování.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 30 črc 2016 20:09

Morschheim 2016 – teda to byl mazec, ale nakonec se přepisovaly dějiny

Letošní mistrovství hezky začalo. Počet českých závodníků byl rekordní stejně jako počet přihlášených modelů. Dokonce se objevili i nové tváře. Jak se ale blížil termín závodů tak se snižoval počet přihlášených. Bohužel to postihlo i naše družstvo. Někdo nedodělal závodní techniku, někdo nebyl uvolněn z práce a někoho postihli nemoce. Poslední odpadli den před odjezdem Luboš, nebyl uvolněn z práce a Jirka, zdravotní indispozice co si přivezl z dovolené. A tak jsem nakonec jeli jen ve třech. Já z Prahy a Rosťa z Martinem z Marijánek. Já jsem se ještě zastavil pro klíče od apartmánu v nedalekém Flonheimu, kde jsme měli domluvené ubytování. Bylo špičkové. Po příjezdu proběhla obvyklá vítačka a vysvětlovačka proč todle jo a todle né. A samozřejmě okukovačka modelů. Hned jak byla otevřená přejímka jsem naběhl s autama. A začala v mém případě komedie. Prošel jen prototyp. Vezl jsem starý model „Užovku“ a nově na jeden motor předělaný Unimog. Jinak dvojče s Rosťovým modelem. Jen já jsem nechal motor vzadu a Rosťa vepředu. Po prohlídce sekcí jsem přihlásil Unimog i přesto, že v této konfiguraci jsem s ním ještě nikdy nejel. Zbytek neprošel. I přesto, že zbývající modely už měly za sebou několik mistrovských závodů. Ale Rainer opět trochu upravil pravidla. U Zila jsem se na změnu trochu připravil. Přes budku řidiče jsem udělal rozšiřující pancéřovou nástavbu. Na původní kabinu byla jen naražená a přidrátovaná. A izolačkou jsem přimotal druhý rozšiřující oblouk za kabinu. Kraz prošel až po nalepení proužků původně střešní izolace na nárazník. U Volva jsem na původní nárazník přidrátoval krásný rovný klacek. Něco na způsob vyprošťovací klády co v době mé vojny kolová a pásová vozidla vozila při cvičení v terénu pro případné vyproštění. Němečtí vojáci se asi vyprošťovali jinak, klacek neprošel. Pomohly až dva proužky bužírky nasazené na nárazník. Dodal ji Gerald z Rakouska. Zil prošel z rozšířenou boudou. To ale už k přejímce dostavil Bert. Napřed se zhrozil pak rozesmál a nakonec prohlásil, že nástavec musí pryč. Kabina je ve správném měřítku, má správný nárazník a tak není důvod hezký model prznit. Reiner povolil a tak šel nástavec pryč a Zil se vrátil do původní konfigurace. Doufám, že už nastálo. V průběhu přejímky byly přiřazeny národům sekce. Rakouská, německá a švýcarská byly převážně z betonu, kamenů a dřeva. Jen česká byly na dvou hromadách čerstvé hlíny spojených mostem s nějakým tím kamenem a dřevem. O něco později přijel Rosťa s Martinem. Ti u přejímky žádný problém neměli. Hned po přejímce jsme se pustili do stavby branek. Moc toho vymyslet nešlo. Ale řekli jsme si máme portály tak branky postavíme tak, aby byly zákeřné. To znamená uprostřed branky šutr nebo klacek. Myšlenka byla dobrá. Portálům to nepřekáželo. Bohužel Volvo portály nemá a tak jsem dvakrát uvízl. Večer, asi pět minut co jsme dorazily na ubytování, přišla super bouřka.
Ráno po příjezdu jsme po trocha zmatcích dostali rozpis jízd. Kategorie S2 a Prototyp dostali sekci č.1 českou a č.2 německou. Pro kategorie S3 a S4 připadli sekce č.3 švýcarská a č.4 rakouská. V druhé sekci byl už problém vjet do sekce. Překážel mokrý kluzký klacek v první brance. Hodně závodníků už tady dávalo první manuál. Druhý přicházel v brance č.4. Opět klacek a ještě dva kameny. V sekci č.3 opět komplikovaná branka č.1 a ještě č.2. A navíc dřevěný most. Tady dělalo problém se na něj dostat, ale i výjezd z mostu. Rosťa se tu převrátil. V rakouské sekci byl komplikovaný schod v brance č.2. Kromě čtyřnápravy jsem tu jezdil pozadu. A potom schody před brankou č.8. Tyto branky dělaly problém hlavně dvounápravám. Ale ani ostatní branky nebyly procházka růžovým sadem. Po rozpravě se šlo hned na jízdy. První v naší hliněné sekci startoval Rosťa. Sjezd z dřevěné rampy a přejezd po říčních kamenech ještě byla brnkačka. Jak ale najel na hlínu tak se mu hned začala zapatlávat kola. A ke vší smůle hned v prvním kopci si do bláta nalepil kus igelitu. Hned mu začali naskakovat body za doteky. Ten kus igelitu po chvilce upadl, ale bláto se na kola nabalovalo dál. Každopádně bylo jasné, že v této kategorii má Rosťa po závodě. Ještě asi čtyři závodníci bojovali s blátem. Potom se bláto začalo vysušovat. Kolem poledne se na kola už bláto vůbec nelepilo. O to hůř ale bylo v druhé sekci u branek č.1 a č.4. Před kameny začínaly být vyhrabané hezké lavory. Ale nám pokračovaly problémy. Martin zapl třínápravu a ta se ani nehla. Jen mrskala předními koly. Po rychlé diagnostice následovalo vykuchání přijímače z rezervní Užovky a rychlá výměna. No nepomohlo to. Ale mohla se vyloučit souprava. Po chvilce se třínáprava rozjela. Martin s ní odjel obě sekce. Rosťa už ale ne. 1440 bodů znamenalo odepsat další kategorii. Rosťa dal do modelu ještě jednu baterku a régl a dojel aspoň další sekci. Večer kompletně vyměnil kabeláž. Další přišly na řadu prototypy. Já jsem jel s touto konfigurací poprvé. Martin a Bert zajeli dokonce českou blátěnou sekci za nulu. Potom přišli na řadu S2. Martin přetrhl v druhé sekci řemínek převodu. A bylo vymalováno s dalším modelem. Před mým startem na hlíně začalo pršet. Za stálého deště jsem měl okamžitě zapatlaná kola. Šířka Zila se zvětšila asi o 5 cm. Do hlíny jsem si ještě nabalil trochu trávy. A tou jsem si brnkal o tyčky. Obě. To bylo za 16 bodů. Zkusil jsem se přitulit na jednu stranu. A hned mě to stálo 38 bodů za zlomenou. Raději jsem zůstal u těch doteků. Po mém dojezdu pršet přestalo a bláto se začalo opět rychle vysušovat. Já jsem začal trochu očišťovat kola. Zjistil jsem, že bláta mám plnou kabinu. Každopádně jsem vyhrál pomyslný titul „Bahňák ME 2016“. Ostatní kategorie jsme zvládly dobře. Večer na vyhlášení výsledků Bert vedl kategorii S2 a Prototyp, Já S3 a Rosťa S4. V této kategorii jsem já ještě držel třetí místo a 5 bodů za mnou byl Martin. Každopádně nic moc.
V neděli žádný déšť nehrozil. To ale neznamenalo, že nebudou problémy. Ty jsem si tentokrát začal vybírat já. Začínal jsem s S2. Asi na třetí pokus jsem se vydrápal na most. Za mostem jsem se zapíchl do šutru. Lehká zpátečka, trochu doleva, a spadl jsem levým předním kolem mezi dva kameny. První manuál dne. Pak mě čekal prototyp. Na most jsem nemohl vyjet. Několik pokusů a nakonec jsem se převrátil. Další manuál. Navíc jsem prototyp převrátil ještě na rovině v rakouské sekci. Klasické podcenění jednoduchého přejezdu. To už byla pohroma. A to ještě přišly problémy na schodech před osmou brankou. Další na řadu přišla 4-náprava. Všechny problémové branky v druhé sekci jsem projel parádně. Pak přišla branka č. 7 u mlíka. Narazil jsem na šutr, co jsem natlačil Ronny. Zkusil jsem ho přetlačit. Ale nebezpečně jsem se přiblížil k mlíku. Raději jsem zvolil manuál. Další. Pak přišla české bláto. A pasti na rozvodovky. Volvo portály nemá. A tak jsem dvakrát uvízl. Sice jsem se vyprostil, ale vždy za zlomenou. Pohnojil jsem další kategorii. To už začínal být nápor na hlavu. Poslední mě čekal Zil. Ale ustál jsem to. Na druhého v této sekci, Rosťu, jsem najel 58 bodů. Titul byl doma. Ale smůla se lepila dál. Rosťa se vyklopil s S-dvojkou. A pak došlo na výsledky. První místa se nezměnily. Já jsem neudržel třetí místo v S4. O 20 bodů mě přeskočil Danny Slinger. Martin to z pátého místa dotáhl až na druhé. A zabodoval i v S3. Tady to dotáhl na místo třetí. Já jsem ještě stihl o pouhé dva body přeskočit Dannyho v S2. Třetí místo bylo paráda. Z Krazem jsem ještě nepřijel z ME bez medaile.
Výsledky ukázaly zajímavé data. Vyhráli „staří mazáci“. Navíc to znamenalo, že Rosťa a Bert jsou první závodníci v Evropě, co mají titul, ze všech kategorií. A já jsem nadále jediný, kdo má medaile ze všech mistrovských závodů. Jediný Martin bodoval coby nováček. Ostatní medailisté jen rozšiřovali svoje medailové portfólio. Jednoznačně vede Bert. Má jich 16 ztoho 11 titulů. To je nedostižné. Na druhém místě Rosťa má titulů jen 6 a medailí dohromady 10. To já už jich mám 13, ale jen 4 tituly. Ještě 10 medailí má Danny ale tituly jen dva. V součtu medailí z mistrovství jich klucí z Rakouska letos brali 7, Češi 5, na ostatní nezbylo. Němečtí závodníci v Německu opět vyšli naprázdno. Co techniky se týče, tak tady to je přímo zdrcující. Maro59 má tři tituly a celkem 6 medailí. Polovinu. Co se statistiky týče je zajímavý ještě fakt, že já v S3 a Rosťa v S4 jsme nakonec druhému závodníku v pořadí ujeli doslova „o parník“ Já o 196 a Rosťa dokonce o 207 bodů. Navíc Zil se stihl za jeden rok svého působení stát Mistrem Ostrialu, Mistrem Rakouska a Mistrem Evropy. Zato v Prototypech jsme ostrouhali. Nový Unimog pořád nejezdí tak jak má. Jeho ladění pokračuje dál.
Příští ME se pojede v rakouském Salzburgu. Termín bude asi někdy v září.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 03 zář 2016 21:49

Moschheim 2016 – zajímavosti

V kategorii S3 bojovali v sobotu klucí Matyaskovic s technikou. Konkrétně s elektronikou. Po její nouzové výměně Martin dojížděl v konfiguraci plyn na volantě a řízení na páčce. To byl super výkon. V sobotu dojel šestý.
Stejně jako loni jsem i letos jel za Ronyho Tatrou. Je neskutečné, jak dokáže přeorat trať. Jeho model je schopen vyvrátit i šutry z betonu. Bohužel dokáže dost změnit charakter tratě. Někdy k lepšímu, ale někdy, bohužel, i k horšímu.
Letos jsem v kategorii S2 Danyho porazil o dva body. Vrátil jsem mu loňské mistrovství. To mě o dva body připravil o druhé místo.
Poprvé jsem na Evropě v S2 porazil Rosťu. Ale bylo mi to prd platné. Zrak nám vytřel, také poprvé, Bert. Alespoň, že měl český podvozek.
Výborné bylo na letošním závodě průběžné vkládání výsledků a jejich zobrazení na velkém monitoru. Na druhou stranu musím uznat, že vědět dopředu, že jsem průběžně čtvrtý, mám šanci na medaily a mě se lepí bláto na kola a já se proto nevejdu do branek, je větší nápor na bednu. Tím myslím na hlavu. Při celodenní nevědomosti se přeci jenom jezdí s čistčí hlavou. To se klukům povedlo.
Co se naopak nepovedlo byly poháry. Byly stejné, jako před dvěma lety v Marijánských lázních. Sice s emblémem letošního roku zato jen jednobarevné.
A také se nepovedla elektrika ve stanu. Nebyla vůbec. Jo a v neděli došel „Weissbír“.
Zato catering se povedl. Jídlo bylo výborné, porce obrovské. A každý den dojížděl zmrzlinář. Italská jahodová byla samozřejmě také výborná.
Výborné bylo ubytování v apartmánu. Měli jsme pro sebe celé kompletně zařízené patro. Spousta prostoru. Teda sporák, pračku, myčku, mrazák, gril, mikrovlnku a dokonce i televizi jsme neměli čas používat, ale vanu, sprcháč a dvakrát WC člověk ocení. Ale hlavně ocení tu spousty zásuvek. Nabíjet najednou baterky, tablety a telefony nebyl problém. A jak ocenil znalec Rosťa, vyjímečně měli i dobrý kafe. To nemohu posoudit. Já jsem čajovej.
Co mě překvapilo byl zájem místních lidí. A nebyli jen na koukačku. Klubové kuchyni a výčepu tu nechali hodně éček v kase. Také mě překvapila spotřeba dortů, koláčů a buchet. A pořád od někud přivážely nové, čerstvé. Ty posoudit také nedokážu, jsem masovej.
A abych nezapoměl. Zrušila se kategorie družstev. Doufám, že to nebylo proto, že všechny soutěže vyhrál český tým.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 11 zář 2016 17:46

ME 2017 v Salzburgu bude 2 až 3.9.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

tangokes
Expert fóra
Příspěvky: 610
Registrován: 13 dub 2012 11:53
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Brno

Re: ME RCTT

Příspěvek od tangokes » 11 zář 2016 18:17

Takže už bylo.
tangokes (Riči)
Zde můžete sledovat stavbu Tatry
http://cracken.rajce.idnes.cz/Stavba_Tatry_2

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 12 zář 2016 20:53

tangokes píše:Takže už bylo.
Ještě né. V Čechách i v Rakousku je teprve rok 2016.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

tangokes
Expert fóra
Příspěvky: 610
Registrován: 13 dub 2012 11:53
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Brno

Re: ME RCTT

Příspěvek od tangokes » 12 zář 2016 20:58

No,tak krátké a já si to nepřečetl celé,ach jo :head
tangokes (Riči)
Zde můžete sledovat stavbu Tatry
http://cracken.rajce.idnes.cz/Stavba_Tatry_2

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 14 lis 2016 22:56

Bert spustil stránky ME 2017.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 22 úno 2017 20:20

Začínáme hledat v Anifu a okolí ubytování. Chtěli bychom zase najmout na víkend nějaký dům. Loni se to náramně osvědčilo. Potřebuji znát počet závodníků a jejich doprovodu. S penzionama je trochu horší. V Salzburgu je přeci jen trochu dráž. Těm kdo si bude vybírat sám radím pořádně se podívat. Někde se k uvedené ceně ještě připočítává úklid (15-30,-Éček) a poplatek městu (většinou do dvou Éček).
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 19 zář 2017 20:56

ME RCTT 2017 SALZBURG to nevymyslýš

A všechno to začalo nevině. České družstvo se zase rozrostlo. O Pepu Kubíka, Jirku Votrubu a Frantu Hájka. Vrátil se Honza Mašek. Honza Pechman konečně postavil a už trochu naučil jezdit třínápravu pro sebe a dvounápravu pro Lucku. Pepa s Jirkou si půjčili čtyřnápravu od Máry a P-čko ode mě a Rosti. S2 a S3 stihli dodělat. Po roce se vrátil i Jirka Pstružina. Na závody se přihlásilo 112 vozidel, do S2 54. Nejvíce v historii. Tady za to může hlavně MST-éčko. A přišli první neuvěřitelnost. Den před závodem si Honza rozšlápl kabinu. Naštěstí ji stihl dát do kupy. O třínápravu přišel i Gerald Eger, ten už ji dát do kupy nestihl. U mého Zila se nepodařilo najít zdroj problémů (asi odešel vysílač) a tak nás čeká jízda s volantovkou. Vše je tedy připraveno. Až na počasí. Předpověď počasí slibuje na celý víkend déšť. Raději si beru i kulicha.
V pátek je naplánován odjezd mezi desátou a dvanáctou z několika míst Čech. Prší. My z Prahy máme naplánovaný odjezd od mého domu o 11:00. Odjíždí ale jen Jirka s Pepou. Dáváme si sraz na hranicích. Já s Pstrůžou se vracíme pro P-čko. Jirka ho zapoměl doma. Cesta do Rakouska proběhla bez problémů. Když už jsme jeli po salzburském okruhu volá Rosťa. Čtyřnáprava neprošla. Na úzký nárazník. Nám neprošla čtyřnáprava i dvounáprava. Také úzký nárazník. Volvu pomohly na nárazník trubičky. Krazu pomohla izolace z mé střechy. Tyto úpravy jsem měl natrénované z loňska. Pepa lepil na V3S-ku dveře se zrcátky. Po přejímce jsme si šli prohlédnou sekce. Už byly napíchané branky. Všechny magnetické. V sekci 1 zůstala proklatá branka č .8 Prudký sjezd s cihlou. Zde se hodně přepadávalo už minule. Nová je branka č.2. Výjezd kolem stromu. V brance je asi 6-ticentimetrová větev i s kůrou. Před ní se bude muset vyjet z podstřechy sekce, tudíž si zapatlat kola blátem. To bude problém. V druhé sekci jsou nové dřevěné mosty porostlé mechem. První je kus stromu s kameny před kmenem a brankou na nájezdu a uprostřed. Druhý most, do pravého oblouku, je sešroubovaný z několika klacků. Trčí z nich několik ořezaných větviček. Branka je na začátku mostu a na konci. Na mosty se musí opět najíždět přes déšť a bláto. To bude pěkně klouzat. V třetí sekci je nově z kamenů a cihel naskládaný přejezd přes hloubku jezírka. Je zde ještě nová branka č.9. Kamenný schod před ohraničením sekce. No a sekce č.4. Proslulé kameny. Nad částí sekce je slunečník. Tedy spíš deštník pro schování se komisaře. Je jasné že bláto na kamenech bude klouzat. Pořád prší. Tady už nic nevymyslíme ani nevykoukáme. Jedeme se ubytovat, najíst a spát.
Je ráno. Prší. Po příjezdu mě a Rosťu čeká první překvapení. Prototyp neprošel přejímkou. Chybí mu nárazník. Mají pravdu, chybí. Ale podle nových pavidel být nemusí. Ukazuji odpovídající část pravidel komisařům. Dávají mi za pravdu. Nicméně za chvíly přinášejí tyčku a snaží se k autu přidrátovat. Zastavuji je. Přináším si původní tyčku, dva šroubky v pytlíku, a během 20vteřin je původní nárazník přišroubován. Po chvilce to samé dělá i Rosťa. Nezbývá nám než se tomu zasmát. Už víme, že na nás se vztahují i nepsaná pravidla. Horší věc nastává při vyzvednutí ostatních aut z přes noc uzavřeného depa. Rosťova třínáprava má zkroucený rám a zlomenou výstuhu z 3mm duralu. Je jasné,že padala z velké výšky. Viník se samozřejmě nenašel. Naštěstí auto funguje. Na opravu stačily bindrpásky. Já s Jirkou cpeme baterky do aut a zjišťujeme, že Kraz jen trochu mrskne kolečkama a víc ani prd. Naštěstí pomohlo nové spárování soupravy. Objevujeme rozpis jízd. S2 pojedou sekci 1 a 2. S3, S4 a P-čka jedou sekci 3 a 4. Podle předpokladu začínám já s Krazem a Rosťa s Manem. Mě osobně to nevadí. Vím ,že trať není rozrytá a zabahněná. Po rozpravě jdeme na to. Čas na jednu jízdu je 9 minut.
Začínám. Výjezd po kořeni absolutně bez problému. Krásně kroužkuji. Pomalu se blížim k brance č.8. Hrdost mi nedovolí couvat. Pomalu vjíždím na dlaždici v brance. Chvíli to jde. Najednou Kraz začíná klouzat. Dávám plný plyn. Kraz jde stejně přes boudu. Dostávám 8 bodů za dotek branky a 80 za převrácení. Je to v háji. Druhá sekce je dobrá, jen dva doteky. Trochu se uklidňuji a zároveň odepisuji Kraze z medailových pozicí. Jirka začíná hledat do Kraze závaží. Zkouší všechno možné. Nakonec pod plato za zadní nápravu připáskuje 5 tužkových baterek. Jdu na věc se Zilem. Třetí sekce solidně. I devítku dávám jen za dva doteky. To v kamenech už je horší. Přidávám i tři zlomené. Kameny už kloužou. Jsem rád, že jsem se nevyklopil. S čtyřnápravou to je ještě trochu horší. Již neřeším cování. Přidávám nějaké zlomené. Z dálky slyším od kluků, že i Rosťa se vyklopil s dvounápravou na osmičce. Nojo, prostě máme krátká auta. Závodníci s MST podvozkem to dávají bez vyklopení. Ale zase mají problém na klackách v druhé sekci. Někdo dokáže dát na mostě dva manuály. Někteří i tři. Problém má i Martin s dvounáprvou, přetrhl řemínek. Začínají i problémi v jezírku. Do vody se s 4-nápravou vyklopil Rainer i Pepa Kubík. Pepovi se to asi zalíbilo. Topil ještě P-čko. Stejným způsobem topil P-čko i Jirka Votruba a Martin . Ten už to vzal do vody poctivě. Bohužel dal plný plyn a motorem si nacákal vodu do elektroniky. Auto se neřízeně rozjelo naštěstí z jezírka. Pravou zatáčkou se ale začalo vracet. Nasměrovalo si to do největší hlouby. Nezbylo nic jiného než ho odchytit. Pomohlou mohutné vyfoukání, vypnutí a zapnutí. Pak už Martin dojel do cíle. Všichni tři udělali stejnou chybu, začali pozdě točit na kameny ve vodě. A hrdost jim nedovolila s prototypem couvat. Bohužel ostatní české závodníkem jsem neviděl. Přestalo pršet. Začalo lejt. Na věc jde Jirka Pstužina s P-čkem. Třetí sekce solidně. Ve čtvrté paráda. Teda do páté branky. Tu najíždí na rozdíl od většiny kolem stromečku zprava. Čistě projíždí brankou. Najíždí na kámen, ve stresu zběsile páčkuje. Zamotává si ruce a zadní kola točí místo od kamenu pod kámen. Vyklopil se. Škoda. Pořád leje. A já jdu na věc s prototypem. Nepospíchám. Jako první ten den najíždím devítku z druhé strany mostu. Daří se mi čistě do branky najet. Hlava si začíná uvědomovat, že jedu na nulu a začínají se mi klepat ruce. Čistě projíždím devítku a mířím do cíle. Odměnou je potlesk. V největším lijáku jdu na salzburské kameny. Projíždím je za jeden dotek. Ani nevím kde jsem si ho uhnal. Každopádně 8 bodů za den mi zlepšuje náladu. Uvědomuji, že mám opět šanci přivést ze závodů medaili. Navíc s Prototypem, který jsme loni upravovali po každých závodech. Ani nevnímám, že jsem slušně promočený. Na výsledky nečekáme. Jedeme se na hotel převlíct do suchého. Při večeři kontrolujeme, jestli nejsou výsledky na netu. Nejsou. Můžeme usínat s čistou hlavou.Pořád prší.
Je ráno. Prší. Nasazuji suchou várku oblečení. A kulicha. Po příjezdu objevujeme výsledkovou listinu. A je to bomba. Já vedu prototypy a S2. S manuálem neuvěřitelné. Hned za mnou je Rosťa. Ten vede třínápravy a čtyřnápravy. Se Zilem jsem navíc čtvrtý a s Volvem sedmý. Hned za mnou je Jirka Pstružina. Dvě místa na bedně má i Martin Matyasko. Bohužel víc si už nepamatuju. Ještě, že výsledky nebyly večer. To by byl nápor na bednu. Rychle ládujeme baterky do aut. A jde se závodit. Já mám trochu štěstí s P-čkem. Jedu čtvrtý. Nebudu mít ještě tak zapatlaný klacek v druhé sekci. Branku nakonec projíždím za dotek. Celou cestu k brance č. 8 přemýšlým jestli jí mám couvat nebo to risknout popředu. S P-čkem se ale necouvá. Takže popředu. Pomalu. Jak se auto začne smýkat tak plný plyn. Dole se auto začíná naklánět. Stihnu mu zatočením kol zabránit vyklopení. Ulevilo se mi. Nepřevrátil jsem se. Bohužel stojím pod mostem naštorc. Takže si couvnout musím. Poslední sekce už je pohoda. Sice si dávám šťouch, ale 30 bodů za den je krásných. Dohromady 38 bodů. Medaili mít budu jen zatím nevím jakou. Další jízdy jsou s dvounápravy. Jedu za Rosťou. Takže nemám čas ho pozorovat. Chytám dva doteky na trojce. Schod na devítce jedu jako s P-čkem. Bohužel mi to teď nevyšlo. Obě branky lámu. Déšť trochu houstne. A já jdu na kameny. Vše jde dobře až do šikmé šestky. Kola jsou zapatlaná. Kloužou. A levá branka padá. Potom ještě lámu pravou cílovou tyčku. Co se dá dělat. Čtyři zlomené je hodně. Další na radě je čtyřnáprava. Druhou branku dávám na první pokus a za čisto. Lámu pravou cílovou branku. A pak přicházi sekce dva. Všechno jedu solidně.Když jsem uhlopříčně nejdál od cíle hlásí mi komisař 50 vteřin do cíle. Takže úprkem na kopec. Zalomit auto kolem šutru. Prolítnout brankou na most. Na plný plyn přes suky do zatáčky, trochu přibrzdit, zatočit a plný plyn z mostu do cíle. Stihl jsem to. A dostalo si mi opět potlesku. Ale ani nechci psát kde všude jsem byl spocený. Bohužel se tento den českým závodníkům nevyhýbaly problémi. Rosťa s prototypem si klackem v dvojce vytáhl vidličku z kloubu táhla řízení. A pak se ještě vyklopil v osmičce. Jirka Votruba branku před cílem první sekce přetrhl kolík v kardanu u třínápravy. Martinovi praskl řemínek v dvounápravě. Čtyřnápravu převrátil v ďolíku za čtyřkou. A s třínápravou se převrátil na slavé osmičce. A dvakrát uvízl na mostě. Honza Mašek se nemohl vydrápat na kamenech do páté branky. Chvilku jsem měl čas pozorovat Honzu Pechmana v třetí sekci. Ostatní jsem nestihl. Jako čtvrtý od konce jdu na věc s třínápravou.Asi třikrát lámu druhou branku a pak se ještě musím nechat za manuál popostrčit. Hezká bodová nadílka. Naštěstí zbytek sekcí, i branka 8, jsou už dobré. Mám to odježděné. Trochu polevuje déšť. Ve chvíli kdy dojíždí poslední závodník do cíle pršet přestává. Po třech dnech.
No a jde se na vyhlášení. Medaily mám. A zlatou. Bomba. Nové P-čko má první titul. Pepa Kubík je třetí. Rosťa bere 5.místo. 7.Jirka Pstružina, 8.Martin Matyasko a 9.Jirka Votruba. Paradoxně moje auto bere první a poslední místo. Další se vyhlašuje kategorie S4. Vyhrává Rosťa. 3.místo bere Jirka Votruba. Na druhé místo mu chybí 2 body. 4-tý je Martin. Já beru místo šesté. Mám stejné body jako pátý Dany, ale prohrávám na čas v sekci. 8. místo bere Pepa a 11. Jirka Pstužina. Závodilo 16 závodníků. Kategorii S3 vyhrává Rosťa. Já jsem druhý a Jirka Pstružina třetí. 4-tý je Jirka Votruba, 6. Martin, 13 Pepa a 17.Honza Pechman. Závodníků jelo 23. V S2 opět vyhrává Rosťa, já beru místo druhé a Jirka Pstružina třetí. Opakují se stupně vítězů s S3. Jirka Votruba je o tři body pátý . 9. místo vyjel Pepa. Na 19.místě je Franta Hájek. 18 místo mu uteklo o bod. Martin je 22-tý, Honza Mašek je 27. a Lucka je 31. Závodu se zůčastnilo 40 závodníků. Celkem 88 závodníků je rekord mistrovství. Domů vezeme 10 medailí. A to je mazec. Mimochodem 9 medailí berou podvozky MARO59. Rosťa je určitě spokojený. Na férovku ale musím uznat, že kdyby závodil Bert tak výsledky budou jiné. Ale on nám to ukáže příští rok. Já osobně musím být spokojený. Nejhorší umístění je šesté místo s čtyřnápravou. Tady se jasně projevují roky auta. A navíc menší rejd a absence portálů. Naopak mě mile překvapilo jak skvěle fungovaly snad ještě starší pneumatiky. Druhé místo v S3 s volantovou vysílačkou považuji za úspěch. Normálně totiž jezdím s páčkama. Opět mám medaili z S2. A pořád mi v této kategorii chybí titul. Jak praví Rosťa aspoň mám ještě nějakou motivaci.
10. ME RCTT se pojede v Česku. Bude se konat 9. a 10. června. Poprvé v dějinách se pojede na ryze přírodních tratích. V lese. Takže kořeny a kameny. I místo bude netradiční. Hrad. Teda podhradí hradu Radyně. Teď už nám nezbývá nic jiného než aby vyšlo počasí. A taky abychom se ho ve zdraví dočkali. O zbytek se musíme postarat samy.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

JirkaW
Expert fóra
Příspěvky: 1369
Registrován: 16 lis 2007 22:20
Účastník závodů RCTT: ne
Bydliště: Praha, Česká republika

Re: ME RCTT

Příspěvek od JirkaW » 11 črc 2018 20:44

ME RCTT – po desáté

Konečně nastal výkend závodů. Neprší. Ale déšť je přislíben. Dokonce přívalový. Na závod odjíždím hned ráno. Kolem půl deváté jsem na místě. Honza už tu je. Začínáme hned natahovat mlíka. Postupně dojíždějí Jirka Pstružina, Rosťa Matyasko, Pepa Kubík, Jirka Votruba a další. Jediný kdo nedojel je Marek Štětina. Měl stavět tratě. Po dlouhé domluvě začínáme sekce stavět společně. První sekce začíná sjezdem z nejvyššího bodu sekcí. Pod touto sekcí je postavena sekce 2. Obě sekce využívají úvozovou cestu. Třetí sekce využívá poraženého obřího kmene stromu. Jeho už ztrouchnivělým kmenem se projíždí. V těchto sekcích jsme vymetli listí, šišky a odpadky. Čtvrtá sekce je postavena v lese, zde naopak listí necháváme. Pod ním jsou zákeřně schované kameny a výhonky malých stromečků. Ve všech sekcích využíváme kořeny a hlavně kameny. Máme vymezené sekce a jdeme na druhé kolo. Na branky. Opět začínáme sekcí 1. Po startu přes malý šikmý kořen. Samozřejmě tak aby se padalo do červené branky. Potom sjezd přes další kořen, asi největší kolmý skok v sekcích, do branky č.2. Potom přes několik kamenů a za sedmou branku na kořen do kopce do branky osm. Tady se v sobotu vyhrabaly slušné rygoly. V neděli jsme rygoly ucpali dvěma kameny. A zbytek přes kameny do cíle. Sekce dvě opět za využití kamenů a kořenů. Plus jeden prudký sjezd pravým kolem po kameni a levým po kořenu. Původně jsme chtěli branky navrtat do kamenů. Nevím z čeho ty šutry jsou, ale neporadily si s nimi ani vrtačka s příklepem a SD vrtáky. Branky jsme tak stavěli většinou až za kameny. Muselo se počítat, že při přejezdu šutrů se bude auto všelijak naklánět a do branek sklouzávat. No hodně závodníků s tím mělo trable. V třetí sekci se hned po startu vyjíždělo na kmen. Z něj na další větev bez kůry do branky č.3. Za ní se točilo prudce do leva a prudkým sjezdem na hlínu. Z tohoto sjezdu jsem měl největší bobky. Potom opět na kmen. Po jeho projetí byla ve sjezdu postavena branka č 6. Nevině vyhlížející, ale hodně body nadělující. Zbytek opět po kamenech. Po obědě jsme šli na sekci číslo 4. Za startovní rampou Rosťa vyhrabal díru. Musím ho prásknout, byl jediný kdo se v ní málem převrátil a nusel si v ní couvnout. Trochu obtížnější byla branka č.3. Byla na klacku mezi kameny.Za ní se muselo prudce na dalším balvanu točit na levou stranu do branky č.4. Branky 5 a 7 byly před výjezdem na další šutr. Branky 6 a 8 na sjezdu kde vždy překážel kořen. Přes kořeny to bylo i do cíle. Tato sekce dělala největší problém s časem. Po postavení branek se vydal Pepa a Jirka Pstružina domů. Jirka ještě musel dodělat čtyřnápravu. Rosťa, Já a Jirka Votruba jsme šli na přejímku. Dopadla dobře. Potom někoho napadlo že půjdeme na hrad. „Ježíší to byl ale blbej nápad“. Jen ve věži bylo 143 schodů. Nějak jsem to odbelhal. Šetřil jsem pravé koleno. Odneslo to levé. Belhat se na obě nohy neumím. Raději jsme odjeli se ubytovat.
Ráno nasazujeme tyčky na připravené hřebíčky. Branky budou magnetické. Takže to bude divočina. Ale pro všechny. Najednou přijíždí Christopher s trochu pomuchlaným autem. Do kufru se mu podívali ukrajinci. Několik zlatých českých ručiček mu jde na pomoc. Já mám v autě hasák a pořádné lano. Auto uvazujeme za strom a snažíme se vrátit plechy na původní místo. Ulamujeme přebytečné plasty a gumy, vyboucháváme boule v plechu, ale dveře zavřít nejdou. Chybí asi centimetr. Ale Jirka Ungr přináší tři palice. Ta prostřední a špalek problém vyřeší. Dveře jsou zavřené. Ještě zalepit lepidlem kryty světla a auto je připravené na zpáteční cestu. Oprava je pěkně zadokumentovaná na Andyho videu. Po opravě začíná oficiální zahájení mistrovství rozpravou a minutou ticha za Honzu Pechmana. Kategorie S2 a Protypy začínají na sekci 1 a 2. Kategorie S3 a S4 jedou sekci na kmenu a v lese.
Začíná Rosťa se sériovou Avií. První branku projíždí popředu. Kořen také. Chvilku jede po předních kolech. Ale krizovku ustojí. V druhé sekci uvízne na koření. Zbytek jede vpohodě. Za ním jdu na start já s Prototypem. Skok přes kořen raději objíždím. Vše jde dobře až do branky 8. Za ní přestává fungovat zatáčení přední nápravy. Několik marných pokusů vypnout a zapnout vysílač. Pak to samé za manuál s modelem. No a odstupuji ze závodu. Krásný začátek závodu. Při následné kontrole zjišťujeme, že odešlo servo a vzalo sebou příslušný kanál na přijímači. Opravovat nemá cenu. Dvě neprojeté branky v P-čkách se dohnat nedají. Takže poslední místo je moje. Mám první jistotu. Jirka musí prototypy odjet s Rosťovým modelem. Auta jsou z 99% stejné. Jen má Rosťa obráceně páčky na vysílači. Po Jirkově jízdě s Krazem se dozvídám, že na kořenu v první sekci hodil boudu. A boudu tu hodil i Martin. Jirka navíc ukončil jízdu v druhé sekci po deváté brance. Na desítku zapoměl. Zde musím podotknout, že stejný kousek udělal i v Mariánkách. Tam si ještě zatroubil. Já z Krazem první branku procouvávám a kořen objíždím. Zbytek dobrý. V druhé sekci jedu čistě. Ale branku č.3 projíždím obráceně. Na to, že jsem stavěl sekce dobrý. Trochu mě to rozhodilo. Dovolit si projet branku obráceně na Evropě, ještě že čistě, to už je mnou špatný. Na druhou stranu zbytek závodu se už víc hlídám. Ale to už se blíží čas na start se Zilem. Sjezd s větve řeším odvrtěním. Červenou šestku v kmeni lámu. A do cíle couvám. Ve čtvté sekci se mi daří. Dostávám body jen za změny. Žádný dotek, žádná změna. Zlepšuji si náladu. Konečně mám trochu času a mohu v klidu pozorovat ostatní. Pozoruji Jirku Pstružinu jak dojíždí čtyřnápravu v třetí sekci. Krásně se mu FIAT otáčí na šutru před cílem a čistě projíždí cíl. Ve čtvté sekci pozoruji Jirku Votrubu jak vymýšlí novou cestu. Za brankou č. 2 se otáčí a branku č.3 couvá. Čistě. Na kameni opět mění směr a po předu projíždí branku čtyři. Když to člověk umí, je to jednoduché. Obě finty zkouším i já s Fiatem. Ale. Na kameni v třetí sekci před cílem se model krásně pomalu stáčí. Najednou ho přeskakuje. Lámu červenou a ještě stihnu dotek na modré. To se nepovedlo. Ve čtvté sekci také procouvávám trojku branku. Z kamene ale jedu moc rychle. Auto se stáčí a lámu obě branky. Bomba. Vyjíždím zpět a znovu, ale pomaleji, couvám. Čistě. Ještě se zasekávám ve sjezdu v osmičce. Musím si couvnout a lámu modrou. Jinak dobrý. Dnes to mám odjeté. Zjišťuji další problémi českých závodníků. Lucce nedojel Unimog. Tři ulomené zuby zasebou v převodovce další jízdu neumožní. LooPS model dodává náhradní díly a auto se do neděle podaří opravit. Jirka Votruba opravuje upadlé přední kolo u čtyřnápryvt. Večer se nemusíme nervovat s výsledky. Vyhlašovány nebudou. Vyhlášeny budou až výsledky konečné. Ale klucí v Péčkách vědí, že Axel, Bert a naši kluci Pepa Kubík a Jirka Votruba mají nulu. To se dá zapamatovat. Já doufám v dobrý výsledek se Zilem.
Neděli začínám s Fiatem. Jedu popředu. Na první brance kloužu po kořeni a lámu červenou. Zbytek dobrý. V druhé sekci se zasekávám na kameni za druhou brankou. Musím si couvnout. Pak ještě najíždím blbě zatáčku na branku ve sjezdu. Opět lámu červenou. Naopak krásně se otáčím o kámen za osmičkou. Konečně mi to vyjde. Tato jízda je krásně zadokumentována na Andyho videu. Se Zilem raději ze startu couvám. A nemám žádný problém. S oběma sekcemi jsem spokojený. Jdu se rychle podívat na Jirku Pstružinu jede s Krazem. A vymýšlí další habaďůru. V kmeni se otáčí a branku šest couvá. Sice drhne o kmen, ale branku projíždí čistě. Je asi první. Pomalu se blíží moje poslední jízda. S Krazem. Hned se zasekávám o kořen v první brance. Sjezd z větvě netočím hned za tyčkou, ale jedu dál do méně prudkého sjezdu. A začínám „vrtět“. Kraz se krásně stáčí, bez problému z větve sjíždím. Ve kmeni se otáčím, prý jinde než Jirka, a také couvám šestku. Ale mě to nevycházi. Musím si znovu najet. Branku také projíždím čistě. A čtvrtá sekce pro Kraz problém nepředstavuje. I když devítku najíždím pod stromečkem a uvíznu. Už to tu je kolem kamenů pěkně vyhrabané. Musím si couvnout, najíždět nad stromečkem. Nou problém. A mám to zasebou. Vidím Axela jak se chytá za hlavu. Asi zazdil Péčko. A Rosťa nedojíždí třínápravu. Odchází mu článek v baterce. Jako Martinovi. Stejné auto, stejná závada. A stejná sekce. Později se zjistí, že za to může také servo připojené přímo na baterku. Vícenápravy mají odjeto. V čtvrté sekci pozoruji Pepu. Jede o titul v Prototypech. Prý. Neskutečně se mu klepou ruce. To znám. Sám jsem to zažil loni v Salcburgu. Před pátou začíná lehce pršet. Po chvilce přijde vyplavovák. Jak začnou padat pěticentimetrové větve ze stromů tak se běžíme někam schovat. Vichr trvá asi 15 minut. Opět svítí sluníčko. Naštěstí jsme v listnatém lese a větve žádné auto nerozbily. Ale na příjezdovou cestu popadalo několik smrků. Cestu musí prořezat hasiči. Po dešti jde na věc Rosťa, Martin a Gerald. Bohužel mokré kameny a kořeny dělají prototypům i S-dvojkám problém hlavně ve sjezu v osmé a deváté brance. Dávají to za zlomenou. Je odjeto. Teď už čekáme na výsledky.
Začíná se s dvounápravama. Nakonec beru třetí místo. Druhý je Luboš. Vyhrává Rosťa. Na 10-tém mistrovství má desáty titul. V S3 je Luboš třetí. Druhé místo má Jirka Pstružina, Já beru titul. Na čtvrtém místě je nejlepší z německých závodníků, Christopher. Poráží kluky z Rakouska. Nutno dodat že má podvozek MARO59. Za dva roky už se s ním naučil jezdit. Ve čtyřnápravách dojíždím s novým Fiatem na třetím místě. Ale mám to o prsa. Jirka Pstružina je na čtvrtém místě o jednu změnu. Je to opět můj první závod s tímto modelem.Na pátém místě Pepa Kubík ztrácel na čtvrté místo 6 bodů Tedy dvě změny. Na druhém mistě je Luboš. S naším starým autem, teda Volvem. Jede s ním taky první závod. A vyhrává Rosťa. V Prototypech si vyjel třetí místo Jirka Votruba. Druhý je Pepa Kubík. A vyhrává Bert Moltinger. S Pepou má stejný počet bodů, ale o necelých šest minut lepší čas. Já jsem samozřejmě poslední. Ale beru pohár za největšího smolaře. Po vyhlášení dámského, juniorského a seniorského poháru Honza předává v rámci jubilejního závodu zvláštní ceny. Jsou poctou lidem co mají největší zásluhy za těch deset ročníků. Za Německo cenu dostává Reiner Rock. Za Rakousko Bert Moltinger. A za Česko Honza Pechman. Tuto cenu přebrali jeho dcery Lucka a Tereza.
A nakonec ještě trochu statistiky. Letos nedosáhl na medaile žádný nováček. Rosťa si vyjel už jedenáct titulů. A celkově má už 15 pohárů. Bert si prvním místem v prototypech udržel neuvěřitelnou řadu titulů z každého mistrovství, kterého se zůčastnil. Vyjezdil si jich už 13 a celkově má již 18 pohárů. Já mám ubohých 6 titulů. Ale drtivě vedu v počtu druhých a třetích míst. A to mi dohromady dává 19 pohárů. A jako jediný mám poháry ze všech deseti ročníků. Co do techniky braly podvozky MARO59 celkem 9 medailí. Lubošova tří a čtyřnáprava je na Á-čkových nápravách. A nakonec Bertův prototyp. Ten pamatuje všechny ročníky. Letošnímu závodu přálo i počasí. Většina závodníků se shodla na faktu, že se Honzovi podařilo uspořádat špičkový závod na krásném místě. Honzo děkujeme.
JW
S2 MARO59-LOOPS Model - Kraz
P MARO59 - Unimog
S3 MARO59-LOOPS Model - ZIL 157 - Mistr Evropy 2018
S4 MARO59-LOOPS Model - Fiat 690

Odpovědět